Jinak teda momentálně řeším, jak sladit svoje (ne)potřeby s partnerovými. Přítel je ten typ, který prostě nikdy v životě váhu nemusel řešit. Většinou jí opravdu ukrutně zdravě, bo má skutečně téměř všechny potravinové intolerance a alergie, které existujou, a možná i pár takových, které ještě nikdo oficiálně neobjevil, ale pokud mu nějaké jídlo nedělá problém, tak vůbec neřeší, kolik toho sní a jak to jí často. A já mám fakt někdy problém mu vysvětlit, že s ním třeba nemůžu na tu báječnou veganskou zmrzku chodit denně, ba ani jednou tejdně.

Moje největší neřest jsou momentálně ořechy, zejména kešu, ty miluju nehynoucí láskou a kdybych mohla, neživím se ničím jiným - pročež jsem si je zakázala jíst. Protože vědomí, že malá hrstička má kalorií jako průměrný oběd, a že víc si jich tedy dát nemůžu, mě totálně ničí. A opět, přítel mi chtěl udělat radost, ví, že mám kešu ráda, tak jich v nějakým super duper bio-eshopu objednal kilovej pytel. Rezignovala jsem na veškeré sebeovládání, pytel jsem vdechla asi během tří dnů a řekla mu, že už to nikdy udělat nesmí. Byl smutnej, že mě chtěl potěšit. On si ujíždí na arašídech a může jich sníst libovolné množství. Může sníst libovolné množství všeho a bude pořád stejnej.

ARGANNAH: mě nebaví šití ani vaření, já jsem úplně ztracenej případ. :D

S mou extrémní, ale fakt extrémní leností a skutečně zásadním odporem k vaření si myslím, že je úspěch, že vařím téměř výhradně ze základních surovin. Představa, že objíždím farmy a nakupuju každý druh potraviny v samostatném obchodě, mě naplňuje zoufalstvím.

Velmi se za to stydím a připadám si hodně nedostatečná, ale asi ne natolik, abych byla ochotná svou lenost překonat.

IOM_NUKSO: Já zas mám nevýhodu zdravotních omezení, tak trávím stovky hodin obstaráváním a přípravou kvalitního krmiva. Ale dělala bych to i při plném zdraví.

KRISKA: no já se na výletech cpu nakrájeným sýrem ;-), bez ničeho

KOCHANSKA_CH: ja zas bohuzel mam nevyhodu, ze absolutne z duse nenavidim vareni a packani se s jidlem, celej ten bordel. Snazim se v mych schopnostech, snazim se varit co nejvic, ale vetsinou vic nez 4x tydne to nedam, nekdy jen 2x. Problem je i to, ze mam dospeleho syna a ten sezere toho hodne a chce maso atd, co bych ja normalne sama nejedla, zivila bych se pohankou, lusteninama a zeleninou, ale on tyhle "bez chuti" jidla nechce, musim balancovat a delat kompromisy.

IOM_NUKSO: to je jasný. A zároveň se nenajis mimo domov. Zkusit to vyřadit zcela, je imho nemožný.

Je třeba to brát i trochu pragmaticky. Ne každý může úplně shánět šťastný vejce. Ale takový to základní maso do mrazáku se jednou za x měsíců koupit da. (Třeba koupit půlku prasete a udělat si "zabijacku")

A nikdo nemusí pit redbull. Prostě začít s takzvanyma "low hanging fruits".

KRISKA: se neomlouvej, já jím taky dost chleba a kupovanýho, kupuju ho v jedný pekárně v Dejvicích, zato tyčinky bych nejedla ani v nouzi nejvyšší

KOCHANSKA_CH: To je to samy :)
Je potreba vymyslet, jak na to. Ja netusila, jak se spousta veci dela, ale presne jsem vedela, jak se to nedela a to je dobrej zacatek. Na dalsi vzdelani jsem si taky musela vydelat a taky se to podarilo.
Clovek dokaze straslivy veci, kdyz zacne hledat kudy.

