Přežít - Zůstaňte mladí a zdraví co nejdéle - Peter Attia | Databáze knih
https://www.databazeknih.cz/knihy/prezit-zustante-mladi-a-zdravi-co-nejdele-526591
půst mmj doporučoval i Attia, ale v té knize od něj vlastně trochu upouští, protože jak už jste tu řekli i vy, není to pro každého.
já jsem to hrozně chtěla zkusit aspoň jeden den a po dopoledni bez kafe a cukru mě tak začla bolet hlava, že jsem s tím sekla:)

IOM_NUKSO: Jsou to jen moje osobní zkušenosti, nemám to podložené studiemi. :)

Ten běžný pocit hladu je spíš jen takový zdvořilý signál těla, že je třeba s tím něco dělat. Když nejíš dýl, tak se to pořád zesiluje, ale pořád máš relativně dost energie. Po dvou třech dnech bez jídla ale tělo začne vypínat a utlumovat, přestáváš mít normální pocit hladu a spíš cítíš, jak se to těla a hlava zavírají do sebe, a už to není jen takový pocit, že bys měla něco sníst, ale spíš to v sobě kombinuje něco jako stále sílící pocit ohrožení a zároveň velké fyzické slabosti a samozřejmě únavy. A když pokračuješ dál, začne ti začne blbnout hlava, ke konci těch čtrnácti dní už jsem začínal mít halucinace. :)

Jinak ale mám zkušenost, že dlouhodobě je pro tělo a hlavu mnohem horší, když jsi dlouho v deficitu, ale nedržíš úplný půst, jen zkrátka jíš mnohem míň, než bys měl a do toho se snažíš fungovat. Nikdy jsem naštěstí netrpěl anorexií ani poruchou příjmů potravy, ale když jsem se například zkoušel vysekat hluboko pod deset procent tuku, tak jsem na sobě pozoroval, jak to jídlo zabírá stále víc mé pozornosti a myšlenkové kapacity, vnímal jsem a ho viděl všude kolem sebe, všechno jídlo mnohem víc vonělo a podobně. Rozhodně to pro mě nebylo moc slučitelné s normálním životem.

(křečcích = křehčí :D)

(Spekulace alert)

Mám hypotézu, že bude hodně záležet i na fyzické konstituci. Astenické typy s minimem svalstva podle mě snášejí půst mnohem lépe než typy robustní kombinující svaly a tuk ve štědrém množství (vidím to třeba na srovnání tchýně, která je malinká a slabá, a svých rodičů, kteří jsou mohutní). Taky mají ti křečcích přijde mi větší sklony ke klasické anorexii, zatímco robustnější lidi spíš kombinujou dlouhodobé hladovění s nějakou formou záchvatů přejídání (s purgací nebo bez dle gusta každého soudruha). Ve výsledku ti první vychrtnou na kost a ti druzí se zmítají v destruktivních cyklech hlad/přežrání, a pokud jim nejde purgace (mně třeba nikdy nešlo na povel zvracet, a že jsem se kolem těch patnácti fakt snažila), končí s morbidní obezitou.

Analogicky, možná pro oba tyhle konce škály bude existovat zdravá varianta půstu. Pro jedny postupně omezovat počet jídel denně a pojímat to dlouhodobě, den o hladu jim podle mě nic hrozného neudělá; pro druhé si jednou za delší čas naordinovat odlehčovací den (ne úplně bez jídla), po jehož ukončení se ale nesmějí bát zase hned začít pořádně jíst. Plus nějaký faktor věku v tom asi bude taky, mladí potřebují jíst v principu víc než staří, a zvlášť, jsou-li mladí v pubertě nebo zrovna prudce rostou. Tam bych si fakt s půsty nehrála ani smykem.

(Konec spekulace, klidně pište, že jsem mimo :))

KURE: Já mám teda pocit, že dr. Fung je dost rozporuplná postava a někdo mi říkal, že je trochu šarlatán. Nicméně přerušovanej půst doporučuje i Sinclair v Konci stárnutí, v podstatě jde o to, že v těle se spouštěj nějaký očistný procesy a "uklízí" se v buňkách, probíhají tam nějaký jakoby opravy, protože stárnutí je vlastně zvyšování míry opotřebení a chybných procesů v buňkách a tímhle se to podpoří - interpretuju to jako naprostej laik.
Přerušovaný půst doporučuje i Satchin Panda jako nástroj pro synchronizaci se svým cirkadiálním rytmem.

Všichni plus i já z vlastní zkušenosti (už jsem to tu opakovaně psala) se shodneme na tom, že tělo se prostě na tohle naučí, pak mu to hladovění nijak zásadně nevadí, rozhodně ve dnech, kdy mám půst se nijak neplahočím, naopak mám energie hodně. Maximálně mě bolí hlava, když to zrovna nesedne, ale v takovej den se na to klidně i vykašlu. Plus mě osobně ten skill - vydržet nějakou dobu bez jídla přijde jako docela praktická věc :)) Pak není člověk tak strašně závislej na neustálým jezení a oprostí se od toho pocit, že pokud se každý 3 hodiny nenají, zemře strašnou smrtí.

ACKO: moje mama dela vzdy na uplnek :) myslim, ze ne uplne pokazdy, ale casto a vzdy se na to tesi, jak si da takovej trochu utlumenej ocistnej den. Ale ona je uz v duchodu a v domku se zahradou, tak to je samozrejme rozdil proti nekomu, co ma vysoce intelektualni nebo treba terenni zamestnani.

