cetla sem ted knizku ultra zpracovani lide a vypichnu jednu zajimavost, ktera me osobne prisla docela dulezita. Napisu to velmi volne.

clovek ma za evoluci perfektne vyvinuty senzory, ktedy mu rikaj = mas v puse sladky, telo dostava naloz sacharidu, mas v puse rekneme bananovou chut, telo dostava horcik.

a ze ultra zpracovany jidlo (hlavni definici ma jako kaloricky vydatny na svuj objem + mekky, takze si predstavte treba gumovy bonbony), kdy je skutecna surovina rozlozena na prvocinitele, pak ruznyma procesama zase spojena do past a hmot a to se pak obohati o vune, prichute, aby clovek nejedl podivnou hmotu, ale napr. neco, co chutna sladce, ale ve skutecnosti tam ani sacharidy nejsou, treba jen umely sladidla.

a ted richazi ten kamen urazu, kdy pusa citi sladky, telo ceka sacharidy. Mame snezeno, ale telo zadny sacharidy nedostalo, a protoze je potrebuje, urgentne vysila signal "naval ty sacharidy, co sou spojeny se sladkou chuti" a clovek pak vylemta 4l zero coly a telo porad nema ty sacharidy, po kterejch bazi.

nebo napr. jite bananky v cokolade, telo ceka horcik s chuti bananu, horcik nikde, takze chce dalsi a dalsi chut bananu, protoze horcik potrebuje a pord ceka, kdy s tou chuti prijde ta zivina. Ale ona tak jako neprijde... ale telo vi, ze by prijit mela, takze to tam hrne a hrne a hrne a hrne... a najednou je v tele energeticky obed pro drevorubce, ale telo se porad neciti, ze by v nem neco bylo, protoze v nem nejsou zadny skutecny ziviny.


No ale berte to jako hodne volne prepsany, jak sem to pochopila. Cela knizka byla ale zajimava, jak se docela zajimam o jidlo a zdravy zivotni styl, tak sem ji musela mit.

Ze bych ale kvuli tomu prestala jist marsky, medvidky a musli tycinky nebo BZL chleba z obchodu, to fakt ne.


A k diskuzi o sladkym, bramburkach a tak...

manzel mi hezky ukazuje, co to je jist az do padnuti a nemit zaklopku, pred nim musim jidlo dost schovavat, nejen proto, aby mi treba nesned cokoladu na vandr, ale i proto, aby to nejed. A kdyz udelam hrnec jidla, ktery by melo zvladnout 6 porci, tak si dam ja, dam si do prace na druhy den a prijde muz a vsechno to sni. Vsechno.

Cokoladu morsky plody rika, ze je hnusna a nesnasi ji, ja kdyz ji dostanu, tak si jdu treba kazdy den pro jeden kousek a za 4 dny je to vyzrany... i kdyz mu to nechutna, tak ho neco nuti to jist a jist a jist az do padnuti. Kdyz to doma neni, tak si to ani nekoupi, ale jak prijde domu, tak vymete fakt co najde. Takze verim, ze bojovat s takovou zivocisnou touhou to vsechno snist musi byt tezky, pokud navic clovek neni sam vlastnim regulatorem toho, co se domu prinese, nebo okoli nema ten rozum tu regulaci provadet tez.

BRUNA: dluzno teda rict, ze pro me je to stlaskani tabulky cokolady (pul kila broskvi atd) pri cteni knihy uplne ultimatni pohoda a pozitek a musim se tomu hodne branit.
Kdyz jsem s detma cetla Klub divnych deti, presne jsem v tomhle tu Katku chapala

BARA_ONLY_ONE: Tak malé děti (třeba do těch 6 let) o nic nepřichází, když doma sladkosti nejsou. Stejně se s tím setkají venku (školka, oslavy, prarodiče), není nutné to tláskat denně.
Já jsem třeba potomčeti do roka a půl nedávala přidaný cukr vůbec, pak měla občas třeba piškot u babičky.
Ale u nás to není úplný utrum, protože tatínek si své sladkosti kupuje (např. linecké rohlíčky) a občas se s dítětem podělí. Samotné dítě vyžaduje spíš sladké pečivo (donuty, croissanty, makronky) a to koupím kus po cestě domů a pak si to sní, neskladujeme to doma. Občas upeču doma buchtu nebo muffiny, většinou před akcí, kam odneseme zbytek nebo to vezmu kolegům do práce.
Zatím (5) nevypadá, že by bylo poškozené tím, že se doma neválí sušenky.

KURE: To srovnání s alkoholikama je přesný. Dlouhý roky sleduju místní klub alkoholiků, co se snažej přestat chlastat, zejména pro ex-PPP je to teda mega poučný. A i některý ty techniky, jak přestat s pitím, perfektně fungujou na přežírání/obezitu. Jedno z prvních pravidel v AAA je, že ten problém je tak obrovskej, že přesahuje individuální schopnost ho zvládnout, a základ k uzdravení je si to uvědomit. Tohle je věc, která mi v začátcích mýho momentálního pokusu o vyléčení obezity FAKT EXTRÉMNĚ pomohla.

