ARGANNAH: no já si všímám, že ty ses evidentně rozhodla být odpůrce ozempicu, takže s tebou asi nehne nic ne?

XAJA: Takže se vlastně nic výjimečnýho nestalo a business as usual. Jasně.

Promiň, ale tyhle černobílý narativy jsou úplně k ničemu. Ten lék je novej, je patrně opravdu revoluční a zároveň má pořád spoustu vedlejších účinků. Teď si ho všichni idealizujeme a ty negativní aspekty se bagatelizujou (nojooo, bylo jí zle, ale to by jí bylo bez ozempiku taky... nojoooo, nemůže skoro jíst a je podvyživená, svaly jí ubejvaj třetí kosmickou rychlostí, ale to nevadí, hlavně že pěkně hubne). Což akorát nejspíš povede k tomu, že se ten lék naopak začne časem v mainstramu zbytečně démonizovat. Obojí je kravina. Napsala jsem to sem ne proto, že chci rozhodovat o světovým významu Ozempiku, ale protože je to nějaká konkrétní zkušenost, která může někomu druhýmu pomoct předejít průserový situaci. Leze na mě moribundus - jsem prvních pár tejdnů na ozempiku, ještě je mi zle, nemůžu skoro jíst - je pravděpodobný, že až mě to skolí, ještě se to nechutenství zhorší - objednám si okamžitě na Rohlíku spousty tekutejch jogurtů, smoothies nebo takový ty nutridrinky nebo jak se to jmenuje, ať svýmu tělu zajistím aspoň nějakou výživu, kterou můžu srkat po kapkách v případě, že nedokážu tejden vzít do úst. Zásadní informace zvlášť pro lidi, co žijou sami. The end.

ARGANNAH: no, to je pekne, ze ctis sukromie dotycnej tym, ze nenapises diagnozu. ale ak je fakt diabeticka (ako pise GALE: aj u nas je ozempic predpisovany len im), tak treba povedat aj to, ze diabetikom aj BEZ ozempicu moze akakolvek, aj na prvy pohlad banalna choroba (obzvlast infekcia typu chripka a pod) pekne rozhodit glykemie. a k hypoglykemii maju vzdy len kusok. ale o tom su pouceni a mali by vediet, co robit (kontrola glykemii, prisposobenie davok inzulinu, zabezpecit si dohlad inej osoby,...) a co mat doma pre tieto pripady (okrem glukozovych shotov napr. nutridrinky a pod. na zabezpecenie prisunu potrebnych zivin,...)

a druha vec: neschopnost cokolvek zjest zase nie je az tak neobvykla. je dost ludi, co napr. na silny stres ci chorobu reaguju nechutenstvom. bez toho, aby brali ozempic ci mali nejake poruchy prijmu potravy.

ja sama do tejto skupiny patrim: chripku/covid potrebujem v klude prespat s tym, ze ked sa zobudim, chcem akurat na wc a poriadne sa napit. nejem (vobec nic) kludne tri dni. proste nemam potrebu. co je ok, ale nebolo by, keby som bola diabetik, ze.

MAR_TINA: Včera jsem slyšela Havlíčka, knedlik nezatracoval, protože kdo si ho dnes vaří čerstvej. Tím, že koupíme vychlazenej, zvýšil se v něm obsah rezistentniho škrobu a není to pak taková sacharidová bomba. :-)

LUSINDA: z toho, co tu píšeš, to ale vypadá, že jíš na hranici vhodného minima nebo pod ní.
Pokud tohle zvládáš dlouhodobě a nenastanou přejídací fáze, tak asi takový lék nepotřebuješ.

Jsou lidi, kteří to z různých důvodů tak nemají.

LUSINDA: Já taky píšu o chutích, ne o jedení.
Ale ten pocit, že procházím kolem cukrárny nebo chlebíčků, a nic to se mnou nedělá. Nebo že se nestihnu najíst a nejsem protivná na lidi kolem sebe. K nezaplacení!

