ACIDQA: Já jsem teď velmi spokojená s Institutem moderní výživy. Tento týden jsem tam byla na konzultaci a preměření.
Přijdeš tam, změří tě a podobně s tebou výsledky proberou. (Ne, svalů není nikdy dost. Sama mám 100+% pro ženu mého věku a snažíme se je zachovat.) Pokud se rozhodneš pro jídelníček, sestaví ho přímo pro tebe. Ale.trva to tak 10 dní. Maso není podmínka, dostala jsem i vegetariánská jidla, když jsem naznačila, že maso nemusím. Ten dokument má cca. 60 stran, z toho jídelníček tak půlku.
Můj nutriční terapeut dělá i na obezitologii v VFN. Neprodávají a nenutí žádné výživové doplňky. Pokud doporučují proteinaky, tak běžně dostupné a koupíš si je kdekoliv.

ARGANNAH: tvoje schopnost vypíchnout pointu pár slovy je obdivuhodná :)

CMLKA: smázla jsem se, došlo mi, že jsem minula pointu příspěvku. :) jde o množství svalstva, testosteron generuje větší muskulaturu, větší muskulatura znamená větší výdej

CMLKA: long story short, testosteron

Ten jídelníček je (jak už bylo receno) prisernej. Pobavilo mě, že se k snídani doporučuje toustovej chtěla, ale rohlík je fuj. What? :)
Z mojí zkušenosti s PPP mi pomohlo začít jist pravidelně, nebát se si dát normální porci a nejist blbosti (prázdný kalorie atd). Trvalo to dlouho, nez sem to akceptovala a zvykla si.
Jím normálně máslo, tučný tvaroh, tucne mléko, vařím i se smetanou atd atd (z toho by šla doktorka do mdlob). Hlavně sem musela hlavu přesvědčit, že se z pravidelného jídla a normálních porcí svět nezbori a naopak je to ten nejudrzitelbejsi zpusob stravování. Samozřejmě mám i hodně zeleniny, ovoce a sedave zaměstnání kompenzuju sportem.
Teď sem teda byla cca rok víc nemocná než zdrava a nemohla sportovat, ale váha mi zůstala. Takže je to u mě asi opravdu hlavně o psychice a normálním, pravidelném jídle.
Tohle je má zkušenost, nicméně každý to může mít jinak.
Taky v tom nastaveni dost pomáhá podpora rodiny místo vysmivani a ponižování oplacanyho dítěte, ale rodinu si bohužel nevybirame :") Takže to imho lidé, co si s sebou nesou od dětství tuhle zátěž, mají ještě o trochu složitější.

Stres mam dlouhy roky silenej, ten odbouratelnej aktivne resim. Pivo nepiju, najezdy na lednicku nedelam, smazaky nezeru. Psychika v kondici. Potrebuju se proste jen prepnout na to, ze mam jist… a naucit se co, kolik, jak casto a nastartovat telo. Pak by to melo jit.

Moc vsem dekuju za informace a komentare! 🩷

Nojo. Já jak jsem velká a robustní i pod tou nadváhou, tak jsem naopak začala normálně jist, přibrala 2-3 kila, a pak to pomalu a v klidu sjelo snad o deset kilo dolů. A hlavně úplně přestala ta nutkání žrát a žrát, dokud nepadnu (nutno říct, že psychickou stránku už jsem tehdy mela dost odřešenou)

Já se pamatuju první vikend v době, kdy mi to seplo a začala jsem normálně jíst. Šli jsme na výlet do Plakánku, pořád jsem pobíhala kolem cesty a všude jak jeblý kamzík a pořád se smála.
Protože jsem měla pečivo se šunkou.

Pak jsem postupně nabrala takových 20 kg, z toho půlka teda aktivní hmota a půlka tuk, než se tělo ujistilo, že už nebudeme hladovět. Roky jsem přibírala 5 kg ročně a nešlo s tím nic dělat.