Zcela mimo momentální diskusi, perlička z hlubin Facebooku:

"Jak jste dokázal zařídit, že se vám po zhubnutí tak dobře stáhla kůže?"
"Hodně makám s motorovou pilou a k tomu se občas namažu jezevčím sádlem."

:D

ANNIKA: ja teda jedno pazravy dite mam, sladkosti doma nejake jsou takrka furt. Ale nakupuje vetsinou konzervativni manzel, ktery bere porad tech par svych oblibenych veci. A i me, velkemu milovnikovi sladkeho, se to docela prejedlo uz. Syna se snazim smerovat k pozitku z jidla, aby si spis nachystal neco zajimaveho sloziteho a pak si to v klidu vychutnal a nesnedl u mobilu bezmyslenkovite tabulku cokolady.

BARA_ONLY_ONE: My doma neměli skoro nikdy nic, občas balení sušenek na čtyři lidi na týden nebo dva. A když jsme něco chtěli, tak sprd, že už jsme všechno sežrali, tak máme smůlu. Kapesny dlouho nic. A myslím, že se to na me pazravosti sladkého dost podepsalo. Prostě sladký, wow, když je, hrn to tam lopatou! (Třeba na jedné víkendové akci byly limonády, to jsme nikdy neměli. A každá fotka z toho víkendu, kde jsme, tak na ní trimame flašku a klopime to tam) Dlouho to tak bylo a fakt je těžký se učit té umerenosti.

Takže doma sladký je, děti si můžou brát. Mají se zeptat a reguluju jen cpani před jídlem, jinak většinou můžou.

Ale jak mám vybiravy nezravce, tak jsou stejně na levelu dva medvídci nebo jedno lízo co pár dní. Spajz nesmejci.

A dcera to teď zabila na návštěvě (ona je hlavně na maso) - otevřeli krabici zákusků z lepší cukrárny, srdce se smálo (a ano, já teda sežrala, co šlo, to se tam nedalo nechat) a moje sladká pětiletá holčička si to prohlidla a sladce pronesla: "A nějaký normalni jídlo nemáte?"

Takže za nás to klape a nechci jim z toho dělat vzácný skvost. Ale zase mám výhodu, že prostě mají zaklopku, a nemám modely, s kterými jsou denně slzavý hádky, že třetí sušenka už fakt ne.

ANNIKA: Kdyz si dam tyhle “jedle substance” po dlouhe dobe, tak mi chutnaji vylozene hnusne. Telo umi navyknout i odvyknout.

BARA_ONLY_ONE: ano, moje děti už mají dávno kapesné, takže si to pořizují samy. Já už jim můžu pouze k tomu říct, že je to sračka, pardon, ale mezi mládeží frčí energeťáky. Nějaké sušenky mívaly běžně k svačině, to mi nevadí.
Moje děti jsou teda hubené,ale mně prostě vadí ten fakt, že do sebe cpou junk food a to nehodlám podporovat, ať si to platí ze svého.

MADIETTA: jo přesně tak. jednou za čas jeden dezert/prasarnu. Někde venku kde ti naservírujou porci. Clověk si může vybrat něco fakt parádního, žádnej umolousanej chlebíček z babišovo veky 50% šunky a ramy.

ANNIKA: jenže tahle "vojenská" disciplina je snadná. Představ si to podobně jako alkoholismus. Vyléčenej alkoholik zvládá nepít. Některej dokonce zvládá nepít i v prostředí kde se kolem něj pije, ale nezvládá si dát skleničku na chuť.

Opravdová přiměřenost je to nejtěžší, prostě si občas dát, to chce abys měla vyváženej a zdravej vztah k tý substanci, a to je to nejtěžší, pokud je to substance s kterou máš problém.
Já mam například kliku na kouření. Přes první pokusy s cigaretou ve třetí třídě, období piv a cigárek v pubertě, sbírku dýmek a občasnej doutník, jsem nekuřák. Sem tam, si zakouřím, když se mi chce, jsou pro to podmínky a čas. V reálu to bylo 2x vloni a letos ještě vůbec.

MADIETTA: fakt ti rozumim. Měl jsem období, kdy jsem si v hospodě dával tak 4 večeře (a deset+ piv, ostatí alkohol nepořítaje) a dal bych si víc ale většinou pak zavírala kuchyně... A ne nebyl to nějakej hec, prostě jsem chtěl ochutnat, co tam mají.

KRISKA: vůbec o tom neuvažuju, zkusila jsem terapii několikrát, z různých důvodů, nikdy to nedopadlo, nemám štěsti na dobrý výběr a už nemám chuť to zkoušet. Nemám zájem ničit něco, co víceméně funguje. Důvody svých potíží jsem schopná nahlédnout líp než většina tzv. odborníků.

MADIETTA: a nejaka psychoterapie v tomto smeru? nebyla by ta cesta pak trochu snazsi?

ANNIKA: dávno na něm nejedu, poučila jsem se, že je to špatně, můj současný příjem je oproti tomu snad dvojnásobný, ale jiná skladba a denní rozložení. Ani už hystericky neomezuju sacharidy, vlastně nic z toho.

Můj vztah k jídlu je nemocný, můj metabolismus je nemocný, ale snažím se poučovat z vlastních i cizích omylů.