ahoj, čtu to tu už nějakou dobu, a až díky aktuální debatě si uvědomuju, jak to fakt bylo podprahově zarytý - jsem ročník 88 teda. Ale měřím 176 a taky jsem byla hubená, když mi bylo 16, a taky si pamatuju nějakej komentář na mýho tehdejšího partnera "a to ti nevadí, že má bříško?" - což jsem reálně neměla, ale nikdy jsem se necítila hubeně a vždycky jsem měla pocit, že bych měla zhubnout - ano, na 60! a to jsem vážila třeba 68. Dneska stabilně 82 s občasnými výkyvy 5kg tam nebo sem a vypadám cca takhle pořád, nemám bohužel lepší fotku, ale přijde mi zajímavý, že tak štíhlý vršek jako Moodycat jsem nikdy v životě neměla. Takže jen pro dokreslení těch variant jsem chtěla přidat.

LUSINDA: nejde o to nikoho nijak nazyvat, jestli ti to prijde pejorativni, tak se omlouvam

me treba osobne BMI tabulka zachranila...kdyz jsem zjistila, ze mam BMI = 35 a jsem na hranici vazny obezity, tak me to stoplo v nabirani a konecne donutilo o kousek zhubnout...ale spis proto, ze me vydesily terminy jako vazna obezita, nebo morbidni obezita

dneska mam BMI tesne nad 23 a snazim se dostat pod 23 - ze zdravotnich duvodu
...geneticky mam metabolismus typu vychodni Asiat, lec fenotypem jsem stredoevropska valkyra - a ani BMI 25, obvod pasu do 80cm a stredoevropsky vyvazena zdrava strava me neuchranila od vysokyho tlaku, vysoky glykemie a cholesterolu
...takze ani pro jiny rasy krome bily to tak uplne neodpovida (Japonci ted vydali doporuceni, ze pro ne je new normal BMI mensi nez 23, protoze pri vyssi BMI uz u nich nastavaji metabolicke problemy)

takze ja sama BMI tabulku pouzivam, ale vim, ze pro me ma malou vypovidaci hodnotu a je pro me lepsi strategie nahnat tolik svalu kolik dokazu a shodit tolik tuku, kolik rozumne pujde, bez ohledu na to, co bude rikat BMI

LUSINDA: pri posledných OH ale vážne časť internetov hýkala nad “tlstými" športovkyňami

A protože to je evidentně třeba si zas jednou zopakovat, povězme si, že BMI je velmi hrubej nástroj, kterej vzniknul na kvantitativní práci s populací, ne na hodnocení zdravotního stavu jedince. Když ho aplikuješ na jedince, bude v mnoha případech házet nesmyslný výsledky. Ve vědě má každá metoda svoje možnosti a meze a na každý data nelze bezmyšlenkovitě aplikovat každej metodologickej nástroj. Populaci můžeme zprůměrovat, ale jedince musíme hodnotit individuálně. A v tom je ten vtip. Ne každej, kdo má BMI víc než 25, je "tlustej", a naopak jsou lidi, co mají BMI menší, ale jsou "skinny fat". BMI, stejně jako váha, je jenom číslo, a takovejhle hyperfokus na čísla je prostě nesmysl.

Takže jsou dva přístupy v principu. Chci jako jedinec řešit svoje zdraví - pak kvalitně jím, cvičím, dost odpočívám a občas si zajdu na Tanitu a nechám si vyjet podrobnou analýzu kompozice. No anebo řeším čísla, což ale znamená, že neřeším zdraví, ale neuroticky se fixuju na nějaký vnější formální znaky, že je se mnou vše ok (přitom vůbec bejt nemusí i kdyz tabulky splňuju). Čímž podléhám toxickýmu narativu, kterej zdraví nejenže nepomáhá, ale aktivně mu škodí. A pokud je v mým okolí někdo, kvůli komu to specificky dělám a kdo mě tím krmí, například partner nebo rodič, tak bych se měla především sakra zamyslet nad tím vztahem jako takovým. Protože tohle není otázka zdraví, tohle je mocenské technika, jak skrz ponižování druhýho nad ním získat navrch.