Já bych k tomu dodala, že anorexie je stav, kdy člověk dlouhodobě jí málo z přesvědčení, že má jíst málo, a má starch jist více, bez ohledu na to, jak vypadá.

Sice to doktoři a jiný lidi popírají, ale anorektiček s BMI 30 je dost. Mně otevřel oči jeden trener, který jen tak řekl, ať něco dělám s tou anorexií, když jsem se zatvarila na návrh si dát chleba po cvičení. Jedna věta a seplo mi to. To jsem. Měla tak 75 až 80 kg.


ARGANNAH: ony to nemusí být nájezdy typu smažak, sušenky, tři piva.
Já jedla málo a když jsem "nevydržela", dala jsem si třeba corny tyčinku a jogurt. Tělo vidělo živiny a pro jistotu šup do tuku, aspoň půlku snědeného. Po dietě na 900 kcal (od doktora!), jsem přidávala po 100 kcal za dva týdny a stejně jsem tloustla raketovou rychlostí.

Teď na 1800 až 2200 držím nebo hubnu.

ACIDQA: Jsi z Prahy? Mám skvělé zkušenosti s nutričními z ObeRisku, https://www.oberisk.cz/. Ale i tak si myslím, že hlavní je rozumět sama sobě, rozumět vztahu mezi svojí vahou a svým životním stylem, ten nutriční by podle mě měl být spíš konzultant než někdo, kdo ti autoritativně nadiktuje, co máš dělat. Jestli si dobře pamatuju, že pracuješ v sociálních službách, snad nebude od věci srovnání s tím, jaký je rozdíl mezi klientem, co na sobě pracuje, a klientem, který pasivně čeká, až ho někdo zvenku zachrání.

První věc: té babě jsi sepisovala jídelníček proto, aby si udělala představu, jak jíš. Baba se na to ani nemrkla, tak se na to mrkni ty. Psala jsi, že jíš málo. To je velký problém - pokud jíš dlouhodobě pod bazál a tvoje tělo je podvyživené, nejspíš si doplňuješ energii občasnými nájezdy na ledničku (nebo třeba do sebe po prohladověném dni nasoukáš smažák, hrancle, majonézu a tři čtyři piva, což je v podstatě ekvivalentní přejídacímu záchvatu). Po tom se šíleně, šíleně přibírá.

Tzn. za mě dva první kroky.

a) Zapřemýšlet, proč jsi přibrala. Možná právě proto, že jíš málo, možná jsou v tom ale stresy, deprese, možná je v tom zapletená nějaká PPP. Možná je to nárazové (stresy jsou omezené na něco konkrétního, např. na kreténa šéfa nebo tak něco, třeba by se daly vyřešit např. změnou práce nebo partnera nebo prostě nějak), možná ne (pak je to otázka hledání efektivní psychohygieny). Nebudeš-li chápat, proč jsi přibrala, a nebudeš-li schopná příčiny přibírání odstranit, nemá smysl hubnout, to je fakt strašně důležité. Zhubla bys, jo, ale zase to všechno přibereš a to je, dáma promine, úplně na hovno.

b) Najdi si energetický kalkulátor (např. Kalorické tabulky, https://calc.kaloricketabulky.cz/), ignoruj podružnosti a zjisti si tři následující čísla: 1) přibližnou hodnotu bazálního metabolismu, 2) přibližnou hodnotu energetického příjmu při mírné zátěži, 3) přibližnou hodnotu energetického příjmu při střední zátěži. Podle toho, co jsi psala, máš střední zátěž, ne-li ještě větší. No a pak narvi vše, co jsi snědla a zaznamenávala pro tu doktorku, do kalorických tabulek a porovnej to s nastavenými hodnotami, jak to energeticky vypadá (makra, tzn. bílkoviny, sacharidy, tuky, v téhle fázi pořád ještě vůbec neřeš). Můj odhad je, že to bude pod bazál, resp. na bazál/přes bazál tě budou dostávat nějaké huráakce typu přejídací záchvat, smažák nebo pivo. Tvůj úkol následně bude přeházet si režim tak, abys ten bazál každý den poctivě dojedla i bez těch hurááakcí. Možná už to v podstatě děláš, ten jídelníček od doktorky ti mohl tenhle první krok usnadnit. Ale pozor, tvůj druhý krok bude pomalu a v horizontu týdnů až měsíců opatrně přidávat dál, dokud se nedostaneš alespoň na úroveň mírné zátěže, a paralelně pak postupně ladit makra. S tím by ti už měla pomoct nějaká příčetná nutriční terapeutka.

