Já bych k tomu dodala, že anorexie je stav, kdy člověk dlouhodobě jí málo z přesvědčení, že má jíst málo, a má starch jist více, bez ohledu na to, jak vypadá.

Sice to doktoři a jiný lidi popírají, ale anorektiček s BMI 30 je dost. Mně otevřel oči jeden trener, který jen tak řekl, ať něco dělám s tou anorexií, když jsem se zatvarila na návrh si dát chleba po cvičení. Jedna věta a seplo mi to. To jsem. Měla tak 75 až 80 kg.


ARGANNAH: ony to nemusí být nájezdy typu smažak, sušenky, tři piva.
Já jedla málo a když jsem "nevydržela", dala jsem si třeba corny tyčinku a jogurt. Tělo vidělo živiny a pro jistotu šup do tuku, aspoň půlku snědeného. Po dietě na 900 kcal (od doktora!), jsem přidávala po 100 kcal za dva týdny a stejně jsem tloustla raketovou rychlostí.

Teď na 1800 až 2200 držím nebo hubnu.

ACIDQA: Jsi z Prahy? Mám skvělé zkušenosti s nutričními z ObeRisku, https://www.oberisk.cz/. Ale i tak si myslím, že hlavní je rozumět sama sobě, rozumět vztahu mezi svojí vahou a svým životním stylem, ten nutriční by podle mě měl být spíš konzultant než někdo, kdo ti autoritativně nadiktuje, co máš dělat. Jestli si dobře pamatuju, že pracuješ v sociálních službách, snad nebude od věci srovnání s tím, jaký je rozdíl mezi klientem, co na sobě pracuje, a klientem, který pasivně čeká, až ho někdo zvenku zachrání.

První věc: té babě jsi sepisovala jídelníček proto, aby si udělala představu, jak jíš. Baba se na to ani nemrkla, tak se na to mrkni ty. Psala jsi, že jíš málo. To je velký problém - pokud jíš dlouhodobě pod bazál a tvoje tělo je podvyživené, nejspíš si doplňuješ energii občasnými nájezdy na ledničku (nebo třeba do sebe po prohladověném dni nasoukáš smažák, hrancle, majonézu a tři čtyři piva, což je v podstatě ekvivalentní přejídacímu záchvatu). Po tom se šíleně, šíleně přibírá.

Tzn. za mě dva první kroky.

a) Zapřemýšlet, proč jsi přibrala. Možná právě proto, že jíš málo, možná jsou v tom ale stresy, deprese, možná je v tom zapletená nějaká PPP. Možná je to nárazové (stresy jsou omezené na něco konkrétního, např. na kreténa šéfa nebo tak něco, třeba by se daly vyřešit např. změnou práce nebo partnera nebo prostě nějak), možná ne (pak je to otázka hledání efektivní psychohygieny). Nebudeš-li chápat, proč jsi přibrala, a nebudeš-li schopná příčiny přibírání odstranit, nemá smysl hubnout, to je fakt strašně důležité. Zhubla bys, jo, ale zase to všechno přibereš a to je, dáma promine, úplně na hovno.

b) Najdi si energetický kalkulátor (např. Kalorické tabulky, https://calc.kaloricketabulky.cz/), ignoruj podružnosti a zjisti si tři následující čísla: 1) přibližnou hodnotu bazálního metabolismu, 2) přibližnou hodnotu energetického příjmu při mírné zátěži, 3) přibližnou hodnotu energetického příjmu při střední zátěži. Podle toho, co jsi psala, máš střední zátěž, ne-li ještě větší. No a pak narvi vše, co jsi snědla a zaznamenávala pro tu doktorku, do kalorických tabulek a porovnej to s nastavenými hodnotami, jak to energeticky vypadá (makra, tzn. bílkoviny, sacharidy, tuky, v téhle fázi pořád ještě vůbec neřeš). Můj odhad je, že to bude pod bazál, resp. na bazál/přes bazál tě budou dostávat nějaké huráakce typu přejídací záchvat, smažák nebo pivo. Tvůj úkol následně bude přeházet si režim tak, abys ten bazál každý den poctivě dojedla i bez těch hurááakcí. Možná už to v podstatě děláš, ten jídelníček od doktorky ti mohl tenhle první krok usnadnit. Ale pozor, tvůj druhý krok bude pomalu a v horizontu týdnů až měsíců opatrně přidávat dál, dokud se nedostaneš alespoň na úroveň mírné zátěže, a paralelně pak postupně ladit makra. S tím by ti už měla pomoct nějaká příčetná nutriční terapeutka.

