KURE: po tom možná zhubnu, ale taky asi okoušu stůl. Hrozně mě baví, jak člověk děsně vychystává něco, co když sní, tak se mu chce akorát tak střídavě plakat, že jako dobrý, předkrm bychom měli, ale kde je to jídlo? a střídavě omdlívat a padat hlavou do talíře a usínat kdekoli a kdykoli. A do toho nároky rodiny a taky by měl člověk pracovat a hýbat se a měl by na to mít nějaký čas a nějakou energii, žejo. Nechápu.