A sorry, že tohle píšu capslockem a ještě tučně, ale je to fakt naprosto zásadní: JESTLI MÁŠ ZA SEBOU ANOREXII, JAK TVRDÍ MAR-TINA, FAKT SI DEJ S TOU BARIATRICKOU OPERACÍ BACHA, riskuješ, že si tu poruchu naprosto nekontrolovatelně rozjedeš. Lidi, co se chronicky podjídají, nepotřebujou další restrikci, potřebujou se naučit jíst normálně. A jakýkoli lékař nebo nutriční terapeut, kterému se svěřuješ do rukou, to MUSÍ VĚDĚT. Existuje nemalé množství obézních s PPP, kteří prošli bariatrií a od záchvatového přejídání se volně propracovali k těžké anorexii. Je to fakt potenciální průser.

ACIDQA: id kriska v hubenourech psala o tom, že ji někdo učil jíst a nebát se jídla.

Hele jíš málo, hýbeš se, od dětství ti říkají, že jsi tlustá. Jasná anorexie vedoucí k obezitě. To má hrozně moc žen. Tělo je nastaveno na ten maličký příjem, skoro nevydává a všechno navíc (třeba sladkost) radši uloží.

Ale máš spoustu výhod. Jsi zvyklá sportovat. Umíš krásně vařit, jíš zeleninu a spoustu dobrých věcí (z fotek v radi jíme), jsi pracovitá a odvážná. Asi potřebuješ nějaký čas na změnu celého stravování a hubnutí přijde po čase, ne hned. Ale nepotřebuješ plikaci hned. O té se můžeš rozhodovat po změnách v jídle a přístupu k sobě.

Můžeme si dát nějaký neodborný pokec u jídla.

CMLKA: normalne jim min nez je ten jidelnicek, nesnidam, kolikrat je moje prvni jidlo az okolo treti ctvrty odpoledne, jim dost cerstvy zeleniny. Kazdej den jsem si davala jednou denne nejakou sladkost (to jsem teda ted vypustila). Jak tam napsala ty zmeny k vareni, tak to jsem ale nedelala ani jeden bod z nich. K ty zelenine mi rekla, ze tu mam jist v prubehu dne v neomezenem mnozstvi, coz teda delam jako driv.


ARGANNAH: jidelnicek vytiskla z pocitace, pak ho se mnou celej projela, rekla mi teda hlavne, ze nemam sladit nicim jinym nez cekankovym sirupem (ja nesladim nic, tak jsem jen vyhodila sladkost kazdodenni, co si jinak davam s kolegou v praci a prestala ji jist). Mrnava jsem (163 cm), hejbu se kazdej den - nic velkyho, podle hodinek - davam 30 minut behu na pasu/plavani, 45 minut pilates/flexibilita/ruzny cviceni nebo lekce, co me u nas v clubu zaujmou. Ujdu denne 10 tisic kroku (to mi kdysi nekdo takhle poradil).

