Na základě té jedné zkušenosti bych si opatrně troufla zobecnit, že pro někoho se sklony k anorexii bude asi ze začátku strašně svůdná ta možnost prostě (skoro) nejíst. Jeví se mi, že má asi smysl, než se to upraví, ze začátku nasadit silnou vůli a prostě za každou cenu jíst třikrát denně, i kdyby člověka sebevíc sváděla taková ta vnitřní Ana, co chce být víla lehká jako pírko a touží se živit pránou. A jíst tak, aby se to hlavně složením aspoň trochu podobalo normální stravě, ne že člověk propadne tendenci dát si jednou denně trochu neochuceného salátu a víc nic a užívat si, jak ta kila krásně padají. Myslela bych si dokonce, že by mělo smysl při tom zapisovat a počítat stejně pečlivě, jako při normálním hubnutí, právě proto, aby si člověk úplně nezdevastoval organismus. Jsou doložené nějaké případy, že si tím mladé hladovkářky vyrobily parádní osteoporózu.
Jiný problém ale je, že se údajně ukazuje, že se na ozempiku tukové buňky sice vyprazdňujou, ale zase se namnoží (a že, jako u každé hladovky, když se strava nehlídá, jdou kila dolů z aktivní hmoty, u ozempiku údajně až z 40%, nejen ze svalů, ale i z kostí, viz ta osteoporóza). Takže chudák člověk "krásně" zhubne, pak to ale vysadí a tradá, jede to nahoru. Takže viz zase předchozí odstavec - podle mě základ je nepodlehnout svádění hladomoru a hlídat si to. Plus Bikman (viz odkaz na video) má nějaké fígle, jak tyhle negativní efekty minimalizovat, doporučuju zkouknout.