Priority jsou následující, od nejdůležitější k nejméně důležité:

1. Psychický stav
2. Spánek, odpočinek a práce se stresem
3. Pohyb
4. Alkohol (tj. pít ho tak málo, jak jen dokážu)
5. Strava

Všichni pořád opakují „nežrat a hejbat se“ a „hubne se v kuchyni.“ Což jsou rady dobré tak na to, aby člověk krátkodobě shodil 15 kg, ne na to, aby na sobě dlouhodobě pracoval a trvale se zbavil obezity. Obecně jsem pořád přesvědčenější, že odstraňování obezity je mnohem víc než jen hubnutí a že důvod, proč to skoro nikomu nejde, je, že si tenhle fakt skoro nikdo neuvědomuje. A nejde jenom o genetiku a somatotyp a rychlost metabolismu a metabolicky aktivní viscerální tuk a tyhle věci: jde o to, že v tom jsou daleko důležitější faktory, než energetická bilance, a to především psychika a spánek. Já mám psychiku na prvním místě, protože mám za sebou poruchu příjmu potravy. Jsem sice vyléčená, ale tu a tam se staří démoni ozvou, takže je potřeba praktikovat fakt důslednou psychohygienu. Dlouhodobě, nejen nárazově, když se o mě pokouší přejídací záchvat nebo anorektická ataka. Předesílám, že tohle je věc, která mi trvala osm let, než jsem ji opravdu dovedla do finále, ale nebýt toho, nikdy bych nemohla dělat, co dělám teď. Vím, že jste se ptali hlavně na jídlo a pohyb, ale sorry, psychika je mnohem důležitější a je to sine qua non všeho, co následuje.

A samozřejmě stres a spánek, sine qua non druhého levelu. Potřebuju dneska spát mnohem míň než dřív a jsem podstatně větší skřivan (zamlada jsem spala 12 hodin a byla jsem totální sova), takže se snažím chodit spát kolem desáté a vstávám většinu roku s dětmi v šest. Neponocuju, neflámuju (resp. jen výjimečně), nesedím dlouho do noci nad prací. Nepřepracovávám se, aktivně se snažím bojovat proti stresu, popravdě poslední dobou i na úkor pracovních výkonů (před pěti lety jsem vyhořela právě proto, že jsem se dlouhodobě stresovala a přepracovávala. Dostala jsem se z toho a už nikdy víc; to ať mě radši vyhodí z práce než tohle znovu zažít). Držím si volné víkendy za každou cenu, odpočívám, co to dá, aktivně i pasivně.

Vím, že vás všechny zajímá jídlo a pohyb, ale tohle je důležitější než jídlo a pohyb na druhou. Když se sere spánek, sere se všechno, a i kdyby člověk jedl absolutně dokonale a čtyřikrát týdně sportoval, nevyspalé tělo napumpované kortizolem stejně žádné velké výsledky mít nebude.

Cíle vypadají takhle (od nejdůležitějšího k nejméně důležitému):

1. Permanence.
2. Obnova normálních tělesných funkcí
3. Fyzické zdraví a kondice
4. Snižování váhy (tzn. vyloženě toho čísla).
5. Vzhled

Vždycky dřív mě zajímal nejdřív bod 4, potom bod 5, potom bod 3; body 1 a 2 jsem vůbec neřešila, ani nad nimi nepřemýšlela. Hlavně mít honem co nejnižší čísla a vypadat krásně, ať jsem konečně přijatelný člen lidské společnosti. Pak se ale něco stalo (to by bylo na hodně dlouhé vyprávění), co mě přimělo zaujmout postoj „ať si společnost vysere oko“, a vzhled mě téměř přestal zajímat (vzhled = módní štíhlost a být „sexy“; nebavíme se o oblékání, účesech nebo osobní hygieně). Původně jsem vzhled v tomhle seznamu cílů vůbec neměla, ale to by bylo zas pokrytecké. Společnost ať si sice trhne, ale stejně mi pořád dělá radost, když např. v převlíkací kabince vypadám líp než posledně a když mi lidi, které jsem dlouho neviděla, říkají, jak mi to sluší. Nicméně priorita číslo jedna je teď permanence. Zhubnout dvacet kilo a pak pětadvacet přibrat, to jsem zvládla za posledních třicet let mnohokrát, člověk si pokaždé říká „teď už to bude jiné,“ ale není, vždycky to dopadne stejně. Takže se soustředím v absolutně první řadě na permanenci. To znamená žádné drastické změny, žádné hlady, žádný šílený umělý nepříjemný pohyb v divnou denní dobu, prostě nic, co se nedá dlouhodobě komfortně dávat. Naopak, designuju si režim tak, aby mě bavil, abych byla sytá, abych měla v jídelníčku velký manévrovací prostor, abych si mohla jídlo i pohyb užívat, abych tam občas mohla zasunout nějakou prasárnu a aby se to celé nesesypalo při sebemenším škobrtnutí. Nenutím se do věcí, které mě štvou (ježdění na kole např.) nebo bolí (některé konkrétní cviky), a nezakazuju si věci, které mám ráda (kromě alkoholu a chipsů, o tom potom). Spousta technik by mě poposunula rychle o velký kus váhy dolů, např. keto, ale k čemu to je, když ten úbytek není permanentní, žeo. Žádné tyhle krátkodobě účinkující a dlouhodobě ničivé věci vůbec nedělám a dělat nebudu.

