LA_PIOVRA: Mne tech 14 dni bohate stačilo. :) A myslím, ze i mentalne bude velky rozdil mezi dobrovolnym pustem, ktery muzes kdykoliv ukoncit a nedobrovolnym hladovenim.

MAGUMI: zkousel jsem taky 14 dni. Tak pred 15 lety. Zajimave, ale nevidim duvod opakovat.
Ale vzpomnel jsem si na znameho, co s cizineckou legii videl kus sveta a ten rikal: "do 14 dnu je to jenom chut":)

ARGANNAH: já když mám hlad, tak se mnou opravdu nechceš bejt :D

MAGUMI: Ja to vyzkousela nedobrovolne.
Takhle jsem kdysi davno musela do nemocnice na komplexni vystreni. Gastroenterologie, v planu bylo do me strkat trubky obema otvory. Dva dny predtim jsem nesmela jist a jeste mi den pred dali nejakej utrejch. Bylo mi priserne zle, slabost takova, ze me nohy nenesly. V nemocnici jsem omdlela poprve v cekarne, podruhe pri vysetreni.
Cpali me vsim moznym aby me dostali na nohy. Nevim cim, ja mela uplne vypnuto.
Pustili me az vecer pote, co internista i gasto zhodnotili, ze jsem schopna samostatneho zivota. Jenze ty trubky mi vypestovaly nahly blok a neslo mi jist (asi lehky traumatko), silou vule jsem se to pokousela pretlacit, hlava se vzpirala, no prisernej boj. Asi za dva dny to polevilo, ale od te doby vim, ze zadny pusty nejsou pro mne, do stavu “halucinace” se umim dostat za 24h.
A taky vim, ze jakakoliv nasilna manipulace s metabolismem je nerovny boj proti hlave.

IOM_NUKSO: můžeš to zkusit otočit. Dej si za úkol současnou váhu udržet půl roku rok a až budeš umět žít, jíst a hýbat se stabilně, můžeš zkusit 5 kilo zhubnout a zas dál se vrátit ke stabilnímu režimu.

ARGANNAH: nj ono vlastne jist nejak akorat a stabilne je alespon pro mne asi nejtezsi. Kvuli byvale anorexii jsem neni schopna jidlo uz kontrolovat, protoze z te kontroly tehdy mi legitimne seriozne hrablo. Takze taky se dle typu stresu pohybuji +-7kg furt nahoru dolu a nejsem schopna zhubnout/pribrat jen 3.5kg a udrzet se tam.1

KURE: je spíš závadný. Obviňuje konkrétního člověka, že "žere", což je něco negativního, ať to znamená cokoli. Je to jen totálně nekonstruktivní vágní odsouzení, které nevychází ze stavu a životního stylu obviněného. Pokud si tyhle řeči někdo vezme osobně a začne si to vykládat jakože má jíst méně, než jí, nebo o hodně méně, může si i ublížit. Nebo si metabolismus a stav těla zhoršit.

IOM_NUKSO: Obávám se, že proponenti "prostě nežer" si málokdy vůbec kladou otázku, kolik kdo potřebuje "žrát" a jestli je v jeho situaci rozumné ještě ubírat. Prostě nadváha = "hédonistický žrout, co se neumí ovládat." Ale to právě vůbec nemusí být pravda. V nějakém rozhovoru na Fitness007 dokonce říkal Havlíček, že většina jeho klientů jsou hladovkáři, co si vybudovali obezitu vrcholovým "nežraním" střídaným s nezvladatelným přejídáním. Takový člověk nepotřebuje slyšet "nežer": ten potřebuje slyšet "a umíš se vůbec najíst normálně? Víš vůbec, kolik tvoje tělo potřebuje?"

ARGANNAH: Já vnímám určitě zostřeni smyslů a vic energie raky, to mě hodně baví, jinak vztekla nejsem, funguje na mě, že si ráno řeknu dnes a zítra nejím. A je to.

CMLKA: To mi snídaně dělá taky. Pohybový aktivity zvládám nejlíp na lačno.

ARGANNAH: Prvních 48 až 72 hodin půstu se dokonce zrychluje metabolismus - nejspíš proto, aby měl lovec a sběrač energii lovit a sbírat.

TEKKIT: Jak jsem hrozně dlouho fungoval na přerušovaném půstu, tak jsem se s tím naučil pracovat, takže mě mentálně pocit hladu nerozhodí. Ale určitě to ten efekt má taky.

MAR_TINA: Jo, ale tohle je právě podle mě ten rozdíl mezi tím půstem a poklesem energie, proto mě ten přerušovanej půst funguje, ael nefunguje mi nejíst večer třeba. Mně nevadí, když nejím vůbec, prostě jsem se to naučila a je to v klidu, fakt hlad nemám, spíš chutě, ale v momentě, kdy si dám něco k snídani a pak nejím, tak se dostávám do těhle děsnejch propadů, kručení v bříše, stavy na zabití....

VALENTINA: funguje mi to, když jím převážně dobře, jako dost kvalitního jídla. Ale dám si slušnou snídani, zaberu se do činnosti, ještě chci něco dodělat.... a pak mi muž hází piškoty do tlamy, abych neexla v kuchyni při vaření oběda :D

MAR_TINA: fakt? já jsem stará a furt hladová, kdy tohle skončí?:)

ARGANNAH: když jsem odpoledne či večer unavená a hladováa potřebuju dotáhnout práci nebo řídit, nesmím se najíst jinak vypnu :) maximálně kafe a kousek čokolády. Přesně tenhle systém využívám nebo spíš myslím na to v autě, že jídlo je past a správná večeře je možná až na konci cesty.

Já poslední roky moc výrazně nevnímám hlad, to je s věkem normální. A když to pěkně přetáhnu, dostanu se odpoledne do stavu klepou se mi ruce a možná omdlím. Protivná jsem spíš při dlouhodobém omezování a to nedělám. Muž je po vynechání jídla na zabití, ale jeho nesoustředěný mozek mu od myšlenky na oběd dopřeje ještě dvě tři hodinky jiných zmatených činností a pak to stojí za to, až to - výjmečně - hraniční s meltdownem.

K tomu ještě jedna spekulace. Dívala jsem se zběžně na net a existujou studie, co prokazujou něco, čeho jsem si všimla už dřív: že hlad nemusí vést vždycky k únavě, ale může zvláštně aktivizovat. Že je člověk neuroticky aktivní, neklidný, podrážděný nebo přímo agresivní, těkavý, nevydrží v klidu sedět. Myslím, že o tomhle spousta lidí mluví, když říkají, že mají na dietě "spoustu energie": podle mě to není energie v pravém smyslu (ten typ, co se dostaví po kvalitní snídani se spoustou ovoce, komplexních sacharidů, bílkovin a kafe, kdy ma prostě člověk chuť si dát pořádně do těla a kdy taky nejlíp tečou endorfiny), podle mě je to tohle divné puzení. Dává to imo smysl i evolučně, kdo při sebemenším hladíku okamžitě odpadá do kouta únavou, musí mít snížené šance na přežití. A naopak, po pořádném sytém velkém jídle se chrápe. Zase bych si myslela, že dává smysl tohle nějak znát, aby si člověk nepletl únavu s nedostatkem energie a horečnatou aktivitu anorektičky se "spoustou energie".

Jinak jsem taky typ, co je o hladu agresivní až nesnesitelný. Jsem ráda, že jsem zanechala diet - a jak je teprve rád můj manžel! :D