Já taky nejsem obzvláštní fanynka cheat dayů. Jedná věc je, když je třeba oslava nebo sváteční den, člověk si má bez výčitek dát v klidu sváteční jídlo a nic neřešit (jen se prostě příliš neožrat a příliš nepřežrat). Nicméně potřeba cheat daye sama o sobě podle mě signalizuje, že to člověk dělá blbě, že se podjídá a že to dlouhodobě nejspíš zkrachuje.
Nemyslím si, že má smysl dívat se u obézních a hodně tlustých na režim jako na dočasnou dramatickou změnu (jako třeba na rýsovací fázi u kulturistů), od které si člověk musí odpočívat během cheat daye. Naopak, režim by měl být takový, aby když se třeba člověk den po cheat dayi vrací unavený a hladový ze služební cesty, povolí mu sebeovládání a zaparkuje u dálnice u KFC, tak aby neměl potom pocit, že je konec. A aby mu to ani to tělo nedalo sežrat a neprojevilo se to okamžitě na váze. "Cheat day" implikuje nějaké "cheating", což implikuje, že se jinak jede přísnost a perfekcionismus. Což je strategie dobrá pro v zásadě hubené lidi, co jen jednorázově trochu přibrali a teď to jednorázově shazujou, aby se vrátili k životnímu stylu, na který jsou zvyklí a který v pohodě udrží. Obézní a hodně tlustí jsou ale úplně jiná pohádka a taky je podle mě třeba k nim jinak přistupovat. Tam je to proces na dlouhé roky a žádný režim, který k udržení potřebuje cheat daye, není prostě kandidát na letité udržování.