A sorry, že tohle píšu capslockem a ještě tučně, ale je to fakt naprosto zásadní: JESTLI MÁŠ ZA SEBOU ANOREXII, JAK TVRDÍ MAR-TINA, FAKT SI DEJ S TOU BARIATRICKOU OPERACÍ BACHA, riskuješ, že si tu poruchu naprosto nekontrolovatelně rozjedeš. Lidi, co se chronicky podjídají, nepotřebujou další restrikci, potřebujou se naučit jíst normálně. A jakýkoli lékař nebo nutriční terapeut, kterému se svěřuješ do rukou, to MUSÍ VĚDĚT. Existuje nemalé množství obézních s PPP, kteří prošli bariatrií a od záchvatového přejídání se volně propracovali k těžké anorexii. Je to fakt potenciální průser.

ACIDQA: id kriska v hubenourech psala o tom, že ji někdo učil jíst a nebát se jídla.

Hele jíš málo, hýbeš se, od dětství ti říkají, že jsi tlustá. Jasná anorexie vedoucí k obezitě. To má hrozně moc žen. Tělo je nastaveno na ten maličký příjem, skoro nevydává a všechno navíc (třeba sladkost) radši uloží.

Ale máš spoustu výhod. Jsi zvyklá sportovat. Umíš krásně vařit, jíš zeleninu a spoustu dobrých věcí (z fotek v radi jíme), jsi pracovitá a odvážná. Asi potřebuješ nějaký čas na změnu celého stravování a hubnutí přijde po čase, ne hned. Ale nepotřebuješ plikaci hned. O té se můžeš rozhodovat po změnách v jídle a přístupu k sobě.

Můžeme si dát nějaký neodborný pokec u jídla.

CMLKA: normalne jim min nez je ten jidelnicek, nesnidam, kolikrat je moje prvni jidlo az okolo treti ctvrty odpoledne, jim dost cerstvy zeleniny. Kazdej den jsem si davala jednou denne nejakou sladkost (to jsem teda ted vypustila). Jak tam napsala ty zmeny k vareni, tak to jsem ale nedelala ani jeden bod z nich. K ty zelenine mi rekla, ze tu mam jist v prubehu dne v neomezenem mnozstvi, coz teda delam jako driv.


ARGANNAH: jidelnicek vytiskla z pocitace, pak ho se mnou celej projela, rekla mi teda hlavne, ze nemam sladit nicim jinym nez cekankovym sirupem (ja nesladim nic, tak jsem jen vyhodila sladkost kazdodenni, co si jinak davam s kolegou v praci a prestala ji jist). Mrnava jsem (163 cm), hejbu se kazdej den - nic velkyho, podle hodinek - davam 30 minut behu na pasu/plavani, 45 minut pilates/flexibilita/ruzny cviceni nebo lekce, co me u nas v clubu zaujmou. Ujdu denne 10 tisic kroku (to mi kdysi nekdo takhle poradil).

Ja si celej zivot myslim, ze tlusta jsem. Rikali mi to neustale rodice, i kdyz ted jsem jim to nejak rikala a mama se rozcilila, ze mi nikdy nic takovyho nerekli. (Ja si teda ty okamziky pamatuju hodne zretelne. Klasika...:)) Ted teda opravdu obezni uz jsem a potrebuju s tim neco udelat, nez prijdou nejaky zdravotni neduhy. Od obezitologie jsem si prave slibovala, ze prijdeme na to, cim se to deje, nastavi se jidelnicek a da se to do poradku. Necekala jsem, ze mi zmensi zaludek… navic ctu na forech, ze lidie, kteri meli stravovaci navyky jako ja, tu operaci sice absolvovali, ale stejne zhubli jen tech 10 kg a pak nic nebo meli nejaky komplikace, cehoz ja se fakt bojim.

