KURE: Byla to jedna z přednášek na fitness007 s Vackem, hrozně se tam rozčílil, uškleboval se a mával mobilem. Pak Vacek přečetl nějakou otázku ve smyslu, že přece stačí calories in calories out, Havlíček při tom pil vodu, zaskočilo mu, poprskal stůl a strašně se polil. Vacek se smál, ptal se, jestli to má chápat jako odpověď, Havlíček jen zakoulel očima, kývnul hlavou a šel se někam usušit :D

ARGANNAH: mimo mísu, ale vizáž toho druhého chlapíka mi vyvolává mocnou chuť na stejk.

Ano, ANO, tohle je ten moment, na který jsem čekala s postnutím tohohle skvělého Havlíčkova videa o revezní dietě (a fakt mě štve, že nejsem schopná dohledat to video, kde podrobně vykládá výsledky toho minnesotského hladověcího experimentu, tady ho zmiňuje jen en passant a to je málo)

Petr Havlíček o reverzní dietě | Jak dlouho držet reverzní dietu? Jak navyšovat příjem? Jojo efekt.
https://www.youtube.com/watch?v=-QWZ7KbCnSo

PISTA1: Já když to čtu, tak myslím na to, kolikrát se mi tohle stalo (diabetes teda nemám): poctivě jsem "držela dietu" (klidně i celkem rozumnou), shodila vždycky max 25 kilo, pak se to zarazilo a nepohnulo s tím NIC. A v tom jednom případě, kdy jsem se fakt nevzdala a na sílu se rozhodla, že to přemůžu, jsem za to zaplatila chronickým zdravotním problémem (který mě stejně donutil s hubnutím přestat). Podle mě to vzniká proto, že člověk jede pořád jednu metodu dokola (snižování energetického příjmu) a tělo už na ni prostě nereaguje.

Prostě přesně na tomhle se tu točíme X týdnu: že každý režim nakonec selže a dál to NEJDE. A pokud jo, tak za strašnou cenu. 7400 kJ na 140 kg například - to je imho normální hladovění, odhaduju. Nevím, jak vypadáš, třeba jsi hodně malý a nemáš moc svalstva (akorátže píšeš, že máš naopak svalů spoustu, jestli jsi k tomu ještě vysoký kus chlapa s mohutnou kostrou, tak fakt red alert), ale já mám teda už jenom bazál vyšší než tohle a to jsem ženská a jsem (teď už) o něco lehčí než ty. Všechny zkušenosti, které mám, mě vedou k tomu si myslet, že teď budeš ještě chvilku "krásně" hubnout, pak se to znova zarazí a pak najednou prásk, přijdou chutě, nekontrolovatelné přežírání a nekontrolovatelné nabírání. A to nabírání půjde na břicho a na viscerální tuk, který teď, jak píšeš, moc nemáš.

Držím ti moc palce a doufám, že jsi v dobrých rukou a tvoje nutriční ví, co dělá, protože jestli ne, tak tě teď rakví v přímém přenosu. Je samozřejmě možné, že ta diabetes mění situaci a činí z hladovění něco žádoucího, nejsem doktor, vím prd. Ale když tohle čtu, všechny alarmy v mojí hlavě řvou na poplach.

Taky se přidám, jestli teda můžu :)
Mám 15 roků DM2. Tlustej jsem od mala, max jsem měl 160, to jsem postupně stáhnul na 135 ale neudržel jsem to a několik let osciluju 140 + - 3 kila, dolů to nešlo přidali se žaludeční/střevní potíže, díky kterým mě loni našli HIT.

Nekouřím, alkohol nepiju, mám nízkej tlak 105/60 někdy i míň, když se rychle zvednu zamotá se mě šiška. Glik normálně kolem 6,5 když jsem se nacpal tak občas přes 10.

V lednu jsem byl na kontrole u dia. A dohodli jsme se že zkusíme nasadit Rybelsus (Ozempic v tabletkách) váha byla 141. Po dvou měsících sem měl sice krásnej průměr glik. 5,0, váha neklesala. Ale jinak samý "lepší věci" Nechutenství, pocit jako kdyby mi někdo "roloval" žaludek, střevní potíže se zhoršili, tlak ještě klesnul, hodinky mě začli řvát že mám nízkej tep, šiška se motala skoro pořád a furt pocit únavy. Přijel jsem z práce a musel jsem se přemáhat jít něco dělat.
Po tom co jsem napsal doktorce report, Rybelsus zařízla a pokračuju ve stejnej práškách co před tím. Nicméně problémy s žaludkem nepřestávali. Obvoďák mě napsal algifen a že mám dodržovat HIT dietu. Je pravda, že jsem na to tak nějak kašlal. Algifen trochu pomohl, přečet jsem toho mraky o HIT a pomalu se z toho dostal do stavu že jsem se bál něco sníst, aby mě po tom nebylo blbě. Na druhou stranu váha najednou začla jít rapidně dolů.

Zkusil jsem se objednat k nutriční poradkyni. 2 týdny než mě vzala jsem si psal všechno co jsem snědl abych tam nešel s prázdnou. Hodinu jsme pokecali, neřekla mi nic novýho, než to co jsem předtím mašel na netu. Na to co můžu jíst si musím příjít sám. Alespoň mě zdiagnostikovala na váze a prý mám nadbytek svalový hmoty a relativně nízkej vnitřní tuk. Taky mám jíst hodně masa :D a zkusit si zapisovat do tabulek abych viděl co energeticky jím.

