MADIETTA: můžu potvrdit, že to existuje.

Když jsem byla těhotná s dvojčatama, jela jsem v cyklech "mám strašnou chuť na para ořechy (jeden z nejlepších zdrojů přírodního hořčíku)" - "začnou se objevovat křeče a tvrdnutí břicha" - "navýším syntetickej hořčík, břicho přestane tvrdnout" - "para ořechy mě nezajímaj" - "začnu mít chuť na para ořechy" - asi čtyřikrát za sebou (a pak už to nešlo a skončila jsem v nemocnici s kapačkou hořčíku do žíly).

MAR_TINA: bunečný hlad už je na mě moc esoterický koncept, moc jsem ho nepochopila, ale v zásadě by to mělo být to, že tělo na buněčné úrovni potřebuje nějaké nutrienty a vysílá ti k tomu signály do podvědomí, takže máš chuť na určitou potravinu kvůli tomu, jaké jsou v ní živiny, anebo že v létě jíš víc vodnatých potravin, zatímco v zimě víc kaloricky "hustých". A tak.

ALEXIS: tohle je jedna ze základních lekcí z mojí appky. Že je několik typů hladu a že pokud uspokojíš jiný hlad než cítíš, tak toho ve výsledku sníš mnohem víc.

Už je to dlouho, co jsem tuhle lekci dělala, nicméně pokud si pamatuju, tak se rozlišuje primárně 1. hladové břicho (stomach hunger) - když ti kručí v břiše, 2. hladová pusa (mouth hunger) - když máš chuť na něco konkrétního, 3. emoční hlad - když jíš, protože se necítíš dobře, typicky nějaký comfort food.

Pak jsou ještě různé další typy a podtypy, jako hladový nos/oči, sociální hlad, dokonce buněčný hlad, ale tohle jsou ty hlavní.

V rámci toho Noom programu děláte mindfulness cvičení na to, abyste se naučili rozpoznávat, jaký hlad zrovna máte, a naučit se ho uspokojovat. A ano, jedna z pouček je právě to, že pokud máte hladovou pusu, neboli chuť na něco zcela konkrétního, tak je lepší si to dát než hledat "zdravé" či podobné alternativy. Emoční hlad se zase zahání tím, že se spíš pokusím identifikovat, co mě trápí a proč to chci zajídat, než tím, že se vrhnu na ledničku.

Je zajímavé, že mouth hunger je opravdu civilizační věc, vypěstovaná právě tím, že jíme věci, které mají umělou chuť.

KURE: Ale to mícháš dvě úplně jiný záležitosti. Cukr je rychlý, ano, o to se tu nepřeme. Fruktoza je blesková, glukoza je taky rychlá. Běžný cukr máš sacharózu, tedy disacharid složený z jedné molekuly glukózy a jedné fruktózy, takže fičák. Ale to se bavíme o nejrychlejších cukrech, vitamíny a minerály jsou úplně něco jinýho a tělo musí tu potravu nejdřív zpracovat. Ten banán v závodu mají kvůli fruktóze, ne vitamínům a minerálům (respektive jo, i ty dostanou, ale ne, než doběhnou do finiše).

KRISKA:
KOCHANSKA_CH: achjo, máte mě na svědomí :D

ALEXIS: Ano, moje základní poučka zní "Čokoláda má méně kalorií, než jablko a čokoláda" :D

KRISKA: Tenhle problém mám i já, některé sladké věci mi fakt nechutnají, ale stejně je sežeru, když jsou v dosahu.

ANNIKA: KRISKA: no vzhledem k tomu že dálkový běžci, cyklisti a podobmá sorta sebou tahaj ty banány, cukrový gely a podobně, tak ta doba z pusy do krve není úplně dlouhá. Jinak by nemělo cenu jíst během dvouhodinovýho závodu.

KRISKA: Imo to zmatení těla funguje i když mu nedám to, na co má chuť, ale snažím se ho ošálit nějakými náhražkami.

Příklad: mám chuť na konkrétní čokoládový bonbon, ale chci hubnout, tak si ho nedám, ale dám si třeba ovoce, jenže to není ono a tak furt chodím a šmejdím, co bych ještě snědla, abych naplnila tu touhu, jenže žádná náhražka nefunguje a v konečném součtu toho sežeru víc a ještě jsem nespokojená. Zato když se na to vykašlu a prostě si dám ten čokoládový bonbon, tak si ho dám a hotovo. Tělo (mozek?) získalo tu správnou chuť a je spokojené.