LUSINDA: Knedlíky nejsou o nic horší než bílý rohlíky, a když si je člověk udělá doma sám s podílem hrubý celozrnný mouky (doporučuju špaldovou), je to dokonce naprosto zdravý jídlo.

LUSINDA: Na Saxende jsem toho snědla asi o třetinu méně a vůbec jsem neměla chuť na takové ty pochitiny sladké i slané.
Když bereš tyhle léky je velmi důležité navštívit nutričního terapeuta a jíst podle jídelníčku. Poruchu příjmu potravy si přivodíš z jiných věcí než z Ozempicu. Tohle tvrzení spíš bagatelizuje příčiny poruchy příjmu potravy.

GALE: Já nechci nic bližšího říkat. Být to o mně, klidně se vyoutuju, ale přijde mi neetický vykládat takhle soukromý věci o někom druhým. Nicméně ten šílenej průběh celkem běžný nemoci je imho důsledek toho, že jí posledních x týdnů objektivně podstatně míň, než potřebuje, a ještě v nájezdu nemoci dorazilo takový nechutenství, že prostě ten imunitní systém neměl moc z čeho brát. Jestli je to vina Ozempicu - nepřímo, žeo, podobnej efekt (byť pravda nikdy ne tak brutální) jsem měla v dávný minulosti po různejch drastickejch dietách. Nějak jsem to ale googlila a skutečně našla nějaký info o nagativním vlivu Ozempiku na imunitu, nicméně jak jsem říkala, na to člověk nepotřebuje Ozempic, aby se oslabil podvýživou.

ARGANNAH: mě by docela i zajímalo, kolik toho ta osoba na Ozempicu v ty zdravý fázi sní........opět mi to přijde jak injekce k vyvolání poruchy příjmu potravy. Zázračné přestaneš jíst. Momentálně jim jak z těch vysmívanych jídelníčku co tu proběhly (vařím teď rok a půl staré dceři..... takže top zdravě) a představa, že bych to zkrouhla třeba na půlku 😅 to mě trochu polévá horko.

Btw Ozempik, ještě průběžnej report. Ta osoba v mým okolí je zatím na poloviční dávce, všechno bylo ze začátku relativně ok. Prudce klesla chuť k jídlu, jasně, zesílila se záklopka a vlastně začala chodit dřív. Nevolnosti tu a tam, se zlepšující se tendencí. Průser ovšem nastal ve chvíli, kdy ta osoba onemocněla - najednou nebyla ze dne na den schopná pozřít prakticky vůbec nic (přinutila se jíst doslova pár soust za den a i to přes odpor, nepřeháním), načež relativně banální onemocnění rychle nabralo tak brutální průběh, že to chvíli až vypadalo, že se bude volat rychlá, příbuzní chodili kontrolovat, jestli ještě dýchá, prostě maximální krása & nádhera. Nakonec do tý osoby lili nějaký smoothies a jiný tekutý věci, aby do ní dostali aspoň nějaký kalorie (a ona je opět pila ryze se zapojením vůle přes vlastní silnej pocit odporu), což nějak asi pomohlo a nakonec se to začalo poznenáhlu zlepšovat.

Já jsem přesvědčená, že vzhledem k zdravotnímu stavu tý osoby (kterej nebudu blíž specifikovat) bylo nasazení Ozempiku plně na místě, sama bych si ho na jejím místě ráda nechala napsat. Nicméně tohle je asi věc, kterou má smysl říct a se kterou je potřeba počítat. Že dokud je člověk zdravej, tak je to jedna věc, ale i relativně banální onemocnění může v kombinaci s podvýživou a faktickou neschopností nic sníst takhle nechutně eskalovat. Vůbec si neumím představit, jak by to dopadlo, kdyby ta osoba žila sama a neměl se o ní kdo postarat.