Aktuálně jsem na 132Kg a za ty 3 měsíce mě úplně přešla chuť na sladký i slaný prasárny.
O vejku jsme měli třídní sraz, měl jsem z toho docela strach. Ale překvapivě v pohodě. Dal jsem jen maso, vlastní zeleninu, ovoce, vajíčka a sýr co jsem si dovez. Zkusil jsem jen jeden plátek brambůrku a vůbec mě nenadchnul. Je to divný. Dřív jsem pořád něco uždiboval, teď jsem si řek ty vole proč a šel si dát kousek sýra a ředkvičku :)

Dneska jsem si schválně zkusil psát do tabulek a asi to bude proč najednou hubnu.
nutriční mě spočítala že bych měl jíst cca 8800 kJ, já jsem dneska dal 7400 kJ a přišlo mě že toho bylo až moc.

KURE: Zde systém, který se mi velmi osvědčil.

Vybodni se na vzdálené, abstraktní cíle, ideální hmotnosti. Podívej se na svoje tělo tady a teď a řekni si: ok, teď mám X kilo, z toho cca X tuku, X svalů (změří tě na nějakém specializovaném pracovišti, např. v ObeRisk, mám s nimi dobré zkušenosti). Jsem (dejme tomu) slabý, povolený. Nebo: mám moc tuku. Nebo: mám problém s páteří, oslabený hluboký stabilizační systém, boli mě XY. Nebo: cokoli jiného. A začni to nějak řešit. Malé změny, krátkodobé cíle. Např. do konce roku chci nabrat 3 kila svalů a zvyknout si chodit pravidelně do fitka. Nebo: chci shodit 7 kilo tuku. Nebo: chci si nechat od fyzio vyšetřit XY a posílit WZ, abych byl bez bolesti a mohl normálně fungovat. A pusť se do toho, polehoučku. Třeba to může vypadat jen tak, že půjdeš 2x týdně do posilky na lehký trenink a naučíš se místo limonád pít vodu. Nebo zacneš každý den poctivě 4x denně cvičit své dva fyzio cviky a k tomu vyhodíš alkohol. Nebo začneš chodit do bazénu a začneš si zvykat jíst misto sladkostí ovoce, oříšky a lžicku medu. A tak. A když to vydržíš půl roku, něco se trochu změní k lepšímu, pak se to měnit přestane a zastaví se to, načež přejdeš k dalšímu kroku. A tak pomalu dál. Když začneš rovnou najednou hrozně cvičit, jíst nějak extrémně sofistikovaně atd, akorát přepálíš začátek, krásně to sice zabere, ale pak se vyčerpáš, přijde nějaký stresor a bum, celé se to rozsype.

Nemyslela bych u toho na ideální čísla. Nevím, jestli máš děti, ale děti si taky člověk nepořizuje s tím, že hned v porodnici vizualizuje promoci a svatbu a vnoučata. Když máš kojence, řešíš kojence, když dospívajícího, řešíš dospívajícího. Analogicky, začni pomaličku, malé krůčky, soustřeď se na konkrétní malé úkoly tady a teď a na nějaký ideální výsledek spíš moc nemysli. A uvidíš, kam až tě to pustí. Hlavní cíl musí být udržitelnost a to, aby ti to dělalo radost, jinak je každá změna houby platná.

(A skoukni já YT všechna videa od fitness007 s Petrem Havlíčkem, která tě budou aspoň trochu zajímat. Ten chlap je guru, fakt. :))

Do přehlídky diet přispěju ještě sedmidenní dietou podle Doberského (je z brožury Dieta při otylosti, kterou vydalo nakl. Avicenum v r. 1988), tj. jde v podstatě o tehdy zdravotnicky minimálně tolerovanou dietu
1. den - tvarohový (550 g tvarohu, 50 g másla, 60 g chleba)
2. den - jablečný (1400 g jablek)
3. den smíšený (to je takový klasický redukční jídelníček s 5 400 kJ)
4. den - masový (500 g telecího, 400 g zeleniny 200 g mléka)
5. den - tukový (250 g šlehačky, 10 g kávy, 30 g melty))
6. den - masový
7. den - smíšený
V té brožuře jsou i příklady nevhodných diet, kde mne zaujala dieta tvarohovo - melounová, kdy se snídá a svačí meloun a obědvá a večeří tvaroh a meloun :)

Jinak já do STOBu chodila, dala jsem tam dolů asi 8 kg, co mi zůstaly z těhotenství (a zpátky jsem to, resp. nejen to, nabrala až s přechodem, takže po víc než 20 letech). Ale je pravda, že tenkrát se tam dost na příjem 5000 kJ a tyčinky Twiggy (co tu někdo zmiňoval) docela jelo. Ale zase tam hodně holek začalo po dlouhé době cvičit (protože mezi stejně oplácanými se nestyděly) a řešilo se tam trochu i emoční jedení a tak. Ale já teda chodila na prezenční kurs v Praze a lektorku nám tam dělala myslím nějaká psycholožka, což bude trochu něco jiného než korespondenční kurs.