MADIETTA: Mě tahle disciplina spíš děsí. Jakože smekám, všechna čest, ale kurna život by měl být trochu víc než vojenský tábor a nekonečny buzerplac. Někdo to v sobě má přirozeně, že moc jídlo neřeší a moc chuť k němu nemá, to je ok, někdo je pořád v akci a pohybu, to je taky fajn, někdo má metabolismus, při kterém hubne, když začne snickersky žrát jen po jedny místo dvou a omezí koktejly na dva denně (moje kamarádka, stále i ve čtyřiceti, grrr). A někdo to tak nemá a musí se sakra snažit. A snaha je chvályhodna a potřeba, ale nesmí ovládnout celý život a zredukovat ho jen sama na sebe. Já pořád doufám, že pár kilo ještě dolů půjde, ale křehká vila nebudu nikdy. A štíhlá s optimální váhou taky nebudu nikdy, to už by stálo úsilí, který je neumerny a nejsem ho ochotná vyvinout. Cíl je mít optimální váhu + cca10 kg a nějaký svaly a fyzičku. A nechat si nějaký to obzerstvi :-)

MADIETTA: Na nízkých kaloriích nefunguju, jím pěkně, ale chips nebo gumoša si spíš ani nevezmu. Nebo fakt jen ochutnám. Mám za sebou dlouhou cestu k ozdravění střev. A věci, co jsou ve většině zpracovaných potravin, by mě poslaly zpět na startovní čáru nebo, v horším připadku, do špitálu. Asi bych i ztloustla. Ne, raději knihu. Nepovažuji to za nemocné chování. Naopak je zdravé se zbavit závislosti na ultrazpracovaných potravinách. No, potraviny to vlastně nejsou, spíš "jedlé substance".

ANNIKA: To je jedna věc, u které mám v sobě vnitřní rozpor, nejspíš vybudovaný na základě společenské masírky. Opravdu upřímně obdivuju lidi (teda přesněji řečeno ženy), které mají tu obrovskou vnitřní disciplínu a opravdu jsou schopné vzít si z pytlíku JEDEN čips, JEDNOHO gumového medvídka, které jsou schopné fungovat na 800 kaloriích za den a každý den cvičit a jsou za to odměněny dokonalou postavou. Uvědomuju si, že je to nemocné, a přesto je obdivuju a sebe plísním za to, že jsem toho nikdy nebyla schopná, a považuju se za línou obžeru.

ARGANNAH: Moje oblíbená část je a modelkou, jejíž deepest, darkest desire je cheesburger :-D

To bylo naopak takový pozitivní, že sice mám špeky, ale aspoň si můžu dát cheesburger, když chci. Celkově je mez hladoveni/omezování, za kterou bych nešla, a radši teda ty špeky. Obdivuju ty, kteří to dají, ale nepatřím k.nim.

ARGANNAH: Ne. Jen by me to utvrzovalo v tom, ze “norma” je jinde a ze se musim segregovat.

Tyjo. Zajímavej koncept pro sraz klubu například. Přišli byste na něco takovýho?

ARGANNAH: a jeste si nechat nafotit nejaky paradni profi fotky a udelat z nich treba kalendar nebo plakat

ARGANNAH: prosím prosím, udělej párty, něčeho takovýho bych se rozhodně chtěla zúčastnit.

KURE: ano, nektere vypadaji super, jine ne.

ARGANNAH: konstruktivni je dobra psychoterapie. ;)

A viděly jste některý ty zplastikovany krasavice?

Synchronicita: začala jsem koukat na Netflixu na Lucifera [mixed feelings, slušnej seriál, ale to téma má imho mnohem větší potenciál] a jak tam ta postava umí vytáhnout z lidí jejich největší a nejvnitřnější přání, samozřejmě si člověk klade otázku, co si přeje on sám. A zas se dostávám k tomu samýmu: strašně si přeju zlikvidovat veškerou nadváhu, nakoupit si krásný oblečení (který teď v těchhle velikostech složitě sháním po všech čertech) a prostě naplnit ten konvenční společenskej ideál krásy. Upřímně řečeno, jako největší životní sen je to fakt hlubokej úpadek. Už proto, že jsem už překročila čtyřicítku a v tomhle věku bez plastik už z člověka klasická krasavice nikdy nebude.

Dá se s tím dělat něco konstruktivního? Existuje nějaká terapie na tohle? Např. poshánět si krásný hadry, nechat si udělat složitej drahej účes a zorganizovat Boubel Beauty party pro vystajlovaný boubelky a jejich fanoušky někde v nějakým pěkným podniku? Včetně třeba představení burlesky s plus size tanečnicema? Aby si člověk ten pocit, že je obdivovanej, prostě na chvíli vyzkoušel?

KURE: Diabetici dvojkaři si ty senzory musí hradit, jedničkáři je mají, tuším, na pojišťovnu.

BARA_ONLY_ONE: Třeba proto, abys zjistila, které potraviny ti zvedají glykémii a vybudí inzulín a ten zařídí, že se přebytek energie narve do tukových buněk.

BARA_ONLY_ONE: https://www.glucosegoddess.com/

Možná je to trochu trend, Možná že to konkrétně tahle paní drobet nafukuje.
Ale diabetes není digitální. Není to: vše ok, cvak diabetes.
A Hodně lidí je někde na cestě k tomu si diabetes vypěstovat.
A každý metabolismus je jiný a jinak reaguje na různá jídla v různých situacích. Když víš že ti něco vystřelí cukr do oblak, tak to třeba nebudeš jíst.

KURE: přesně tyhle senzory používá můj přítel, už rok a půl. Je to geniálně jednoduché na aplikaci, nebolí to, hodnoty vidíš v appce. Občas se ten senzor "nechytne" (špatné místo, přítel třeba může mít jenom na pravé ruce, na levé mu to blbne), občas se musí přes telefon reaktivovat, ale v zásadě funguje výborně a pořád.

KURE: Tento je na povrchu, píchneš si to sám a nebolí to, to bodnutí. Podkožní aplikuje doktor, ale s tím zkušenost nemám.

KURE: Já mám zkušenost s tímhle:
FreeStyle Libre 2 | Unizdrav.cz
https://unizdrav.cz/zbozi/4218/freestyle-libre-2?gad_source=1
Aplikuje se to snadno, hodnoty čteš přes aplikaci instalovanou v telefonu.