Jinak když jsem četla, co psala Acidqa, vzpomněla jsem si na jednu věc, kterou chci stejně už dávno udělat.

Asi před rokem nebo před dvěma jsem byla v kontaktu s Moje tělo je moje, i jsem jim pózovala pro nějaké fotky a komunikovala s nimi hodně přes sociální sítě. V nějaké fázi jsem jim psala pod nějaký text na FB, že si imho začínají usnadňovat práci, protože najeli na takový ten diskurs "bodyshaming je zlý, podívejte, jak lidi šikanujou kvůli vzhledu úplně normální, někdy i vyloženě krásné lidi." A že chápu, že za to sklidí míň hejtu, než když budou řešit fatshaming a to, jak jsou lidi suroví na obézní, ale že na tom přece začali a to je jejich největší síla. Oni se mi následně ozvali a požádali mě, ať teda pro ně něco na tohle téma napíšu. Tak jsem vyhodila sedmidílný miniseriál článků o dietní kultuře. Jenže Ridina Ahmedová pak začala točit ten podcast o odpuštění, měla spoustu jiné práce a začala stavět MTM jako klasickou neziskovku, organizovat workshopy do škol a tak. A možná byl na ně ten text moc radikální nebo neměl vhodný formát, kdo ví. Já jim pořád hrozně fandím, abychom si rozuměli, ale faktem zůstává, že seriál osiřel. Vlastně jsem ani nebyla nerada. Celé to napsat pro mě bylo strašně bolestivé, i vracet se k tomu a editovat to. Vynořovala se mi spousta starých vzpomínek, věci, které jsem si myslela, že už jsou dávno jedno, prostě bylo to hrozně nepříjemné. To, že to nakonec nevyšlo, byla vlastně fakt úleva, nezbytný veřejný shitstorm o tom, jaká jsem kráva a co si to dovoluju psát, bych asi u tohohle tématu zvládala hodně těžce. Nicméně texty existujou a teď co s nimi. Delší dobu si pohrávám s myšlenkou, že je prostě hodím sem. A když jsem četla Acidčinu story, říkala jsem si, že nazrál čas.

Je to PDF a lípla jsem na to CC-BY, tzn. lze to volně šířit, posílat komukoli, o kom si myslíte, že by o to mohl mít zájem nebo že by mu to mohlo prospět. Dávám to i na nástěnku. Je to sedm dílů, každý na dvě tři stránky, dohromady 32 normostran. Třeba to někomu k něčemu bude.

• PropagaceObezity.pdf

ACIDQA: Mě ještě pobavilo, že nesmíš rohlíky a kmínový chleba (wtf, co to je?), ale můžeš si dát skleničku až dvě vína nebo střiku, nebo skleničku piva za večer 😅
Snad tím nemyslí každý večer, ale zjevné to z textu není.

Jinak už všechno bylo řečeno, ten spočítaný příjem je malý a některá doporučení těžce zastaralá.
Nabídnout od stolu rovnou bariatrii bez bližšího prozkoumání životního stylu, jídelníčku a změn, které ztloustnutí předcházely, to je pro mě naprosto děsivé.
Totéž tu psala GALE, že jí praktická hned jako první řešení obezity prvního stupně nabízela operaci. Příšerná praxe.

ACIDQA: prosím tě, nedodržuj to. Máš tam hrozně nízký příjem na to, že vážíš asi hodně a máš hodně aktivní hmoty a nemáš sedavou práci, mám dojem.

Na tomhle příjmu budeš měsíc dva hubnout a pak přijdou všechny možné projevy nedostatku energie, rozhozený metabolismus a nabírání zpátky. A psychické problémy.

