ARGANNAH: Ja jako dite snila o tom, at me vratej.
Vubec jsem do svoji rodiny nezapadala a tak jsem si vzala do hlavy, ze me matka musela musela moji skutecne mamince ukradnout. Tehdy se stavely kocarky pred samosku, i s nemluvnetem. A tak jsem si kazde Vanoce prala, at me vratej. Ze musi byt moje maminka urcite smutna.
Casem jsem pochopila, ze me nevratej a zacalo mi vrtat hlavou, proc si lidi, kteri nenavidi deti, porizuji deti. Ja prece taky nezeru cocku.
Jo a spisovatel taky nejsem :)

ELIZHANNAH: Jo, přesně, taky jsem byla největší široko daleko (odtud se asi i datuje moje absolutní neřešení mužské výšky - všichni kluci byli až do mejch cca 15ti výrazně menší než já, dokonce i ti třeba o rok nebo dva starší, asi jsem si na to tehdy zvykla jako na standard a normálně se zamilovávala do spolužáků o hlavu menších). Taky jsem kvůli tomu brzo opustila dětství, byť to zrovna v mém případě asi nevadilo, byla jsem v těch jedenácti dvanácti mentálně dost napřed. No a doktorka jsem chtěla bejt celej gympl, dokonce jsem měla vybranou specializaci na mozek a velmi důležitě řešila, jestli zvládnu bejt neurochirurg nebo budu jenom neurolog. A taky jsem se jím nestala, v posledním roce před maturou mě strhly humanitní vědy. Máme evidentně hodně společnýho. :)

ARGANNAH: tak urcite mas k te spisovatelce porad naslapnuto, coz mi pripomina, ze sem si to tvoje pdf chtela dat do kindle protoze v mobilu se mi hrozne blbe cte... ale jinak se to cte fakt docela dobre, nejvyssi cas to ted hned udelat, at mam zitra do vlaku :)

ARGANNAH: No, taky jsem si dětský sen nesplnila. Já jsem teda v těch cca desíti nechtěla být štíhlá, ale určitě jsem chtěla být prostě malá holka... byla jsem o hlavu větší než ostatní děti, ba dokonce i než ty o rok starší, takže když jsem si venku hrála s ostatníma, tak vesnický tetky se pohoršovaly, co si tak velká holka hraje s malýma děckama, a posílaly mě pravidelně domů se učit vařit :)) Což se se mnou táhlo i v tom, že vždycky všichni očekávali, že už jsem přece velká, tak jsem přece rozumná a budu statečná a blablabla. A mně přitom bylo v deseti letech fakt deset a ještě jsem potřebovala všechnu tu péči a moct brečet a tak... A pak jsem taky chtěla být zdravotní sestra nebo doktorka, protože jsem nechtěla, aby lidi byli nemocní a umírali (no ale otce bych z hrobu stejně nevyhrabala...), tou jsem se nestala a dobře tak, já bych to hrozně prožívala, ... a taky jsem chtěla mít úplnou rodinu (tak to se mi zase ale splnilo) a později jsem asi i chtěla být výtvarnice nebo spisovatelka :)

V klubu Sedm je teď téma Sedm dětských snů, které jste si splnili. Tak jsem nad tím přemýšlela a s hrůzou jsem si uvědomila, že jediný, co si pamatuju, že jsem v dětství (tak cca od devíti desíti let) opravdu hrozně chtěla, bylo zhubnout a bejt úplně normální holka. Co bylo předtím, nevím: až do těch prvních let nejranější puberty (od cca devíti let dál) jsem byla úplně štíhlá (a jestli jsem měla nějaké sny a plány, nepamatuju si je). Pak jsem ovšem začala dospívat, moje tělo se začalo podivně natahovat, neforemně nafukovat a bobtnat a protože to bylo hodně brzo, vůbec nikoho nenapadlo, že by to mohla bejt už puberta. Poslouchala jsem, jak jsem příšerně tlustá, přitom jsem nejspíš objektivně byla jen robustní, a úporně snila o tom bejt křehká, štíhlá krasavice. Akorátže tenhle dětskej sen se mi nikdy nesplní, ne s touhle konstitucí - když budu fakt poctivě makat, budu jednou možná mít tělo jako Jitka Čvančarová nebo v lepším případě Gina Carano, ale i to je nejspíš holá utopie.

(Pak jsem teda taky chtěla bejt spisovatelka, ale s intenzitou touhy po tom hubeném těle se to nedá absolutně srovnat. Ty devadesátky byly v tomhle fakt toxický - kdo nevypadal jak po dekádě těžký anorexie, byl prostě "tlustej".)

BRUKEV: Na FB je klub "BARI klub", vedou ho doktoři z VFN, ale právě se tam vyměňují zkušenosti, lidi si radí a podporují se atd. Zkuste požádat o členství ve skupině, tady mám dojem nikdo za sebou operaci nemá (kdysi sem chodilo jedno ID, které na ni posílalo svoje pacienty, ale přímo pacient tu není žádný, pokud vím)

ARGANNAH: dane kolecko probehlo, neboj. Nekolikamesicni konzultace, testy, atd. Ja na zakrok nejdu, jde clen rodiny. Zde se ptam, protoze by tu nekdo mohli mit osobni zkusenost a zajimal by me jeho nazor.

VRATENKA: Předpokládám, že se teď bavíme hlavně o výsledcích projektu ZOE. které skrz střední mikroflóru podává hlavně Tim Spector (britský profesor). Pokud si správně vybavuju, šlo o to, že každá kytička obsahuje trošku jiný "druh" vlákniny a čím víc jich člověk jí, tím víc jsou různé druhy střevních breberek happy. 20 bylo dáváno jako množství, o které se snažit, dál už asi změna nebude tak výrazná. Počítá se všechno s vlákninou, tzn. ovoce, zelenina, obiloviny, luštěniny, kafe, čokoláda, bylinky a jiné koření (v ČR to bude typicky třeba kmín), oříšky atd. Prostě potraviny rostlinného původu. TO pak 20 nebo i těch 30 zas takový problém není.

KURE: uplne nevim, co zahrnuje SAD, ale od americkych foodbloggerek (coz je teda asi specificka skupina) jsem okoukala trend zeleninovych side dishes nebo zeleninovych salatu prakticky k jakemukoli jidlu. A vubec to neni spatny :-)

Motivovaná odsud jsem si na jogurt s ovocem (řecký 0%) dala 5 g máku. Do rozpočtu kalorií to fakt nesahá, půlka stejně projde beze změny.
Já jak ta semínka a ořechy nevyhledávám, tak je prostě nechávám stárnout v kredenci.

CMLKA: myslím že trochu snahy tímhle směrem pomůže každému. Ale ano čím blíž k SAD (Standard American Diet) tím větší problém máš.

VRATENKA: hele přesně nevím, já myslím, že je to hlavně pro Amíky, který jí brutálně zpracovaný jídlo...