Ja si celej zivot myslim, ze tlusta jsem. Rikali mi to neustale rodice, i kdyz ted jsem jim to nejak rikala a mama se rozcilila, ze mi nikdy nic takovyho nerekli. (Ja si teda ty okamziky pamatuju hodne zretelne. Klasika...:)) Ted teda opravdu obezni uz jsem a potrebuju s tim neco udelat, nez prijdou nejaky zdravotni neduhy. Od obezitologie jsem si prave slibovala, ze prijdeme na to, cim se to deje, nastavi se jidelnicek a da se to do poradku. Necekala jsem, ze mi zmensi zaludek… navic ctu na forech, ze lidie, kteri meli stravovaci navyky jako ja, tu operaci sice absolvovali, ale stejne zhubli jen tech 10 kg a pak nic nebo meli nejaky komplikace, cehoz ja se fakt bojim.

Jinak když jsem četla, co psala Acidqa, vzpomněla jsem si na jednu věc, kterou chci stejně už dávno udělat.

Asi před rokem nebo před dvěma jsem byla v kontaktu s Moje tělo je moje, i jsem jim pózovala pro nějaké fotky a komunikovala s nimi hodně přes sociální sítě. V nějaké fázi jsem jim psala pod nějaký text na FB, že si imho začínají usnadňovat práci, protože najeli na takový ten diskurs "bodyshaming je zlý, podívejte, jak lidi šikanujou kvůli vzhledu úplně normální, někdy i vyloženě krásné lidi." A že chápu, že za to sklidí míň hejtu, než když budou řešit fatshaming a to, jak jsou lidi suroví na obézní, ale že na tom přece začali a to je jejich největší síla. Oni se mi následně ozvali a požádali mě, ať teda pro ně něco na tohle téma napíšu. Tak jsem vyhodila sedmidílný miniseriál článků o dietní kultuře. Jenže Ridina Ahmedová pak začala točit ten podcast o odpuštění, měla spoustu jiné práce a začala stavět MTM jako klasickou neziskovku, organizovat workshopy do škol a tak. A možná byl na ně ten text moc radikální nebo neměl vhodný formát, kdo ví. Já jim pořád hrozně fandím, abychom si rozuměli, ale faktem zůstává, že seriál osiřel. Vlastně jsem ani nebyla nerada. Celé to napsat pro mě bylo strašně bolestivé, i vracet se k tomu a editovat to. Vynořovala se mi spousta starých vzpomínek, věci, které jsem si myslela, že už jsou dávno jedno, prostě bylo to hrozně nepříjemné. To, že to nakonec nevyšlo, byla vlastně fakt úleva, nezbytný veřejný shitstorm o tom, jaká jsem kráva a co si to dovoluju psát, bych asi u tohohle tématu zvládala hodně těžce. Nicméně texty existujou a teď co s nimi. Delší dobu si pohrávám s myšlenkou, že je prostě hodím sem. A když jsem četla Acidčinu story, říkala jsem si, že nazrál čas.

Je to PDF a lípla jsem na to CC-BY, tzn. lze to volně šířit, posílat komukoli, o kom si myslíte, že by o to mohl mít zájem nebo že by mu to mohlo prospět. Dávám to i na nástěnku. Je to sedm dílů, každý na dvě tři stránky, dohromady 32 normostran. Třeba to někomu k něčemu bude.

• PropagaceObezity.pdf

ACIDQA: Mě ještě pobavilo, že nesmíš rohlíky a kmínový chleba (wtf, co to je?), ale můžeš si dát skleničku až dvě vína nebo střiku, nebo skleničku piva za večer 😅
Snad tím nemyslí každý večer, ale zjevné to z textu není.

Jinak už všechno bylo řečeno, ten spočítaný příjem je malý a některá doporučení těžce zastaralá.
Nabídnout od stolu rovnou bariatrii bez bližšího prozkoumání životního stylu, jídelníčku a změn, které ztloustnutí předcházely, to je pro mě naprosto děsivé.
Totéž tu psala GALE, že jí praktická hned jako první řešení obezity prvního stupně nabízela operaci. Příšerná praxe.