MAR_TINA: já na půst nedám dopustit, beru to ovšem jako jakousi očistu těla a psychiky, dělám dvoudenní tak jednou za 2 měsíce, citím se po něm skvěle, nemám pevný čas kdy ho chci dělat prostě tehdy kdy na to mám zrovna náladu

Tak pro úplnost, já se stravovala v mládí občas stylem, který naplňuje definici půstu, a jako křesťanka jsem pár let praktikovala i klasické velikonoční kombo přísný půst o popeleční středě + 40 dní vege + přísný půst na velký pátek (s tím, že přísný půst = ostrá varianta, tzn. nejíst vůbec nic). Fyzicky s tím problém asi nebyl, trávicí trakt se přizpůsobí všemu (a jak píše Kočanská, pak má člověk průjmy, když přechází na jiný režim. Průjmy jsem měla např. i když jsem končila low fat režim a vracela se k běžnému jídelníčku). Ale naprosto zásadně nedoporučuju tam, kde je riziko rozvoje nebo obnovení PPP, mám s tím vlastně nejhorší možné psychické zkušenosti. Ty duchovní půsty nějak velkou škodu nenadělaly, ale po těch hubnoucích jsem dlouhodobě akorát přibírala, byla podrážděná, silně emocionální, a v extrémních případech i ztrácela cyklus. A lítala mezi vykofeinovanou anorektickou hyperaktivitou a naprostým vyčerpáním. Kdo má sklony k nějaké formě PPP, fakt by tohle imho dělat neměl. Slovo "neměl" dvacetkrát podtržené červenou fixou.

Imo je fakt potřeba v tomhle znát svoje tělo. Co dělá dobře jednomu, může devastovat druhého.

ARGANNAH: Já si půsty v mládí zkoušel, nebylo to kvůli hubnutí, spíš jsem byl zvědavý, co to se mnou udělá; bylo to zajímavé, fyzicky i psychicky. Nejdelší jsem držel čtrnáct dní. Dneska bych do toho už nešel, stresuju to svoje tělo dost i tak, ale i kdyby to nemělo jiný užitek, určitě mi přišlo fajn na vlastní kůži zjistit, jaký je rozdíl mezi opravdovým a takovým tím běžným "hladem", což je zkušenost, se kterou se v naší společnosti moc lidí běžně nesetkává.

MAR_TINA: Každej snáší půst jinak, no. Taky není asi dobrý řešení z rozežranosti hned skočit do půstu. Postupná příprava s prodlužujícími se okny bez konzumace se hodí.

KURE: Funga jsem kdysi četla. Od začátku roku jsem dva měsíce nepila alkoholy, zařadila posupně každej týden půst v délce 40 hodin. Protivnost ani pokles výkonu nezaznamenávám, je to fakt individuální.
Jinak se stravuju stylem jedno pořádný kvalitní domácí jídlo po práci a večer něco lehčího. Obecně jím spíš nízkosacharidově, ale do nutriční ketózy nemám potřebu se hnát. Jsem už bez léků na tlak a glykémie mi klesly do krásných zdravých hodnot, metforminu jsem se zbavila. Záněty střev se nevrací, zažívací trakt má čas na regeneraci, reflux taky ustupuje. A jak píšeš, různá dávka pro různé lidi.
Na dovolených chodím "společensky" na hotelové snídaně a vůbec mi to nedělá dobře. :-) Obvyklí spolucestující mají potřebu něco jíst celej den, to nedávám, končím s průjmem.

No o přínosu modleni jsem připraven vážně pochybovat, ale asi se to nehodí sem :)
Nicméně pusty jsou spojovány s takzvanyma modryma zonama, mistama kde žijí extrémně dlouho. Jsou to ty náboženské pusty. Takže ne úplně ohladu. A zřejmě je ve hře více faktorů a nikdo úplně neví jak a proč.

Taky existuje dr. Jason Fung, který pustem léčí pacienty s metabolickym syndromem, prediabetes a tak podobně.
Ten tvrdí, že neustálé žrani zabraňuje určitým metabolickym procesům, a půst umožní jejich normální průběh.

Osobně si myslím že na tom něco je, ale jako u všeho "dávka dělá jed". A ta dávka bude jinak pro různé lidi.

MAR_TINA: Cajthamlová kdysi kdesi pěkně řekla, že půst má smysl především duchovní. Pokud člověk půl dne/den nejí, s tím, že se někde modlí, kontempluje nebo medituje, má to nějaký smysl. Ale že půst jako technika hubnutí je podle ní pitomost, zvlášť pokud, přesně jak říkáš, u toho člověk má podávat normální výkony v práci. To nějak navazuje na původní účel půstů, kde se celkem transkulturně dobrovolné hladovění využívá jako duchovní technika, popřípadě jako obzvlášť etická forma sebevraždy.

Přijde mi, že ten duchovní význam půstu se nějak odráží i v tom jeho současném hubnoucím pojetí - a obecně v té etice (zvlášť ženského) nejezení, o které jsme se bavili. Akorát je teda smůla, že symbolické chování je holt efektivní symbolicky, ne materiálně. Tzn. dobrý pocit a žádoucí sociální odezvu přinese, ale jeho fyzický efekt je nevelký, ne-li v mnoha případech záporný.

ARGANNAH: všelijaké seriozní propagace půstu mě spíš štvou.
Půst jako omezení (vynechat sladkosti nebo maso nebo alkohol nebo všechno z toho) může být přínos. Ale den a víc nejíst? Proč jako? Ok, někomu to vyhovuje, ale nemusí to cpát všem.

Představa, jak oslavuji den, kdy od poledne omdlívám, houby udělám v práci i doma a ještě jsem protivná jak prdel, je hodně ošlivá. A hlavně bych nechtěla mít někoho s půstem vedle sebe, v práci, doma, kdekoli. Dovolenou si na to asi neberou.