Btw Ozempik, ještě průběžnej report. Ta osoba v mým okolí je zatím na poloviční dávce, všechno bylo ze začátku relativně ok. Prudce klesla chuť k jídlu, jasně, zesílila se záklopka a vlastně začala chodit dřív. Nevolnosti tu a tam, se zlepšující se tendencí. Průser ovšem nastal ve chvíli, kdy ta osoba onemocněla - najednou nebyla ze dne na den schopná pozřít prakticky vůbec nic (přinutila se jíst doslova pár soust za den a i to přes odpor, nepřeháním), načež relativně banální onemocnění rychle nabralo tak brutální průběh, že to chvíli až vypadalo, že se bude volat rychlá, příbuzní chodili kontrolovat, jestli ještě dýchá, prostě maximální krása & nádhera. Nakonec do tý osoby lili nějaký smoothies a jiný tekutý věci, aby do ní dostali aspoň nějaký kalorie (a ona je opět pila ryze se zapojením vůle přes vlastní silnej pocit odporu), což nějak asi pomohlo a nakonec se to začalo poznenáhlu zlepšovat.

Já jsem přesvědčená, že vzhledem k zdravotnímu stavu tý osoby (kterej nebudu blíž specifikovat) bylo nasazení Ozempiku plně na místě, sama bych si ho na jejím místě ráda nechala napsat. Nicméně tohle je asi věc, kterou má smysl říct a se kterou je potřeba počítat. Že dokud je člověk zdravej, tak je to jedna věc, ale i relativně banální onemocnění může v kombinaci s podvýživou a faktickou neschopností nic sníst takhle nechutně eskalovat. Vůbec si neumím představit, jak by to dopadlo, kdyby ta osoba žila sama a neměl se o ní kdo postarat.

MOODYCAT: mas postavu asi jak ja a ja si uz rikam,ze na 40 dobry, kez hy to tak vydrzelo jeste 20 let:D

zajdi si nekam k lymfospecialistovi at te zhodnoti, neco muze byt i na pojistovnu nebo si zaplatit sama ale muze to byt spatna funkce lymfatickyho systemu a muze i hodne zadrzovat vodu

VALENTINA: Vsechno je to o uhku pohledu, foceni druhy den po fotu c.1 :).

Z jinýho soudku, Machytka oprášil ten svůj starej kanál Doktor Evžen a rozjel to ve velkým. Má tam zatím pět dílů, něco o operacích, něco o sytosti, plus ten první, kde mluví i o Ozempiku. Doporučuju, je to fakt zajímavý a podle všeho (ne že bych to teda mohla úplně posoudit) zcela vědecky aktuální.

https://www.youtube.com/@doktorevzen

MAJKA: jsem teď nucená trávit hodně času u rodičů, protože jsou nemocní. Otevřelo mi to oči ohledně vlastního dětství a kořenů mých problémů s tělesnou schránkou, jako nic předtím.

ARGANNAH: ale tak tohle bylo určite i celkově o otevřenosti společnosti, když si představím, kam se třeba posunulo vnímání tetování nebo piercingu – jakože před 20 lety bylo viditelný tetování víceméně záruka toho, že tě v životě nevezmou do žádnýho korporátu, ale ani nebudeš moct pracovat v kavárně, protože jsi feťák a punkáč a nespolehlivej a bůhví co...teď už je skérovanej fakt každej, včetně lidí v 5* restauracích a každýmu je to u zadele....

ale je fakt, že mi přijde super, že prostě dneska mladý holky (i starší) nosej klidně cropp topy, odhalený břicha, minisukně, i když nemaj velikost 36, to by se v těch 90tkach fakt nestalo no....a přijde mi to super...

ja sem hodim jeden podcast, ktery me zaujal....je to teda dlouhy, ale prijemne poslouchatelny

je to o inzulinovy rezistenci a jejim vlivu na snadne nabirani vahy, PCOS a mozna i Alzheimera...dal o ruznym mnozstvi tukovych bunek u ruznych ras a z toho plynoucim zdravotnim dusledkum, pak o keto diete a benefitu snizeneho prijmu sacharidu a ve finale je zminen i Ozempic a mozny az 40% ubytek svalove a kostni hmoty, pro ty, kteri uz hubeni jsou a hubnout dal nepotrebuji...

nevim, jak velky je to expert a fact checking jsem nedelala...neco jsou uz vseobecne znamy veci, ale treba to s tim Alzheimerem je pro me novinka a vubec jsem nevedela, ze je to s tim spojovany

The Insulin & Glucose Doctor: This Will Strip Your Fat Faster Than Anything!
https://www.youtube.com/watch?v=NyFSkGMWP5Q