Tak jo, tak já teda zkusím shrnout, jakým způsobem s tím tělem pracuju. Rozdělila jsem to na několik příspěvků: cíle, priority, fáze, pohyb, jídlo. Ke každému stručně něco napíšu.

ARGANNAH: už aby bylo po víkendu, extrémně mě ten podrobnější report zajímá. A gratuluju :)

ARGANNAH: tak to je skvely! a urcite se i citis mnohem lip bych rekla :) a ted jeste takovyhle paradni vysledek jako potvrzeni toho, ze mas spravnou cestu, to ti muselo udelat obrovskou radost. gratuluju ke skvelymu vysledku.

ARGANNAH: holy shit! Tak to je úplná bomba. Kazdej mesic kilo tuku a trictvrte kila svalů. Jo a ještě tím správným směrem :)
Velká gratulace.

ARGANNAH: To zní jako naprosto optimální výsledek, blahopřeju.

ARGANNAH: kilo za měsíc! A spolehlivě. A nabraný svaly. Pořád bomba.

MAR_TINA: Ráda, ale to bude lán textu, kterej se mi nechce psát na mobilu. Přes víkend bych si k tomu mohla sednout a dát to dohromady.

Jako tvl. 14 KG tuků!!! Bomba.

Ježíši lidi! Ono to funguje!

Ještě napíšu v půlce července, to budu mít k dispozici kontrolní výsledky po třech měsících tohohle fitprogramu. Ale teď mám v ruce výsledky z kontrolního měření na Tanitě po víc než roce - a je to MASAKR. Na váze se neudálo skoro nic, únor 23 až červen 24 blbý 4 až 5 kg dolů, zdanlivě neúspěch. ALE! Viscerální tuk (ten nejvíc nebezpečnej) V NORMĚ, celkově cca -14 kg tuku dolů a, pozor pozoooor, 9 KILO SVALŮ NAHORU! A to je v tom ten půlrok, kdy jsem si léčila ty achillovky a skoro se nehnula!!! Sorry za všechny ty capslocky, ale jsem naprosto EUFORICKÁ, takový práce to dalo a FAKT TO K NĚČEMU BYLO! Jdu někam slzet radostí. Ještě uvidíme, jak se vyplatilo to riziko s navýšením příjmu v posledních třech měsících, krátkodobý výsledky zatím nevím, ale dlouhodobý jsou FAMÓZNÍ. Hurá!

Dnešní poznatek: dysmorfie/dysmorfofobie je patrně diagnostikovatelná jenom hubeným. Když si připadáte jak odporná nechutná obluda, máte dysmorfii jen pokud jste krásní nebo aspoň normální. Pokud jste náhodou tlustí, tak ne, patrně proto, že nenávidět své tlusté tělo a vidět ho milionkrát odpornější, než je, je zcela v pořádku. :/ Dysmorfii vám zjevně diagnostikujou jen v případě, že se vnímáte normálně, popř. štíhlejší než jste.

Pokud je tu nějaký psycholog, ať mě případně opraví, jestli se mýlím. Nicméně tohle vyplývá ze všeho, co jsem o tom dneska na netu četla.

MAR_TINA: no to byl vtip, ze jako clovek doufal, ze treba se ten zivot nejak zazracne obejde bez cviceni :))

MAR_TINA: je to tak, zrovna ctu toho Attiu, co ste nekdo doporucoval..ma clanek i na PD

Aerobic exercise for Parkinson’s disease
https://peterattiamd.com/benefit-of-exercise-in-parkinsons/


btw bohuzel tl;dr je, ze cviceni je nejlepsi prevence skoro na vsechno no....

DIVNA: najdi si cviky pro seniory na YT - casto jsou na zidli kvuli zhorsene mobilite nebo si o zidli pomahaji, pripadne nekdy byva pilates na zemi, casto brisni, hodne cviku s lehkyma cinkama muzes delat misto ve stoje na zidli

DIVNA: Dokážeš chodit s hůlkama? To by na spalování mohlo mít nejlepší vliv.
Cvičení bych hledala pilates, vynechat varianty na míči, válci a ve stoje, ale zkusit ten úplná základ - v leže na podložce, případně vleže na podložce s gumou nebo pilates kruhem.