MAR_TINA: Hehe, můj organismus na tohle má celej plán.
Začnu se víc hýbat (třeba akce stylu týden lyžovvačky v Alpách, větších túr atd.), organismus je šokován, co se to děje, a vyděšen, že nastává soudnej den. Hlad není, chuť není, spíš problém něco pozřít.
Následně časem zjistí, že to nejspíš myslím vážně, "no tak ty vole, to teda ne, odmítám zdechnout" - a nastává fáze sežeru, co vidím. Pořád hlad, pořád chuť, velká porce zasyčí a za dvacet minut by se tam zase něco vešlo.
No a nakonec se s tím ten chudák nějak smíří, a tak jako postupně si to všechno sedá.
A jakmile z toho pohybu vypadnu, jede odznova.
A taky se mi hubne spíš dobře, když se moc nehýbu. Jakmile sportuju, váha fakt letí nahoru, ale přijde mi, že to bude kyselina mléčná/voda, protože tuk takhle rychle ne a budovat tímhle fofrem svaly, můžu vtrhnout do kulturistiky.