MAR_TINA: Jestli si říkáš o radu, tak já bych si dala v týhle situaci od hubnutí pauzu. Fakt. V takovýhle situaci nemá smysl tlačit na pilu ještě tímhle, tělo má evidentně svejch problémů dost, tak bych řešila ten problém a váhu bych pro tuto chvíli zakonzervovala. Pauzy jsou obecně dobrá věc, prospívají metabolismu, o to líp ti to půjde dolů později, až se tělo srovná a otoky vyřeší. Spočítala bych si tabulkovej denní příjem s ohledem na úroveň pohybu a pomaloučku bych zvedla jídlo na udržovací úroveň. Plus jestli můžeš dělat nějakej silovej sport a nebrání tomu zdravotní stav, dělej víc silovej sport a kardio jen doplňkově, ať jde eventuální energetickej přebytek na budování svalstva a ne do tuku (když budeš mít kliku, půjde i ten tuk ještě trochu dolů a až budeš moct zas hubnout, budeš mít na startovní čáře lepší kompozici). K redukci bych se vrátila, až budeš zdravá.
Upřímně řečeno, je to možná víc psychologickej problém než fyzickej. Vždycky má podle mě smysl se řídit tím, že během zdravotních problémů není redukce úplně dobrej nápad (byť teda samozřejmě záleží, co je to za zdravotní problémy, ale teď nemluvíme ani o cukrovce ani o PCOS). Ale ten pocit, že je člověk rozjetej, všechno super, klesá to, a pak najednou bum a průser a musí se toho nechat, to je psycho. Já už taky rok řeším ty svoje nešťastný achillovky a první tři měsíce, když jsem fakt vůbec nesměla žádnej sport, jsem měla regulérní depresivní stavy. Nicméně myslím, že se vyplatí netlačit na pilu a počkat, až se organismus srovná. Ať má k tomu srovnání se co nejlepší podmínky.