Jo, bramborovo vajíčková dieta, tu mě někdy v deseti naučila máma. Ráno dvě vařená vejce, k obědu trochu vařených brambor a k večeři salát z jedné brambory, jednoho vejce a trochy octa. Drželo se to tři dny až týden, aby jakože člověk uhubnul do plavek.
Nebo myšlenka, že žena potřebuje jíst za den 1200 kcal (žena prostě jakákoli, bez ohledu na cokoli, čistě plošně), takže je třeba si zapisovat energetické hodnoty, aby se člověk vešel. A mé dvanáctileté já psalo poctivě, akorát u všeho hodnotu za 100 g, i kdyby to byl třeba jeden plátek sýra. Vůbec nikomu nedošlo, ani našim, že bez vážení počítám úplné nesmysly. Takže mi vycházela strašná hausnumera, já nejedla, abych se vešla, a psala si do deníčku "fuj", když mi vyšlo za den třeba 1300 kcal. Ve finále jsem jedla třeba suchý rohlík k snídani, velký jogurt k obědu a trochu zeleniny k večeři. Jo, shodila jsem, což o to, a rodiče mě samozřejmě chválili, jak na sobě hezky pracuju. Chudáci malí, sami byli tlustí a jeli v tom taky.