CORNELA: 720 kcal, 39,4 g tuku, 29,5 g bilkovin v kureci verzi. Neptejte se me, jak to vim. Patecni vecerni cesty na Moravu jsou za trest.

ARGANNAH:

GALE: jasný, už chápu. Takže když má dejme tomu průměrná žena cca 30% svalů v těle, tak ty máš těch třicet, nebo trochu víc. Špatně jsem to pochopila a vyděsila se, co že jsi to za monstrum :-)

VESTIGIA: Odhaduju, že stroječek poměřil Gale s nějakou abstraktní průměrnou ženou a vytiskl papírek, že má stejně nebo o trochu víc procent svalů.

GALE: 110 procent svalů? To asi potřebuji vysvětlit.

KOCHANSKA_CH: Jasně, zdravotní důvody jsou jiná písnička. Mám třeba nězné vzpomínky na jedno mladé, libové bio jehněčí a ledový salát s olivovým olejem, nádherné jídlo, jak moc by mu to v těch tabulkách slušelo. Ovšem můj žlučník si o tom myslel něco jiného a myslel si to tak důrazně, že jsme si to šli vyjasňovat na pohotovost

Pak jsme tu my, co si tu pizzu dát nemůžeme, aniž by nám pak střevní kličky předvedly své umění. V podstatě mi to pomáhá stravu držet, když jsem si řekla, že věci, co mi dělají zle na střeva a cukrovku nebudu jíst. Jsem bez nich už tak dlouho, že pominulo aj bažení.

Všem příznivcům přísných režimů, ať už s cheat dayem nebo bez, bych ostatně doporučila následující experiment: třeba tejden pečlivě vážit, ale jíst víceméně cokoli. Dát si večer chipsy. Zajít si na meníčko do Mekáče. Objednat si v hospodě smažák. Dát si oblíbenou zmrzlinu, hrst oříšků k svačině, chleba s olivovým olejem, majonézový salát, cokoli, co se ve Vašem jídelníčku běžně vyskytuje. A sledovat, co to dělá s energetickým příjmem a makry. Zjistíte například, že některá jídla (smažák s hranolkama a tatarkou, pečená husa apod.) jsou fakt masakr a bez přestřelení denního příjmu se do jídelníčku nevejdou, ale padesát gramů zmrzliny po obědě nebo misku chipsů si člověk klidně může dát a vůbec nic se nestane. Naopak nekontrolované dávky oříšků, olivový olej nebo třeba rybí salát dokážou nadělat v jídelníčku nečekaný bordel. Proklínané luštěniny že jsou fantastický zdroj vysokobjemové nízkoenergetické stravy. A tak. Nebo že třeba cheesburger v nouzi, ač je to ultrazpracovaná přemražená srágora, je energeticky naprosto v pohodě a v nouzi (oblíbený příklad, vracíme se v noci ze služební cesty) je lepší si jeden koupit, než hladovět o hodinu dvě déle, což klasicky skončí přejedením. Jasně, když štíhlá dívka hubne poslední kilo, jde o každý joul, ale obézní má velký manévrovací prostor a tohle si klidně dovolit může, aniž by musel přemýšlet v intencích "cheat dayů" a mít pocit, že nějak "podvádí". Jde o množství, jde o to, aby v jídelníčku jinak převládala zdravá jídla a tohle tam bylo v menšině. A jde o to, vědět, co dělám a jak to v těch tabulkách vypadá.

MARINNE: těch 2000kcal je jako že cheat day? kolik má bejt proboha ten režim?

No, nemyslím, že má smysl dělit jídla na "dobrý" a "špatný" a dny na "dietu" a "cheat day". Jenom to podporuje to bipolární nastavení, o kterým jsem mluvila níž. Je samozřejmě dobrý vnímat, když jídelníček začíná plošně ujíždět, kam nemá, ale to bejvá často spíš otázka stresu, přepracování, nevyspání, nebo nějakého psychického problému, případně samozřejmě reakce na předchozí zbytečnou askezi, než nějaká jen tak rozmazlená rozežranost. Když říkám, že mi koncept cheat daye nepřijde užitečný, fakt tím nemyslím, že má člověk bez odpočinku jet nějakou nízkoenergetickou hrůzu. Kulturista v rýsovací fázi je jedna věc, a to pak stejně skončí přejídáním po závodech, ale obézní je úplně jiná věc.

PISTA1: Lenže tu sme u toho, čo na koho funguje. Niekto chce tie radikálne zmeny a pevné pravidlá, nie a hotovo. Potom je druhá skupina ľudí, ktorej keď povieš že niečo nesmú, o to viac ich to demotivuje a oveľa jednoduchšie je prenastaviť sa z "mám rád koláče, dal by som si" na "koláč len cez víkend a 1x". Pokiaľ nebudeme prihliadať k tomu, čo je pre dotyčného prijateľnejší spôsob tak to nebude mať úspech. Rovnako ako sa rôzny ľudia učia rôznymi spôsobmi, tak aj zmena návykov môže prebiehať rôznymi spôsobmi.

Smysl principů jako je cheat day (blbý jméno teda) je v tom, aby lidi nevzdávali dlouhodobý záměr kvůli tomu, když čas od času potřebují povolit nebo polevit. Nepotřebuje to každej, určitě to neni univerzální mechanismus pro každýho vhodnej, ale leckomu to může zabránit v tom, aby to (něco, cokoli, to se netýká jen stravování) vzdal, protože to prostě nevydržej, nebo jim zvolený režim přijde nesnesitelně striktní. Neni třeba to hned hnát do extrému, že když povolim jednou, všechno končí, ostatně právě tomu má takovej princip zabránit. Něco jako streak freeze v Duolingu. :-]

Pokud o sobě vím, že když vynechám (nebo povolim, nebo cokoli) jednou, že už neni cesty zpět, pak to neni princip pro mě. (Nebo pokud jsem abstinující alkoholik třeba.) Pokud mi to pomůže, abych se nezhroutil z výčitek, že jsem nevydržel nějaký 100% grind, ale dělál to, co dělám, dlouhodobě, super.