V chytrem časopise pro ženy sem se v mládí dočetla, že na podporu hubnutí je nejlepší dát fotku prasete nebo opravdu obezniho člověka nebo sama sebe v plavkách na ledničku, aby mě to motivovalo nezrat. Protože když máš hlad, jdeš k ledničce a tam na tebe vykoukne takovýhle "nestesti" tak si to jídlo velmi rozmyslis.
Model - nos na zádech batoh se svými kily navíc upgradovany k "dokonalosti"

Na škole v přírodě na 2. stup i ZŠ sme se hromadně učily od jedné spolužačky po obědě zvracet. Jelikož ona mohla jist i 5 knedlíků a potom dezert, protože uměla tuhle super věc. Vůbec nám to nepřišlo divný a naopak sme jí všechny zavidely, že zvládne zvracet na povel.
Na tom 2. stupni sme ještě zkousely jist vatu, aby se zaludek "najedl" ale nepribrala si ani deko.

A ještě si vzpomínám na zážitek s vyzivovym "poradenstvím"
Kdysi jim kamaradka dala moje číslo. Byl to ten princip, že vám naslibujou, že poradi, pomůžou atd atd zcela zdarma, ale potom z vás nátlakem vymami několik kontaktu na vaše zname, jelikož proc byste jim bránila v úžasné postavě :")
Tak sem tam, k vůli ní, zašla. Zadarmo bylo to, že vás zváží a na té váze změří procento tuku. Já toho času trénovala téměř jako vrcholový sportovec a jedla už konečně normálně. Takže žádná nadváha, jenom svaly. Ale bylo mi řečeno, že takhle ne a musím místo jidla pit jejich koktejly. Že pry je užívají i maratonci. Na to mi ukázali knížku, kde měli vystrihany z časopisů různý lidi, jakože před a po, i sportovce :D A že to jsou jejich klienti. Ani si nedali tu práci, aby to nevypadalo, že to je nějaká koláž, ale normální fotky.
Potom že mě loudili 10 čísel na moje kamarády. Nedala sem jim ani jedno, ale fakt to byl velký nátlak.
Potom mi ještě cca co měsíc volali, i když sem jejich zázrak odmítla a furt mi to nutili. Tím stylem, že sem si od nich nechala zadarmo poradit, ale koupit si něco, to ne. Že tohle se přece nedělá.

Třeba si ještě na další dietní zázraky z dob pravěku vzpomenu. Tohle téma mě opravdu baví. Jako je to v podstatě strašný, ale když už se stalo, tak se tomu aspoň můžu ironicky pousmat.

moje matka tak zhruba od čtyřiceti odkládala všechno na dobu, až zhubne. pak si koupí, pak udělá, pak pojede... dokonce i na pohovor (byla OSVČ pracující z domova a nedělalo jí to úplně dobře na psychiku) půjde / životopisy rozešle, až zhubne.
No doklepala to s prací z domu až do důchodu, že.

strašně smutný :-(

Já se popravdě přiznám, že o tom s rodiči mluvím jen velmi opatrně. Oni jsou v té věci úplně stejná oběť jako já a vím, že kdyby doopravdy pochopili, co v téhle věci napáchali, strašně by si to vyčítali. Což absolutně ničemu nepomůže a jim to hrozně ublíží.

Já jsem zase zavzpomínala na tukožroutskou polívku. Jako vůbec nebyla špatná, což o to, ale jist to pořád fakt nešlo. No a jak píše Beruška, ty účinky stálý za to.

BERUSKA_CA: šmarjá, si mi připomněla hubnoucí čaj z listu senny, který se měl pít šálek před každým jídlem, a velmi ostudnou událost v Průhonickém parku.

ARGANNAH: Moje matka na to byla odbornik. Prohubla se k +40kg, jak jinak.
Jedna dieta ji radila jist ob den, to s ni nebylo k vydrzeni. Pak byla nejaka tukozroutska polivka a to jsem se zacala shanet, kde mame plynovou masku, to bylo taky velkolepy. Jo a pak Korinkova s kytickama a zviratkama. Jednou jsem omylem vypila cinsky caj, ktery (jak jsem pozdeji zjistila z reklamy v casopise) mel uvolnovat “tluste, nekolikakilove, nanosy ve strevech”. Z toho, co se mi delo rano mohu zodpovedne dosvedcit, ze mi musel zazivaci trakt zarit jako alabastr.