Jak se vnímám já, to je ovšem kapitola sama pro sebe. Po třeba asi dvaceti letech velice složitý práce na sobě jsem TEĎ poprvý v životě spokojená sama se sebou. Tak cca od srpna/září, řekla bych. A musím říct, že sice v tom hrála samozřejmě roli ta tloušťka samotná (a vůbec to, jak obecně vypadám, já FAKT nejsem sama svůj typ a nikdy nebudu), ale MNOHEM VÍC šlo o to, jak člověku společnost předepisuje, jak se "smí" česat a líčit, jak se "smí" oblíkat a co vůbec všechno "smí" jako tlustej dělat, aby ho někdo náhodou nenařknul z "nesoudnosti". Dneska mě třeba zpětně fakt mrzí, že jsem si v nulkách nenechala udělat růžový pseuda - hodně jsem to chtěla, měla jsem o nich i dost přesnou představu, ale ze všech stran se na mě hrnuly kecy o "nesoudnosti" a jak by to bylo v kombinaci s tou nadváhou strašně "moc". Tak jsem to nechtěla moc přiznat ani sama sobě, pořád jsem akorát vymejšlela, co si teda jakože udělám s vlasama, a pak jsem stejně neudělala nikdy nic (až po letech jsem se v jednu chvíli vzmohla na růžový proužky, tak aspoň to). Oblíkala jsem se nudně a konzervativně, česala jsem se nudně a konzervativně a víceméně jsem vytěsnila svůj vzhled nad rámec slušnýho a čistýho oblečení, brala jsem to tak, že "jsem tlustá", takže se holt "mám" schovávat v průměrnejch hadrech. Stejně na mě tehdy nic zajímavýho alternativního k dostání nebylo, musela bych si šít, a to mě fakt nikdy nebavilo. Vrchol všeho bylo, když jsem pár let nosila živý divoký barvy, už to byl pro moje okolí mnohdy fakt přílišnej odvaz (matka mi kolikrát chodila radit, ať si vemu radši něco černýho nebo to tou černou aspoň naředím). Výsledek byl, že jsem desítky let koukala do zrcadla a viděla tam nějakou masku, za kterou jsem se schovávala. A pořád se upínala k nějakýmu utopickýmu zhubnutí, kdy konečně společnosti odškrtám všechny kolonky a budu si za odměnu moct konečně nosit, co chci.

Vrchol nastal, když se před mnoha lety vyoutovala Lana Wachowski jako trans a vystoupila na nějaký konferenci veřejně. Stála tam, měla na hlavě přesně ty barevný růžový dredy, který jsem chtěla, a byla oblečená přesně ve stylu, jakej jsem chtěla nosit a netroufla si. Já se málem normálně rozbrečela. Fakt jsem v tu chvíli upřímně záviděla trans ženě, že dokáže bejt líp ženou, než já. V návaznosti na to jsem si konečně řekla, že tohle už je ale fakt nemocný a musím s tím něco dělat. Musím se přestat schovávat, proč bych měla mít menší nárok na vlastní styl, ať je jak chce alternativní, než štíhlý lidi. Jako nebylo to snadný a trvalo to ROKY, ale dala jsem to. A vůbec to nebylo nakonec o tloušťce, ta je fakt mnohem víc otázka zdraví - bylo to prostě o tom, že člověk přejímá cizí představy o tom, co by "měl" a "němel" a co je "soudný" a "nesoudný". A v tomhle procesu přizpůsobování se většině postupně víc a víc ztrácí sám sebe, až se kouká do zrcadla a vlastně neví, kdo to na něj kouká zpátky a jestli je to vůbec ještě on sám.

ANABEL_LEE: Je to asi lepší, než ta opačná verze, z hlediska psychiky a všeho :o)

ARGANNAH: Můj muž je na velké zadky a stehna. V tomhle směru má kliku, že má mě, to jsou části, které nezhubnu, ani kdybych se zbláznila :D
A když jsme se dali dohromady a narazili na to, jestli mu to "nevadí" (měla jsem tehdy 75 kg/175 cm, ach, kde ty sněhy jsou), tak se úplně rozesmál, že naopak. Po jedenácti letech s ním mám svůj zadek už skoro ráda (a to jsem za tu dobu samozřejmě přibrala a i teď po shození části kil mám o nějakých 15 kg víc než na začátku vztahu).

AKI4CE: Já jsem asi část doby nevěděla, že jsem tlustá, když už jsem byla (ne že bych váhu neřešila už v době, kdy to ještě nebylo potřeba). A pořád se tak nějak vnímám štíhlejší, než jsem. Kdybych si měla odhadem ze stojanu vzít správnou velikost kalhot, bez čísel, tak si zaručeně vytáhnu menší, v zrcadle se vnímám celkem v pohodě, vždycky až na fotce vidím, jaká je realita.

BASILUR: tak ty jsi jasný jablko s krásnýma dlouhýma nohama, ty jsem vždycky chtěla:)
já jsem typická hruška s postavou jak Moody, vč. tý celulitidy:)

ahoj, čtu to tu už nějakou dobu, a až díky aktuální debatě si uvědomuju, jak to fakt bylo podprahově zarytý - jsem ročník 88 teda. Ale měřím 176 a taky jsem byla hubená, když mi bylo 16, a taky si pamatuju nějakej komentář na mýho tehdejšího partnera "a to ti nevadí, že má bříško?" - což jsem reálně neměla, ale nikdy jsem se necítila hubeně a vždycky jsem měla pocit, že bych měla zhubnout - ano, na 60! a to jsem vážila třeba 68. Dneska stabilně 82 s občasnými výkyvy 5kg tam nebo sem a vypadám cca takhle pořád, nemám bohužel lepší fotku, ale přijde mi zajímavý, že tak štíhlý vršek jako Moodycat jsem nikdy v životě neměla. Takže jen pro dokreslení těch variant jsem chtěla přidat.