ACKO: Co ji znam, tak se vyhybala normali strave. Jako dite si pamatuju ze nesnidala a vysvetlovala mi, ze nebude veceret, aby nebyla tlusta. Pamatuju si na uchylny diety, to jsem tu nekde vypravela (mozna vedle v Hubenourech?) - bylo vsechno: tukozroutska polivka, jist ob den, primitivni verze keto diety, caje na hubnuti, pilule, koktejly, jist jen do/v urcite hodiny. I nejaky projimadlo jsme v lednici meli. Nikdy to nevydrzela dlouho a cela vytocena z dalsi diety ktera nefunguje se cpala sladkostma. Ale regulerne furt (zazirala depresi a zivot, ktery ji proste nechutnal). To posnidas susenky (“zdrave cerealie”), pred obedem posedela a pak ho nekde stopila, sladka tecka nebyla tecka ale dortik/cokolada a “neco ke kafi”. Nevecerela a furt byla vztekla a unavena a netusila, z ceho to ma. Pak vymyslela, ze kdyz slupne vitaminy z lekarny, tak se to cele vykompenzuje a vlastne pohoda. Akorat zacaly pribejvat choroby a ona se divila jak to - vitaminy ma umele a skoro neji, tak z ceho?
Pricti si odpor k pohybu a je na maler zadelano.
Jako je to extrem, ale vsak taky zacala vysledky sve prace sklizet brzo.

Na mne kouka, jako na zjeveni Panny Marie a nechape, jak muze nekdo jist a vypadat normalne. A kde se ve me bere chut k pohybu, to ji taky neni jasne. Kdybych z ni fyzicky nevylezla, odprisahla by, ze nejsem jeji :))

Pokousela jsem se ji ten mechanismus vysvetlit? Jasne.
Pochopila to? Ne.

To neni o penezich ale o nepochopeni principu.
Ja se odstehovala s jednim kufrem a kabelkou a na uctu jsem nemela nic, protoze jsem ani zadnej nemela. A zvladla jsem se zaridit.
Clovek musi padlovat, to za nej nikdo neudela. A kdyz bude podvadet, tak se to stejne projevi.

Já si teda jako úplně nemyslím, že by se člověk musel úplně hájit, že nekupuje všechno z farmy. Imho zbytečnej perfekcionismus je zbytečnej. Já si taky dávám dost záležet na tom, co jíme, ale já k fakt extrémně, extrémně ráda vařím. Zas ale třeba neumím šít, přitom se svojí postavou hadry fakt blbě sháním a dělat si je na míru by mi fakt pomohlo. Třeba si jednou čas najdu a naučím se to, ale teď mi to holt nestojí za to. No. Všichni děláme volby. Kvalitní potraviny ze supráče jsou podle mě úplně v cajku.

“Cukr je návykový a droga a bílý jed.” To už se tu na nyxu v různých auditkach řešilo tolikrát i s relevantními odkazy, že opravdu takhle (jednoduché) to není.

BERUSKA_CA: kamoska mi rikala, ze nekteri lidi maji (gen, nastaveni mozku, ted nevim), ktery jim usnadnuje spadnuti do zavislosti. ze to technicky neni uplne jejich volba.

takze s tim jidlem a podivnyma vecima k jidlu to mozna muze byt podobny, ze proste jsou lidi, ktery ochutnaji jednou a uz v tom jedou a na druhe strane lidi, kteri to maji doma pro strycka prihodu a proste to tam je a nejak je to nelaka.

v bubline mych kamaradu malokdo ji tak "dobre" jako ja, a to mam urcite rezervy a ted sme objevili scuk a obcas objedname. jen ten chleba me hodne zklamal, za tu cenu je prisernej, nedobrej, hned plesnivi nebo tvrdne... zkousela sem 3 ruzny a 2 byli fakt nepouzitelny skoro... ze zlatej schar. blby je, ze kdyz uz clovek fakt chce podporit malovyrobce a jeste udelat dobre brisku, ze sou to casto jen vyhozeny penize a hodnotit tam to nejde, aby si clovek dal bacha, kdyz to nezna...

a co sem si vzala kefiry, tak jeste pred datem spotreby uz byly jety a smrduty a divny.. a jeden muzi bouchnul :D

co me ale hodne mrzi, ze se zrusilo, sou mlikomaty. to sem si rada chodila pro mliko.

KRISKA: V pohode, kazdy se snazi jak muze, jde o to, aby se snazil. Tohle auditko je dukazem, ze lidi cestu hledat chteji a i to se pocita.
Kdyz jsem byla mala, meli jsme kulovy a ja spasala zahradu. Nikdo nesezral tolik rajcat, jako ja. A to je uplne ok, normalni prirozena strava. Jahody rostly u kompostu :)
Ale moje matka byla uz tedy jako to dite z knizky, cuchla k chemikaliim a nebylo cesty zpet. Nechtela a narozdil ode me si mnohem snadneji vypestuje navyk na to spatne. Mne pomaha i to, ze je mi po umelych vecech zcela prozaicky zle.