Jako... Kupovat veselý maso a prima vajíčka a stavnatou zeleninu z veselých farem bych fakt chtěla. Domácí ovozel je jasně lepší, maso etictejsi... A taky péct chleby z kvasku a vyrábět si doma šunku a oriskovy másla a ma výlety si nasmazit pohankovy livanecky s tvarohem a...
No. A teď reality check. Dve malý děti, jedno postižený, druhý náročný, hodně se jim věnuju. Příjem máme , že vyjdeme, nemáme se špatně, ale přebytky zase nijak zavratny nejsou. Takže nakupuju tak, že kouknu, kde mají v akci to, co nejvíc potřebujeme (typicky třeba karton mléka) a podle zbytku letáku si zhruba naplánuju vaření. Cenový rozdíl proti Rohlíku nebo farmarskym obchůdkum je propastny a fakt nevěřím tomu, že to někde vyjde stejně. Jo, levnější je si zajet v okolí na statek pro zelí a brambory, někdy mají i dýně, a to nestojí moc. Jinde zase mají jablka. Ale každý týden nebo dva to tu krosit v 20km okruhu není reálný.
Něco pěstujeme na zahradě, na houby zajdeme do lesa, občas dostaneme zverinu nebo domácí vajíčka. Domácí je lepší, ale třeba v sytivosti masa teda rozdíl nevidím. Leda u nějakých vodovatych kuřat, co se v pánvi před očima smrsknou div ne na půlku a plavou, ale to naštěstí není tak často.
Vařím ze základních surovin, pijeme hlavně vodu nebo čaj, ovšem syn jí asi tak deset potravin, takže někdy vařím tři varianty jídla. A občas má párek nebo mraženou pizzu. S radostí bych mu udělala dobrý maso, ale nejí to. Nejí skoro nic. Dcera jede maso, mléko, oříšky, ta je vzornak. Na výletech nemáme domácí granolu s quinoou, ale děti si dají párek v rohlíku a na to zmrzku. Dlouhý cesty autem řeší mekac, protože tam vím, že se s jistotou najedi. Dost peču, hlavně sladký věci s tvarohem pro syna na svačiny, nebo třeba přes noc pekárna udělá na ráno čerstvý mazanec atd. Kvaskovy chleba mi nejde. Sladký tu máme, děti si občas dají, ale nijak zvlášť se tím necpou, já se musím krotit.
A pak vidím někde takovouhle smršť "já jen bio, já jen z farmy, já jen z trhu", případně vidím, jak kamarádka pro děti pěstuje i brambory a cibuli a jedí jí úplně všechno a příkladně - a připadám si, že ty děti (a nás taky) málem vraždím. A málo se snažím, kdybych ještě večer založila tohle a nakrájela tamto a tohle namočila do mléka a tamto do vody a udělala těsto na zrání do lednice a... jak jsme se mohli pomet.
A pak si dám pomyslnou facku mokrým hadrem přes čunu, abych se zase vzpamatovala. Děláme, co můžeme, a zas tak strašně to nevedeme. Třeba dneska bude polévka z domácí dýně, domácí burgery a upeču buchtu s tvarohem. Nebude bio (kromě dýně), ale zase kecupova polévka a predsmazeny separat to taky není.
Jako je super, kdo to vede úplně příkladně, fandím, ale myslím si, že trocha klidu a nesrovnavani s ideálem pro neomezeně peněz i času by v tomhle ohledu prospěla každýmu, kdo dělá, co může.