ARGANNAH: Moje kravina není vůbec vtipná, spíš trapná a smutná a hlavně dlouhodobá. Rodiče se mi snažili předat svůj životní styl - jím jen doma nebo jídlo z domu, protože tím ušetřím.
Celoživotní stravování mé matky až do důchodu bylo kafe a cigáro k snídani, nějaký levný rohlík a cigáro k obědu, večeře napucnu se doma hotovkou (většinou nějaká gulášoidní omáčka).
Můj otec podobné, jen ranní kafe asi až v práci a nosil si chleba s nějakým levným salámem.
O víkendu je třeba se samozřejmě pořádně najíst. Vepřové a polská kuřata do každé rodiny! Pamatuji se, že jeden rok byly dražší brambory a mí rodiče je odmítali za tu cenu kupovat. Tak jsme místo brambor jedli celou zimu mražené smažené hranolky. A protože můj otec ji rýži a těstoviny jen v sebeobraně, asi si dokážete představit, jak to u nás vypadalo.

Ve 26 letech jsem měla BMI 27 a množství tuku hravě překročilo hranici obezity. Šla jsem do IS Care, dostala jídelníček tak hrozně poddimenzovaný, že jsem za měsíc zhubla 2 kg svalů a přibrala 0,5 kg tuku. No a od té doby (12 let) jsem se "prohubla" k BMI 32.

ARGANNAH: tak to jsme vyhráli všichni.

tak Stobíci pokročili, za 20 let o 500 kJ.

Kolik jíst za den:

Následující čísla jsou tedy opravdu orientační.

Většinou se energetický příjem při hubnutí při běžné (rozumějte tedy nižší) aktivitě pohybuje kolem 6 000 - 7 000 kJ za den u žen, u mužů je to zhruba 7 000 - 9 000 kJ. U obézních či lidí s vyšší nadváhou je potřeba příjem zvýšit.

Některé ženy a někdy i muži mohou mít po nespočtu předchozích diet úspornější metabolismus a je třeba příjem snížit ještě více. Vhodnější je však vždy raději navyšovat pohybovou aktivitu. V každém případě pak platí, že nestačí jen bezmyšlenkově snížit příjem potravy, ale musíme současně zachovat optimální přísun potřebných živin, abychom nehubli zbytečně svalovou hmotu, ale právě tuk.

ARGANNAH: Až doteď jsem si myslela, že "rodičem roku" byl otec (lékař) mé tehdy čtrnáctileté spolužačky, který jí předepisoval Adipex na zhubnutí ženských tvarů při dospívání.
Tohle co píšeš je úplně šílené. Musela jsi mít hrozný hlad.

MAR_TINA: Já chodila někdy snad v šestnácti-sedmnácti do klubu Diana (by oko mohl být tak rok 1997). Ale ten si pranýř nezaslouží, to byla fakt dobrá, rozumná, na svou dobu strašně pokroková věc založená psycholožkou. Vůbec nic jsem tam teda neshodila, ale půl roku jsem s nimi cvičila, dostala své první příčetné informace o výživě, absolvovala x podpůrných skupinových sezení a naučila se barevnou typologii. Ve srovnání se zbytkem dobové dietní kultury fakt teda celkové hodnocení pět a půl pračky Whirlpool, značka vítězů.

To je skoro na nějakou soutěž o největší kravinu, kterou jste kdo držel. :D

Já jsem si někdy po škole, mohl být tak rok 2002, zaplatila korespondenční kurz Stobu. Byl levný a nechtěla jsem mezi lidi.
Vydržela jsem, naštěstí, asi dvě lekce z deseti.

Dostala jsem poštou balík brožurek, ty měly pěkný, takový ty pyramidy. A pak co týden mailem návod. Nejdřív to byl výpočet BMI, doporučené BMI k věku a to teda nebylo 24 v normě, to bylo ve věku kousek nad dvacet max 21. Tehdy jsem mohla mít tak 70-72 kg/173 cm a ujistila se v tom, že 10 kg musí dolů.
A pak to přišlo. Úkol byl si vzít nějaký batoh, naplnit ho knihami o celkové "nadváze" a ty si postavit k ledničce. A každý den si ten batoh chvíli nosit, aby si člověk uvědomil, jak báječný bude ta kila nemít.

Ty vole, dálkový kurz sebeponižování.

Škoda / ještěže nevykopu starý mail a jeho obsah, muselo tam toho být mnohem víc. Ale každý týden měl člověk poslat mail, jak mu to jde a kolik už zhubnul. Já nic a tak jsem po dvou týdnech ze studu ty maily přestala otevírat. Jen co Málková ze Stobu umře, půjdu jí nachcat na hrob. Na jejich stránky se bojím podívat, ale měla bych. Mají právo na vývoj a změnu k lepšímu. A netřeba je pomlouvat za postup před 20 lety.

ARGANNAH:
Tak si od nich dal den pauzu, aby si je následující den náležitě vychutnal. :)