Dneska se jdu zatetelit - váha mi postupně jde dolů, ale fakt geologickým tempem a navíc je to pořád půl dolu, tři čtvrtě nahoru, nic, tři čtvrtě dolů... Celkově už to bude cca 8 kg, ale za asi dva roky, plus teda hodně jezdím na koloběžce a snažím se chodit, ale nijak závratně. Přijde mi, že vypadám líp, ale váha žádný zazrak nepředvádí, oblečení nijak dramaticky neplandá...

A dneska jsem přišla k doktorovi na prevenci a on mě pozdravil slovy: "Teda ale vy jste zhubla, že jo?"

Já že jo, ale nijak závratný čísla, a on, že je to ale hodně vidět už jen na obličeji..."

A to tam chodím jednou za uherák a lidí tam má mraky. Tak mám radost, že to přece jen vidět je i při týhle nadsvětelný rychlosti :)

BERUSKA_CA: to neni jen o tom, ze ten rodic si velmi dobre uvedomuje, ze udelal chybu a jen se mu nechce to priznat a omluvit se. Spis si myslim, ze je to i nevedome popreni, protoze porad sve deti maji radi a s tim by se tezko zilo to jakoby zjistit, ze vlastne fakt hodne moc poskodili sve dite.

ELIZHANNAH:
IOM_NUKSO: máte pravdu obě.
Ale neřeším to, chápu, že to potřebuje popřít.

ELIZHANNAH: anebo obvinila Madiettu, ze proc nic nerekla a ze ona proste nevedela :/

MADIETTA: a kdybys jí to řekla teď, tak by to zlehčovala, viď. :( To je prostě příšerný :(( Jsem tak naštvaná, že se tohle dělo a děje a že někdo, kdo může zasáhnout, může podpořit, to prostě neudělá...

MADIETTA: No to je fakt strasny, normalne na presdrzku.

MADIETTA: Tohle je teda fakt ŠÍLENÝ. Učitelce se o tom říct nedalo?

MAJKA: myslím, že je to poměrně jednoduchý a zároveň strašně složitý. Musíš zajistit, aby v tebe dítě mělo absolutní důvěru a věřilo, že v tobě má zastání.

Jak jsem psala, moje máma se zasnažila řešit šikanu přesně jednou, a to bylo všechno ještě v nějakých řekněme mezích, kdy se to možná dalo zastavit. Učitelka s ní vyběhla a moje máma to prostě vzdala a od té doby už to jednoduše nechtěla řešit a nechtěla o tom slyšet. Řešit to "nešlo", tak proč by měla poslouchat moje stížnosti? No tak už jsem si nestěžovala, resp. když jsem to párkrát přece jen zkusila, dostalo se mi mantry "neumíš se zapojit do kolektivu". Takže moje matka dodneška neví, že mě děti každé pololetí volily za "antimiss třídy" a dávaly mi pak odpovídající "ceny", že jsem na školách v přírodě musela spát na zemi místo na posteli, že jsem neměla oblečení a nesměla jíst, že mi spolužáci v mé přítomnosti rituálně "oběsili" milovaného plyšáka, že mě na dvě hodiny zavřeli do řopíku a vysvobodili až na konci vycházky... a tak podobně. A myslí si, že vlastně to tak hrozný nebylo, že jsem byla prostě jenom osamělá a "neuměla se začlenit".

ACKO: Halina Pawlowska na tom zalozila karieru - delala si ze sebe legraci a lide platili za to, aby se ji mohli beztrestne smat.
Uz tehdy mi to prislo zvrhle.

Hodim vám sem odkaz na jedno video, přišlo mi docela jako poučný vhled do situace. Zvlášť smutný považuju to, jak paní říká, že tlustýho člověka lidí akceptují, když on sám sebe prezentuje jako někoho, kdo je se svým tělem nespokojený, selhává v pokusech o zhubnutí a přes celou obrovskou snahu mu to nevychází. Pokud je tlustý člověk celkem v pohodě, je to považováno za opovrženíhodné.
Moje tělo je moje | Ahmedová, Jarkovská, Krchňáková @ Meltingpot 2024
Moje tělo je moje | Ahmedová, Jarkovská, Krchňáková @ Meltingpot 2024
https://www.youtube.com/watch?v=UTGjVH0l0SI&t=3055s

Čímž se vracím k pointě tý debaty, kolem který se celou dobu točíme, totiž že oběť může ovlivnit aspoň jeden faktor z tohohle. Totiž svoje vlastní chování. A tím snížit šanci, že šikana vznikne nebo se rozvine. Je to zároveň jeden z důvodů, proč si myslím, že by lidi měli hlasitě a zásadně reagovat na bodyshaming, ať už se děje jim nebo někomu jinýmu a ať už okamžitej výsledek tý reakce bude jakejkoli. Protože je potřeba plošně tuhle kulturu naučit, že se to nědělá. A toho nedocílíme pláčem v médiích na sítích, co hroznýho se nám stalo (přestože i ten je samozřejmě potřeba, ať společnost pěkně vidí, co způsobuje), ale tím, že si to od týhle chvíle už nikdy nenecháme mlčky líbit. A budeme stejnej přístup učit svoje děti.

RSZ: Šikana ale taky není "běžný lidský chování" v tom smyslu, že velká většina lidí ve velké většině situací nikoho nešikanuje. Já si uvědomuju, že platnost Stanfordskýho experimentu je mnohem omezenější, než by si bejval Zimbardo přál, nicméně všimni si, jak jsem tu větu záměrně formulovala: když lidi dostanou možnost a příležitost beztrestně dělat druhýmu, cokoli se jim zamane, tak to aspoň někteří z nich fakt udělaj. Takže pokud mám nějakej potenciál zmrdovství, jsem v situaci, kdy se dá čekat, že se na moje chování buď nepřijde, nebo mě třeba rodiče zaštítěj, a mám proti sobě někoho, u koho smysluplně předpokládám, že se mi nepostaví a nechá mě, ať ho trápím, tak jsem v situaci, kdy můžu v podstě šikanovat, co hrdlo ráčí.

ARGANNAH: Stanfordský experiment a jeho výsledky jsou imho dneska překonané a víme, že to chování bylo ovlivněné demand biasem. Podobně hodnotit tu performanci jako běžný lidský chování je nesmysl. Pokud jsem účastníkem takové performance, a vysloveně dostanu nástroje a úkol, klidně ty nástroje použiju. To ale neznamená, že jinak na ulici mlátím záchodovou štětkou lidi na potkání..

Já bych v tom nehledala žádný složitosti, agresivní chování je vrozený, instinktivní, a mimo jiné slouží potřebám ustavování hierarchie mezi jedincema. Agresor se potřebuje ujistit, že je silnej, dominantní, na koni, a ponižování oběti ho o tom na instinktivní úrovni opravdu ujistí. Protože se tím opravdu ustanovuje nerovnej vztah. Naše kultura má k agresi strašně absurdní vztah (podobně jako křesťanská kultura k sexualitě), odmítá ji, tabuizuje, a je přesvědčená, že když ji budeme odnaučovat, ignorovat a vytěsňovat tak zmizí. Akorátže vůbec, žeo.

NAVARA: Jenže BDSM musí být z podstaty konsensuální, jinak to není BDSM.