KRISKA: Ty jo, tomuhle bych byla setsakra opatrná věřit.

Takový to - sladká chuť umělých sladidel v puse -> vyplaví se inzulin - cukr nepřijde -> průser - je dávno vyvrácený mýtus, protože inzulin se vyplavuje až při přítomnosti cukru v krvi. A když se po vychlemtání coly zero v krvi neobjeví cukr, inzulin se ani nehne.

A tohle mi přijde hodně podobně na vodě postavená teorie. Už i proto, že než se do těla reálně dostane ten hořčík z jídla, tak to dost trvá, ten tam přece neskočí z pusy, ale jídlo se musí strávit a zpracovat. Takže by to znamenalo, že musím jíst banány dvě/jánevímkolik hodin v kuse, aby tělo mělo na jednom konci chuť a na druhým tu konkrétní živinu.

Samozřejmě tu neobhajuju jedení sajrajtů, ale tohle mi přijde jako hovadina.

cetla sem ted knizku ultra zpracovani lide a vypichnu jednu zajimavost, ktera me osobne prisla docela dulezita. Napisu to velmi volne.

clovek ma za evoluci perfektne vyvinuty senzory, ktedy mu rikaj = mas v puse sladky, telo dostava naloz sacharidu, mas v puse rekneme bananovou chut, telo dostava horcik.

a ze ultra zpracovany jidlo (hlavni definici ma jako kaloricky vydatny na svuj objem + mekky, takze si predstavte treba gumovy bonbony), kdy je skutecna surovina rozlozena na prvocinitele, pak ruznyma procesama zase spojena do past a hmot a to se pak obohati o vune, prichute, aby clovek nejedl podivnou hmotu, ale napr. neco, co chutna sladce, ale ve skutecnosti tam ani sacharidy nejsou, treba jen umely sladidla.

a ted richazi ten kamen urazu, kdy pusa citi sladky, telo ceka sacharidy. Mame snezeno, ale telo zadny sacharidy nedostalo, a protoze je potrebuje, urgentne vysila signal "naval ty sacharidy, co sou spojeny se sladkou chuti" a clovek pak vylemta 4l zero coly a telo porad nema ty sacharidy, po kterejch bazi.

nebo napr. jite bananky v cokolade, telo ceka horcik s chuti bananu, horcik nikde, takze chce dalsi a dalsi chut bananu, protoze horcik potrebuje a pord ceka, kdy s tou chuti prijde ta zivina. Ale ona tak jako neprijde... ale telo vi, ze by prijit mela, takze to tam hrne a hrne a hrne a hrne... a najednou je v tele energeticky obed pro drevorubce, ale telo se porad neciti, ze by v nem neco bylo, protoze v nem nejsou zadny skutecny ziviny.


No ale berte to jako hodne volne prepsany, jak sem to pochopila. Cela knizka byla ale zajimava, jak se docela zajimam o jidlo a zdravy zivotni styl, tak sem ji musela mit.

Ze bych ale kvuli tomu prestala jist marsky, medvidky a musli tycinky nebo BZL chleba z obchodu, to fakt ne.


A k diskuzi o sladkym, bramburkach a tak...

manzel mi hezky ukazuje, co to je jist az do padnuti a nemit zaklopku, pred nim musim jidlo dost schovavat, nejen proto, aby mi treba nesned cokoladu na vandr, ale i proto, aby to nejed. A kdyz udelam hrnec jidla, ktery by melo zvladnout 6 porci, tak si dam ja, dam si do prace na druhy den a prijde muz a vsechno to sni. Vsechno.

Cokoladu morsky plody rika, ze je hnusna a nesnasi ji, ja kdyz ji dostanu, tak si jdu treba kazdy den pro jeden kousek a za 4 dny je to vyzrany... i kdyz mu to nechutna, tak ho neco nuti to jist a jist a jist az do padnuti. Kdyz to doma neni, tak si to ani nekoupi, ale jak prijde domu, tak vymete fakt co najde. Takze verim, ze bojovat s takovou zivocisnou touhou to vsechno snist musi byt tezky, pokud navic clovek neni sam vlastnim regulatorem toho, co se domu prinese, nebo okoli nema ten rozum tu regulaci provadet tez.