BERUSKA_CA: Já se trochu bojím, že je to někdy ještě temnější: matky žárlí na své dospívající dcery, ponižují je, prezentují jejich rozvíjející se ženství jako nechutné. Nutí je hnusně se oblékat, hnusně je stříhají, a okolí se rádo přidá, protože lidi jsou prostě jací jsou a baví je ponižovat ostatní (a otcové si tím navíc kolikrát řeší zneklidňující polovědomé incestní impulsy, jak by jistě dodal strejda Sigmund). Sněhurka stajl prostě. Holka by se měla tomuhle správně vzbouřit, vypadnout co nejdřív z baráku a rozvinout svou krásu svobodně a bez těchhle toxicit. Jenže dospívající dívka je holt to nejcitlivější, nejzakomplexovanější a nejúzkostnější stvoření světa. A v situaci, kdy se někdo, kdo doteď byl víceméně symbolem bezpečí a ochrany, najednou proměnil ve zlou královnu s otráveným jabkem, si vůbec neumí poradit (plus se to celé odehrává nejčastěji v době, kdy je nezletilá, a nikam odejít jednoduše nemůže). Takže nejsnazší samozřejmě je začít se nenávidět.

ARGANNAH: Problem je, ze se to pachalo a pacha naprosto zamerne, neb jak mi bylo vysvetleno: “Dite si musi zaslouzit, aby ho meli rodice radi.”
A to se cloveku samovolne odjisti zbran.
Na te Madiettine fotce nemuze nikdo soudnej videt tlustou holcicku, to se tu asi shodneme.

Já to radši okomentuju jen obrazem, ať se nemusím sama zabanovat za nekonstruktivní agresivitu. Někdo u těchhle typů historek slzí, já teda ne.

MADIETTA: Bože. To se nedá lajknout. Úpně normální dítě.

Nechci být melodramatická, ale mockrát si u těchhle historek říkám, jak šílený zločin se dnes a denně páchal a páše na těch nejbezbrannějších a nejcitlivějších bytostech na světě. A jdu radši do prdele, než se rozjedu ještě víc a začnu sprostě nadávat.

CMLKA: ono se asi i posunulo, co považujeme za "tlusté" dítě. Pro ilustraci přikládám svou fotku z necelých 12 let, tedy těsně před pubertou. Psala se 80. léta. Děti se mi ustavičně posmívaly, že jsem tlustá, měla jsem i přezdívku "Hektolitr". Doma do mě taky furt meldovali, ať tolik nejím, že jsem při těle. Přitom jsem asi měla jenom robustní konstituci. Takže s tím, že jsem obézní prasnice, žiju prakticky celej život, ačkoliv reálně to začala být pravda až po druhém těhotenství - do té doby jsem byla maximálně lehce oplácaná, a to navzdory silným sklonům zajídat emoce.

Našla jsem na YT rané Lumierovic filmy. Kdysi mě šokovalo, když jsem to prvně viděla, o kolik v průměru tlustší ta populace na konci 19. stol. byla oproti tomu, jaká jsem si myslela, že bude. To dobové oblečení pochopitelně mate (nemám zjm. tušení, kolik mají na sobě sukní - počítám ale, že tohle jsou dělnice, takže praktičnost vítězila nad vrstevnatostí), ale když se člověk podívá na ty jejich rané záběry dělnic odcházejících z fabriky (tzn. fyzicky pracujících žen, nikoli zahálčivých buržoazních dam), spousta z nich je fakt bokatá a pupkatá. Nohy samozřejmě nevidíme, takže se lze řídit v podstatě jen podle zadků a břich a umístění pasu. Kolik z nich odpovídá naší představě, jak má vypadat žena bez nadváhy - no, tak třeba půlka? Špatně se to odhaduje, ale stejně: podle mě dobrá polovina z nich by byla dnes dietní kulturou onálepkovaná jako "tlustá", některé jako "obézní". A asi nejlíp je to vidět na té mladé matce ve třetím videu (od cca 1:40 dál).