Z lékařské pomoci s obezitou mám opakovaně stejnou zkušenost jako ty. Spočítaný malý příjem, univerzální jídelníček, který dávají každému, žádný respekt k individualite pacienta. Prvně jsem takový seznam dostala v roce 2002 a zjevně žádná změna. Za roky lékařské pomoci jsem přibrala celkem 25 kg, možná víc.

Zahoď to prosím. Můžeš si v kalorických tabulkách nechat nastavit hodnoty pro hubnutí, ty jsou o něco lepší.

ACIDQA: nadbytek svalů? Wtf? To Můžeš říct tak maximálně někomu kdo má fotku v casaku Muscle a fitness.
:(
To je příšerný. Ale bohužel konzistentní s mou zkušeností s doktorama a výživou. Tohle navíc smrdí prostou touhou prodat ti operaci a vyrobit si "zakaznika".
Omfg a ty jejich záměny potravin. Máslo nahradit margarinem.

Držím palce s tou vyzivovou specialistkou.

ACIDQA: To je nějaký celý divný a nelogický. Ten jídelníček vytáhla odněkud že šuplíku nebo ti ho spočítala na místě na míru? Kde vzala ten energetickej příjem? Nejsem expert, ale ty hodnoty jsou tak pro ženu, která je fakt mrňavá, nemá moc svaly a vůbec se nehejbe. Takže pokud nejsi mrňavá, máš svaly (řekli ti "nadbytek", žádnej "nadbytek" svalů neexistuje, co je to za blbost, čím víc svalů, tím líp) a hejbeš se, opravdu to dopadne tak, že shodíš 10 kilo a dál to nepůjde, tohle jsme tu všichni zažili mockrát. Akorátže to je vina toho systému samozřejmě, když někomu nasadíš okamžitě jídelníček na bazál, což tak odhaduju, že tohle bude, tak pochopitelně později už není odkud ubírat.

Já bych se ale ve skutečnosti v první řadě teda zeptala, bejt na místě tvojí doktorky, proč jsi přibrala. To je absolutně zásadní věc. Nemá smysl hubnout, pokud není vyřešená příčina přibírání. Viděla jsem na nyxu nějaký tvoje fotky, dokonce mám pocit, že jsme se krátce viděly osobně kdysi na nějaký pařbě na Lipnici před dvaceti lety, a byla jsi vždycky štíhlá. Musí existovat důvod, proč to šlo tak nahoru, a je velká naděje, že když se ten důvod pořeší, tak když pak zhubneš, už to nemusíš přibrat. Bariatrie jako metoda první volby je v týhle situaci možná trochu ukvapená. Taky ale samozřejmě záleží, jestli jsi už někdy dřív hubla. Jestli máš za sebou houpáky nahoru dolů celej život, tak je bariatrie logická, jestli sis ale váhu víceméně pořád držela (plus mínus jednotky kil) a nikdy nehubla, tak je to overkill nejtěžšího kalibru.

ACIDQA: a kolik teda jis? kdyz mas jidelnicek svuj? kazdopadne touhle logikou by zadnej vegetarian nemohl bejt prece hubenej, coz je blbost. Ale na tech bilkivinach asi neco bude. Kazdopadne tohle mi prijde jako silenej jidelnicek jak z 80.let. Cekala bych hlavne duraz na ruzne druhy zeleniny.
Mozna to postni spis do Hubenouru a baculku, tam se ted dost zive diskutuje a jsou tam odbornici, co ti poradi.

Jidelnicek vypada takto.

Protoze jsem za posledni roky strasne pribrala, vyhledala jsem odbornou pomoc. Byla jsem na OB klinice, kde jsem vyplnila mega dlouhy dotazniky, jidelnicky apod. Doktorka na to v podstate ani nemrkla, zmerila mi tlak, zvazila a dostala jsem takovej ten papir, kde mate napsano, kolik mate tuku a svalu… vysledek - strasne tuku, nadbytek svalu, malo vody. Asi po minute mi rekla, ze bych mela jit na plikaci zaludku. To me popravde prekvapilo a vydesilo zaroven, protoze se dost hybu a s jidlem mam spis opacnej problem - skoro nejim.

