IOM_NUKSO: Přesně! A vůbec nejhorší je ten dobrej, hrdej pocit z hladu (i proto, že o tři hodiny později kvůli němu následuje ztráta kontroly nad jídlem a hodinová žrací seance).

Ale na svou obhajobu: dlouhodobě jsem schopná držet předsevzetí, že v noci se nejí. Jakmile jdu jednou spát, tak i když se v noci vzbudím hladová, nikdy bílej sex neprovozuju (pokud teda plánuju ještě spát: když ve tři ráno už vím, že neusnu, např. protože manžel šíleně chrápe, tak si jdu sednout k práci a dám si v podstatě brzkou snídani). A naprosto bez problémů to dávám, tělo i duše jsou na to adaptovaný. Ráno pak stejně než kolem sedmý jíst nezvládám, takže by mělo stačit zvyknout si, že běžný poslední jídlo bude mezi pátou a sedmou, časem spíš k tý pátý.

A zase, samo o sobě to fakt zas není takovej problém. Daleko větší problém je návrat takovýho toho našeptávání přes den. "Potřebuješ opravdu tu svačinu? Ne, nepotřebuješ, ignoruj ten hlad! A ten oběd si dej menší, ještě menší a ještě menší, polovina tvojí běžný obědový dávky ti přece stačí, hlad je tak úžasná věc". Prostě to automatický najíždění na sebetýrání, hladovění a podvýživu. :(

ARGANNAH: mne zacla ta charakteristicka ppp uzkost (jakoby kolem hltanu) jen kdyz jsem cetla "pust", takze s ppp tohle chapu, rovnou se mi u te uzkosti spusti pocit, ze pribiram. Ale nastesti to ted umim drzet a nemusim proti tomu delat zadne protiopatreni a prirozene jim v 7:30 a naposled kolem 18-19. Ale jo jakakoli dieta, kontrolovani, omezovani proti me vuli mi to rozjede skoro hned. A taky naopak - kdybych se dostala do situace, treba navsteva, oslava, kde bych musela snist vic nez bezne jim, tak me to dostane do priserne uzkosti. Musim byt ve svym rezimu a nic jinyho. Dnes jsem zrovna na konferenci a uz od vcera se hrozim toho skupinoveho povinneho obeda, jak me to vykopne z me rutiny a budu mit pocit, ze z toho priberu 2kg.

ARGANNAH: progress, not perfection ;)

MADIETTA: Ale to je blbost.
Chapu, ze kdyz te nebavi varit, tak prekonavas daleko vetsi problem nez ja. Me je jedno jestli varim v kuchyni nebo v laborce, proste mi ten proces dela radost.

(Farmy neobjizdim, mam to kousek, vsechno pohromade.)

KURE: Děkuju moc :) Tak abych si to teď zas neposrala, sakra

TAPINA, ACKO: 12/12 se někdy bere jako varianta přerušovanýho půstu, někdy ne. Ale zapomínáte, dámy, že jsem po PPP. Moje dosavadní praxe byla "máš hlad, najez se." Tzn. i třeba v půl jedenáctý večer (což se pravda většinou nestává, ale když jo, kus ovoce nebo třeba půlku rohlíku jsem si dala, prostě anti-PPP prevence). Ono to tak na těch 12/12 stejně plus mínus vycházelo, když chodím spát kolem desátý a vstávám v šest. Nicméně načítala jsem poslední dobou nějaký věci o prevenci diabetu 2. typu a inzulinový rezistence, o autofagii, která začíná tak po těch asi 12 hodinách o hladu a která má pozitivní účinky (aspoň v první fázi), a rozhodla jsem, že to zkusím. Cíl je etablovat těch 14/10, nic přísnějšího si myslím že po PPP absolutně nepřipadá v úvahu, a ráda bych na to najela víceméně permanentně, primárně kvůli tý cukrovce (když u toho něco zhubnu, zlobit se nebudu, nějaká vedlejší motivace to taky je). Ale nečekala jsem, jak moc mě to rozhodí, tak uvidím, jestli to ještě nepřehodnotím. Trochu doufám, že se to po tom počátečním chaosu srovná a půjde to, ale chce to pomalu, 12/12 by nemělo mít žádnej negativní psychologickej efekt.

ACKO: tak víte jak to je s těma nálepkama :) přerušovanej půst = časově omezený okno na jídlo.
A pochopitelně můžeme se tu bavit kde je ta vhodná hranice. A pokud někdo přirozeně tíhne k tomu zobat furt a ještě ze spaní chodit okusovat salám do lednice o půlnoci, tak je pro něj omezení i to 12/12. Což je pro někoho přirozený.

KURE: pointa je v tom odbobí "půstu" kdy tělo nezpracovává nový jídlo a spouští se procesy který se nespouští když furt něco přikusuješ.

12/12 se taky bere jako přerušovaný půst? To mi přijde jako normální denně-noční režim, v 7 ráno snídám, nejpozději v 7 večer večeřím a pak přes noc nejím.

JOPS: 14hodin nejíš a 10 hodin ano. Takže třeba snídaně v 8:00 a večeře v 18:00.

ARGANNAH: S mlíkem z farmy bych třeba já osobně měla problém, že není homogenizované. Fakt nejsem příznivce nostalgických vzpomínek na škraloup na kakau z dětství a homogenizaci mléka považuju za jeden z předních vynálezů lidstva po automatické pračce :D

No a nakonec ohledně té kvality života zvířectva, taky jsem už viděla "farmy", ze kterých by ty kravky těm z velkochovu záviděly.