Jinak samozřejmě nepopírám, že tloustneme, to je neoddiskutovatelný fakt. Nicméně druhý neoddiskutovatelný fakt je, že máme úplně úchylná měřítka na to, co je "normální" ženské tělo.

Early Lumiere Films
https://www.youtube.com/watch?v=S1G6v4Ycmnk

CMLKA: Ano, v každém větším kolektivu (školní třída) bylo JEDNO obézní dítě. My jsme měli na základce Vaška, ze kterého vyrostl takový ten mohutný hřmotný metalista a na gymplu pak Janu, která byla spíš vyvinutá, měla velká prsa a zadek, ale nebyla koule. Vidělas někdy poslední dobou nějakou třídu druhého stupně?

Ale jinak teda ty geny roli hrají a nemalou. Syn je teď v tom věku, kdy je problém dostat ho od počítače a veškeré kapesné hned uvalí za pochutiny, když dojdou, tak ho založí kamarád a cpou se spolu chipsama dál (jak se dítě samostatně pohybuje venku, nenaděláte nic). Je hubený až vychrtlý, má metabolismus svého otce, kterého z BMI 17 dokázala pohnout směrem nahoru až léčba koňskými dávkami kortikoidů a věk kolem 50 let.

TAPINA: měla bych to stejně kdyby mi k dětskému metabolismu neříkali, že moc jím, a k pubertálnímu a mladému normálnímu tělu, že jsem moc tlustá.
Tak jsem držela obskurní diety a... Tloustla. Ale do 25 to nebyla ani nadváha. Jenže jsem s bmi 23 až 24 a hlubokou nejistotou někam přišla a tam mi za peníze řekli, že mám sunfat 10 kg. Nejednou.

TAPINA: no jenze k te prasarne jsme se dostavali spis raritne, byli to takove vanoce a snickers byl kdyz tak misto obeda, takze vynechanej obed. Sladky denne ani nahodou, chipsy jen na silvestra a narozeninove oslavy. Alespon me mladi teda :) To tedka toho zdlabnu mnohem vic, protoze mi nic nebrani a je to tak nejak dostupnejsi.

Obezita mladých dřív nebývala. Ženské přibraly po dětech, po přechodu, ale ještě moje generace do takových 20 - 25 let nemusela váhu řešit, nijak zvlášt jsme necvičili (a to vzpomínané běhání po venku taky nebyla kdovíjaká fyzická aktivita), jedli jsme každou prasárnu, ke které jsme se dostali (a že to leckdy byly zpronevěřené peníze na obědy utracené za Snickersky) a furt v pohodě. Dnešní děcka jsou při podobném stylu života těžce obézní do patnácti (ale zase ne všechny, geny hrají velkou roli).

IOM_NUKSO: to sú imho 2 rôzne veci súčastne.
1. Zmena prostredia a práce, sedavé zamestnanie, reklamy na sladkosti, nedostatok dostupného zdravého jedla “vonku” a milión vecí. Tomu sa dnes hovorí tuším obezitologické prostredie.
2. Väčší tlak na štíhlosť a ideál krásy veľ 34, max 36. Čo s tým súvisí, lebo to je možné vďaka médiám, sociálnym sieťam a celkovej vyššej životnej úrovni.

Ženy v našej rodine boli vždy robustné, na svoje pomery vysoké. Pracovali na záhrade a na poli, ale aj vyzerali v strednom veku ako súdok v čižmičkách. Žiadna obezita, proste široká stavba tela + rezerva na horšie časy.
Ja mám robustnú stavbu tela, sedavú prácu a nadváhu o niečo väčšiu ako ony. Vlastne je to logické. Lenže ony vďaka práci mali o trochu menšiu nadváhu a nikto to až tak neriešil, lebo ľudia veľ 34-36 neboli považovaní za etalón zdravia (vojny, choroby, chudoba).

A samozřejmě v dobách hladomorů byla populace vychrtlá, takže jakmile bylo zas co žrát, okamžitě nakynuli všichni, jejichž těla to aspoň trochu uměla.