LUSINDA: Tak samozřejmě. Když odpovídáš společenským ideálům, zvlášť jako jeden z menšiny, máš nulovou motivaci se snažit změnit status quo. Když jsi běloch v Jižní Africe za apartheidu, je pro tebe výhodný nenarušovat majoritní rasistickou atmosféru. Když jsi chlap v Saúdský Arábii, je pro tebe výhodný tvrdit, že žena je podřadnej tvor. Chce to zatraceně osvícenýho a velmi statečnýho člověka, aby se byl v týhle situaci schopen postavit svojí vlastní většině. A má to svoje důsledky, v nejlepším případě jsi za kreténa, v nejhorším tě zavřou nebo upálej, podle toho, jak zacementovanej ten mainstreamovej diskurs je. Člověk z tý samotný diskriminovaný menšiny je v jiný situaci, tím, že se ozve, může potenciálně hodně získat buď pro sebe, nebo pro svoje potomky. A samozřejmě ty problémy vidí podstatně líp než příslušník většiny, protože je denně žije. Takže stejně jako se proti otroctví USA bouřili především černoši a byly to především ženy, kdo bojoval za volební právo pro ženy, jsou to dneska lidi s přirozeně robustní konstitucí, co zpochybňujou univerzální platnost tabulek vyrobenejch pro nějakej úzkej segment populace. Na tom přece není nic nepochopitelnýho.

LUSINDA: všechny jsme tlusté krávy
To jsi chtěla říci?

LUSINDA: ja jsem za celej svuj zivot nepotkala nikoho, kdo by nevedel, ze je tlustej, kdyz byl tlustej...na to nepotrebujes BMI tabulku
ale spoustu holek, ktery se videly tlusty, i kdyz objektivne nebyly....

LUSINDA: ta tabulka je nepresna a myslim, ze se to obecne vi....

lidi nejsou linearni, tzn. jejich hmotnost se neodviji pouze od vysky, ale i od mohutnosti tela a pritom jsou v tabulce stejne hodnoty pro typ "valkyra" i typ "etericka vila"
a pritom pri BMI=25 muze mit etericka vila brutalni mnozstvi tuku a zadny svaly a valkyra byt prijemne nasvalena s minimem nadbytecneho tuku
a pri BMI=18 je etericka vila krasne stihla zatimco valkyra bidne hyne :o))

Oni cely ty 90. leta byly takovy zvlastni. Informaci moc nebylo, vydavaly se vsemozny knizky ze zapadu, obcas fakt mizivy kvalty a plny uplne chybnejch informaci. Takze lidi si mezi sebou predavali "zarucene rady" jak zhubnout. Vzpominam, jak sousedka prinesla prevratnou dietu...tukozroutskou polivku (de facto kapusta varena ve vode :o), s tim, ze toho muzes snist kolik chces, ale jis jenom to. No vydrzela jsem to asi 3 dny :o))
No a pak se objevila zazracna tabulka BMI, ktera ti konecne rekne kolik mas vazit, abys nebyla tlusta. Takze se spousta lidi snazila zhubnout, aby se vesla do nejake tabulky a samozrejme ne na horni hranici normalu, nebo nekam doprostred, ale idealne mit 18 - tzn. tesne nad podvyzivu, protoze to pro ne znamenalo bejt "zdrave hubenej".

Mi přijde, že tohle prostě někteří chlapi s oblibou dělávali a dělávají, já to poslouchala celé manželství, kde bych co mohla případně zhubnout.
Akorát že já mám svoje tělo ráda, jak je, nadváhu jsem fakt nikdy neměla, čili mi to šlo jedním uchem tam a druhým ven. když jsme se o tom později bavili, tak prý to byl přece vtip, to je jasný...no haha, ovšem ne každý tyhle vtípky snese, že.

Ilustrace: můj muž je na tlustý ženský. Primárně ho přitahuje postava typu přesýpací hodiny, čím víc křivka tím líp, většina žen je na něj "příliš hubená". Jeho ideál vypadá plus mínus jako Naďa Konvalinková, jedno v jakým věku. No a my se seznámili v roce 99, i on byl samozřejmě pod vlivem tohohle všeho toxických fatfobního shitu, a když jsme se potkali, tak prej mu proběhlo hlavou "bože, ta je krásná - akorát je fakt tlustá - ale mně to vlastně NEVADÍ, wtf". Pak už to nikdy neřešil. Ale na tom je vidět, jak i chlap, kterýho vždycky přitahovaly jenom baculky, měl stejně v těch devadesátkách reflexivně reakci, "ale ta je přece děsně tlustá, mělo by mi to vadit"

(A protože to tady čte, tak ať mě opraví, jestli to líčím blbě :D)

OCTOPUSS: Ta doba fakt byla taková, společnost tím byla nasáklá a mladý lidi jsou telata, co tohle naivně přejímaj, aniž by se nad tím vůbec pozastavili. A teda zdaleka za to nemůžou jen samci, ženský se vzájemně kolikrát vytejrávaly ještě mnohem hůř. Co třeba v tomhle ohledu napáchaly matky na svejch dcerách, o tom by se daly psát romány.

OCTOPUSS: já mám dojem, že to bylo - těch magických 60 kg i v mnohým filmech, které byly i české televizi.
Třeba vážení v Piti piti pá. Nebo ta Bridget Jones.

OCTOPUSS: nejspíš to psali v bravíčku, takžwe "se to vědělo" mezi dětma.