Rekla jsem ji, ze si nemyslim, ze by muj problem bylo prezirani se a velke porce jidla (nebo nejak extremne nezdravy) a nabidla ji na ukazku svuj poctive vyplnenej jidelnicek. Pak teda rekla, ze to muzu zkusit konzervativne, ale zhubnu tak max 10 kilo. Dala mi jidelnicek a nekolikrat mi zopakovala, ze mam jist kazdej den maso. (Ja maso popravde jim tak 2-4x mesicne, protoze mi nechutna), a ze nemam pit sladky limonady (piju celej zivot vodu).

Stahla jsem si teda kaloricky tabulky, jim podle toho jidelnicku a vyplnuju to. Za dva mesice tam mam schuzku s nutricni terapeutkou.

Popravde jsem z toho trochu zklamana a moc duveryhodne to na me nepusobilo Mate nekdo obdobnou zkusenost? Je to ok?
Mam premyslet o plikaci zaludku? (To pak uz budu celej zivot jist jidla do 150 ml a vodu pit po 4 lokach?)

ARGANNAH: Díky. Blbý je, že to u mě není nějaký jednoduchý aktuální důvod, ale nejspíš následek devíti let obrovskýho psychickýho vypětí a stresu (jedno postižené a jedno hodně náročné dítě). A teď se věci začaly pomalu lepšit, tak jsem se těšila na lepší časy a prask! misto toho jsem přestala spát. Nejspíš organismus využil volnější chvíle a celej se sesral, nebo mi už z toho jeblo definitivně. Nevím, ale je to opruz.

ANNIKA: To nespaní je průser. Imho je spánek, odpočinek a management stresu naprostý základ pro zdravý život. Pořád se omílá "nežer a hýbej se", ale podle mě "odpočiň si a vyspi se" je miliardkrát důležitější. Vůbec se necítím přitom kompetentní tohle komentovat, já nespím jen v těžce stresových situacích, jinak spinkám jak miminko (zamlada jsem teda těžce jela ve spánkové prokrastinaci, ale to je něco jiného, navíc ve dvaceti to tělo ještě něco vydrží). Držím moc palce, ať se srovnají starosti/děti/zdraví/jiné okolnosti (nehodící se škrtni), aby se ti ulevilo co nejdřív.

Jinak mně už váha dolu moc nejde, ale pozitivní je, že nahoru šla o kilo nebo dvě, víc ne. Přes zimu jsem byla neustále nemocná, půlku zimy v posteli, takže sport nic, když náhodou jsem byl azdravá já, tak nemocný děti, takže taky prd... Plus řešim už dost alarmující nespavost. A jak člověk nespí, je všechno na hovno.

Každopádně v únoru jsem zase vytáhla koloběžku a začínala na patnácti minutách, po kterejch jsem nevěděla, jestli omdlím, nebo se pobliju. Teď jezdím třeba 16 km obden, což je na mě olympijskej výkon. Na nespaní to totiž docela pomáhá, když jdu jen na procházku nebo dělám něco, kde se neservu, tak to nepomůže. A hlavní cíl je začít trochu spát. Jídlo neřeším, váha ukazuje víc, ale kalhoty mi začínají být všechny volný a trika plandat, takže zřejmě hubnu/formuju/whatever. Blbý je, že jsem na vizuál dost tupá a nějaký kilo nebo pět prostě nevidím - jestli mám baculatější tváře, větší břicho apod, to je úplně pod moji rozlišovací schopnost. Takže mě nemůže těšit ani ten pohled do zrcadla, že bych se radovala, že tady je kousek íň a tohle je vyrýsovanější.

Ale fakt je, že teď už mi je všechno jedno, krom spaní. Tak uvidíme, jestli zdechnu, přestane to fungovat, nebo budu muset sport neustále navyšovat, takže na podzim budu pro klidnej spánek běhat půlmaraton.

ZVEMI: Proto jsem i psal Argannah, že to pro ni v tuhle chvíli podle mého názoru není úplně priorita.