ACKO: kolko si mala rokov? ja mam 163 a cim som starsia, tym mi pribuda vaha, ale oblecenie mam stejne, akoby som hustla :)

KURE: za mě je to o osobním pocitu, já se svou výškou 162 jsem se cítila nejlíp s 52 kily, 55 taky ještě dobrý, ale pak výš už to není ono, naopak když váha spadla pod 50 vypadala jsem sice skvěle, ale nebylo to k životu, byla jsem slabá jak moucha a bez energie

KURE: Myslím, že má spíš smysl se ptát na ideální poměr aktivní hmoty a tuku, váha je jenom číslo, co nevypovída skoro o ničem. A aktivní hmota versus tuk je nějak závislá na tvé konstituci. Jestli si dobře pamatuju z fotkoklubů, že jsi (nebo jsi byl) obří hromotluk s rameny přes celá futra, pak těžko dosáhneš váhy nějakého střízlíka, co se mu svaly tvoří jen pod kontinuální dávkou steroidů. Zároveň střízlík ale bude mít sixpack téměř od přírody, zatímco strongmani mají prostě pupky, i kdyby jinak měli svalstva, že s ním utáhnou parní lokomotivu i s uhlákem. Myslím, že má smysl v první řadě "poznat sám sebe", pochopit, kým moje tělo je a kým by mohlo být, a pak se zaměřit hlavně na budování aktivní hmoty nějakým zdravým způsobem. Kam až dojdeš, to se stejně dopředu neví.

(Jestli to chceš v nějakých přibližných číslech, zajdi si někam na inbody nebo na tanitu nebo na tak něco, tam ti to nějak vypadne. Ale stejně bych to nebrala moc vážně a spíš se zaměřila na rekompozici než na číslo na váze.)

Já jsem hledala recept na krém na buchtičky, měli jsme doma velké buchtičkové diskuze, jak je to vlastně správně.

Tak čím novější kuchařka, tím méně tuku a vajec. Sandtnerová nejvíce smetany a žloutků, poválečné Vaříme zdravě chutně a hospodárně méně, ale víc než Juliana Fialová v 70. No a náš klasický pudink z polotučného mléka s trochou tuzemáku už nemá ani živinu :)

Možná se nám ty porce zvětšují tím, jak už sto let snižujeme obsah živin.

Na tom s tou válkou něco může být, vždyť kolik z nás má zkušenosti s babičkami, které vnoučata vykrmovaly.
Moje máma (ročník 53) je celý život obézní. Babičce tehdy někdo řekl, že to mimino je moc hubené a brzo umře, že děti mají mít "faldíčky", takže začala mámu vykrmovat, že když šla do první třídy byla už pěkně macatá a prsatá. Babiččina sestra později svoji dceru a moji mámu krmila nějakýma výkrmnýma koktejlama se syrovými vejci, aby nebyly hubené. A babička z otcovy strany byla před svatbou velmi hubená, ale několik let po svatbě a dvou dětech už z ní byla koule v šatovce. Tam to bylo určitě stravou. Přitom byla aktivní dost, měli velkou zahradu a zvířata a musela se otáčet. Když jsme přijeli, tak nejenže to jídlo bylo samo o sobě mastné až až, ale ještě rozpustila v kastrůlku další omastek a obcházela okolo stolu a všem nám to polévala se slovy "máte to dost mastný, chaso?". Nám z toho bylo vždycky blbě. A když přijela do Prahy, štípala mě do zadku a nadávala, že jsem moc hubená. Prostě se u nich tradovalo, že tloušťka je známkou zdraví a blahobytu. Taky mi vyprávěli o nějakém měšťanovi u nich, co si na nedělní promenádu po náměstí dával pod košili polštář, aby vypadal zámožněji.
Manžel měl taky babičky, co měly největší starost o to, aby bylo jídlo mastné a aby to všichni snědli.
Prostě měli zkušenost s nedostatkem a chtěli využít toho, že teď je zrovna šance se vykrmit.

ARGANNAH: muj deda se narodil v roce 1912 a zemrel v roce 2009... nekdy kolem meho 16-18 roku zivota tedy (168cm/64kg) mi rekl, ze su "pekne vykrmena" a ja to brala, ze tim mysli, ze su tlustoch. on to mozna ale myslel, ze nejsu podvyzivena jako moje segra.
Jenze kdyz vam skoro 90 lety pan rekne, ze ste pekne vykrmeni, tak ten generacni rozdil a negativni podtom v tom slove mozna vidite jen vy a on to mozna myslel uplne jinak... ale tenkrat sem se pak bala na navsteve cehokoli dotknout, aby k tomu neprisli kecy, ve kterych sem vyrustala celej zivot od mamy (dedecek byl z tatinkovi strany a ten vzivote nic o mym vzhledu spatnyho nerek). A mozna to byla lichotka. Ted jak vas ctu, tak me napada, zda to lichotka fakt byt nemohla, protoze kolem toho roku sem se proste trochu zakulatila vic do boku a ty uz mi zustaly :D

To s tím nevecerenim mi vybavilo další ze super diet. Potkala sem kamarádku, která tehda studovala medicínu a všichni obdivovali, jak krásně zhubla. Její trik byl v tom, že jedla jen do oběda a večer, aby ji hlad nebudil, tak brala prášky na spaní.
Tehda sem si říkala, jak na to vyzrala.
Tu medicínu nezmiňuju jen tak. Proste i člověk v oboru, pokud jde o hubnutí, dělá absolutně wtf věci.

ARGANNAH: nebo dat, která mu byla v jeho vědeckém prostoru a jazykových schopností dostupná.

ARGANNAH: já si teda přečtu tu knihu od Dolejčka, ten byl guru československého hubnutí od sedmdesátek. Ale mám z něj trauma, nechtělo se mi do toho.
Myslím, že on byl autorem té teorie, že se máš pořádně nasnídat, obědvat střídmě a nevečeřet.

Možná - pozor hypotéza - stačil jeden odborník s přesvědčením, který se zrovna dostal do médií a napsal dvě knihy a jeho přístupy a osobní názory se rozšířily do celé populace. Neříkám, že zrovna Dolejček, toho se bojím číst, ale kdokoli. Dřív nebylo v dostupném prostoru sto názorů na deset věcí. Sice nás to mate, je pracné se orientovat atd., ale v dobách jednoho názoru na věc stačilo, aby ten jeden byl špatně a ovlivnilo to celou generaci.

btw, můj táta na válečný hlad vzpomíná v deníčku:)
"V městečku se nic moc nezměnilo a jakoby v míru se žilo do poloviny roku 1944. Válka se projevovala jen tím, že matka měla starost, abych za války neumřel hlady a tak mě vykrmila z dodávek černých potravin od příbuzných jako prase. Byl jsem nechutně tlustý, dva podbradky, medvídek koala."