XAJA: Takže se vlastně nic výjimečnýho nestalo a business as usual. Jasně.
Promiň, ale tyhle černobílý narativy jsou úplně k ničemu. Ten lék je novej, je patrně opravdu revoluční a zároveň má pořád spoustu vedlejších účinků. Teď si ho všichni idealizujeme a ty negativní aspekty se bagatelizujou (nojooo, bylo jí zle, ale to by jí bylo bez ozempiku taky... nojoooo, nemůže skoro jíst a je podvyživená, svaly jí ubejvaj třetí kosmickou rychlostí, ale to nevadí, hlavně že pěkně hubne). Což akorát nejspíš povede k tomu, že se ten lék naopak začne časem v mainstramu zbytečně démonizovat. Obojí je kravina. Napsala jsem to sem ne proto, že chci rozhodovat o světovým významu Ozempiku, ale protože je to nějaká konkrétní zkušenost, která může někomu druhýmu pomoct předejít průserový situaci. Leze na mě moribundus - jsem prvních pár tejdnů na ozempiku, ještě je mi zle, nemůžu skoro jíst - je pravděpodobný, že až mě to skolí, ještě se to nechutenství zhorší - objednám si okamžitě na Rohlíku spousty tekutejch jogurtů, smoothies nebo takový ty nutridrinky nebo jak se to jmenuje, ať svýmu tělu zajistím aspoň nějakou výživu, kterou můžu srkat po kapkách v případě, že nedokážu tejden vzít do úst. Zásadní informace zvlášť pro lidi, co žijou sami. The end.