NAVARA: 10% není fyziologický, nevidím k tomu jedinej důvod

TILIO: No ale to je přece celá pointa věci! Že je to jak přes kopírák stejnej problém. Místo toho, abychom se aspoň trochu bouřili, určitě můžem polykat prášky, akorát kam to celé pak povede? K ještě většímu pracovnímu vypětí a stresu? K stále účinnějším a účinnějším práškům, které budou efektivněji a efektivněji řešit stále méně spánku, stále více stresu, stále hlubší rozpad rodiny a jiných trvalých vztahů? Dokud nakonec nedojde k té kýžené technologické singularitě a mind-uploadu, kdy nahrajeme svoje vědomí do robotických těl, která už budou moci navěky jenom pracovat?

CORNELA: Mne se ty léky líbí a klidně bych je brala dál. Jen to omezení chutí po nějaké době otupí a taky stojí otravou hodně peněz. Zvolila jsem cestu léky, takže jsem si léčbu platila sama. Kamarádka šla na operaci (už druhou) a hubne zadarmo. Můj otec má cukrovku, Saxendu má jako doplněk a stejně ji přejí, protože jeho záliba v bůčku je opravdu velká.
Vlastně jsem penalizována za to, že jsem své BMI řešila včas a bez operace.

ACKO: Jenze tohle neni o vuli. Ve stresu se aktivuji, jak tomu kolega pekne rikal, bojove hormony, a to nejde pretlacit. Bud si lehnes a rodinu/praci/barak obstara nekdo jiny nebo se dojedes jidlem. Telo te donuti.
Trvale vystresovany a nevyspaly clovek ti nebude hubnout.
Takze zmena rezimu by musela zahrnout i okoli a pokud doted nikdo nic nemusel, tak se budou vzpouzet.

MAR_TINA: Léky jsem měla, vysadila je a poučila se. Problém je, že bez léku musíš prostě přemýšlet nad tom, co jíš. S léky ti to nepřijde. Vysadíš léky, ale chovat se musíš stejně. Už jsem tu psala, že se mi vytratila potřeba odměňovat se jídlem (většinou nevhodným). Tenhle přístup se snažím si zachovat a funguje to.
Ano, počítám jídlo, protože jsem neustále nedojedena. Je to fakt, se kterým je třeba se smířit a pracovat s ním. Nebo zase přiberu, protože prostě nemám záklopku.

ARGANNAH: Kolektivni/spolecenskej problem neresi nikdo u niceho, to si zas nemysli. Na obezite je to videt krasne, ale to samy napr. s depresi. Nebo uzs nekde videla nekoho rict, "Je hele osoby XYZ jsou smutny a pachaj sebevrazdy, co kdybysme prestali bejt kokoti, aby se jim udelalo lip?" Hahaha nope, akorat se to hodi na ty lidi, ze se malo snazej, ze jiny to prece zvladaj atd. atd., osveta neosveta :(

BERUSKA_CA: ale to je přesně o tom režimu, je potřeba si uvědomit, že únavu nesmím zahánět jídlem, nejlépe velmi kalorickým nebo sladkým, když jsem unavená, musím nabrat energii prostě jinak, jenomže sáhnout po jídle je tak snadný, všechno ostatní je těžší a míň dostupný

MAR_TINA: Tohle se mi na tom nelibi: zaklinaji se rezimem a vsimnul si nekdo, jestli je ten rezim realny? Ja to vidim kdyz prijedu do CR, jak straslive odlizne to ziti je. Vstavat brzo a chodit spat pozde. Mnoho lidi za pomoci alkoholu. Porad se honit, neco nestihat, hlavne zeny, co maji praci na plny uvazek, nejake deti a na krku domacnost s manzelem, co se zrovna neprepne. Kde ma baba brat silu? A kdy odpociva? Kdy se venuje dusevni hugyene (nejake konicky, aktivni i klidove)? To je doprdele prekvapeni, ze je pretazena a organizmus se prenastavi tak, aby prezil, coz znamena, ze bude kynout nebo udrzovat zvysenou hmotnost. Praci pro pet lidi nema delat jeden clovek a pokud ji dela, vysledek se dostavi.

CORNELA: Já bych chtěl tlačítko, co by mi rovnoměrně sundalo tuk na 10% :)

Ale vám se furt něco nelíbí - když jsou to léky jen na dobu hubnutí, tak je to špatně, když to maj bejt léky na celej život tak je to taky špatně

Když s tím režimem to je těžký. Muž mě vyhecoval, že pro šťávu do Vraňan dojedu na kole a zpátky, že jo. Jenže cestou v tyhle zimě si člověk vyrobí leda hlad...

KOCHANSKA_CH: Už jenom to, že když člověk méně váží, tak se snáze a ochotněji hýbe třeba.

MAR_TINA: Ten 100 % návrat k původní váze po vysazení léků. Jak dlouho už se ty léky předepisují a kolik lidí je přestalo užívat? Docela bych věřila, že časem se budou objevovat jedinci, co sníženou hmotnost dokážou režimovými opatřeními udržet aspoň trochu.

MAR_TINA: Přesně, ten druhej odstavec. Nějak se to tu snažím občas říkat (a je to i v Propagaci obezity) - že vlastně jen kompenzujeme šílený neudržitelný životní styl, do kterého nás současná civilizace tlačí. Díky práškům pod tím tolik nepodklesáváme, ok, ale zase nebýt prášků, už bychom takhle třeba dávno nežili (nebo by to nikdy nezašlo tak daleko). A nakonec je vlastně jedno, jestli to někdo "řeší" závislostmi, přejídáním, extrémní promiskuitou, nebo jestli se mu z toho udělají třeba deprese nebo tak něco. Podstatné je, že pak přijde doktor, napíše prášky, substituci nebo léčebnu, jakoby prima, ale příčiny se musí řešit taky. A v mnoha případech se řeší, akorát u obezity pořád tvrdošíjně hrotíme pořád dokola jenom to jídlo a máme pocit, že obezita vzniká z nějaké náhodné nekázně. Když jsme fakt pokrokoví, ještě rozpoznáme ty individuálně psychologické kontexty. Ale ty kolektivní nechce řešit nikdo.