ARGANNAH: to ja se musim celej zivot spis krotit, bejt impulzivni rychlej cholerik, eeee na diplomatickou karieru to uplne neni :D

ANABEL_LEE: Za mě to tajemství bylo pustit ty emoce ven hned, ve chvíli, která je vyvolala, a na toho, kdo je vyvolal. Ne o čtrnáct dní později na někoho úplně jiného anebo v úplně nesmyslném kontextu. :)

ELIZHANNAH: pomuze i ta validace, takove to "ahaaa ja nejsem precitlivelej debil, kdyz se mi to nelibi, vzdyt on si toho vsiml i nekdo jinej"

ARGANNAH: pomůže i to, když se za tebe před tvými zraky bije někdo druhý, pokud máš celoživotní zkušenost, že to nikdy nikdo neudělal. Prostě to do sebe nasákneš a převezmeš to: jdu se bít za mě!

KRISKA: pokud nefunguje vymezeni hranic verbalne, je treba je vymezit tak, aby to ten dotycnej pochopil. treba omezenim pristupu k tve osobnosti, k tvemu svetu. s takovym clovekem proste prestanes sdilet to co predtim - at uz se jedna o materialni zdroje, o tvuj cas nebo o tvy emoce a zajem. nekdo jde formou nekontaktovani, protoze proc bejt s toxickyma lidma kteri ublizujou, pokud to nejde (jako kdyz se musis postarat o stare toxicke rodice), je to tezsi...

ARGANNAH: mame stejnou zkusenost, ale ja uz svuj cholericky vztek prijala. je to lepsi nez ukladat emoce do tela a mit pak vyrazku (ano u me se strej manifestuje na kuzi), rakovinu nebo nejakej jinej oser. akorat teda clovek obcas neni oblibeny, protoze presne dostane zpetnou vazbu hysterka/megera, ale na to se proste musi vy...

ARGANNAH: souhlas, ja byla vychovana v tom, ze hlavne slusne, jemne, nikoho neurazit, na nikoho nevyjizdet... i hovno! s takovou me kazdej prevalcoval a udelala jsem si neprijemnou zkusenost s jednim narcistickym debilem. ach kdybych jen mela tehdy ty koule co mam ted. sice si o tobe ti dotycni budou myslet, ze jsi protivna megera co nechape "humor" ale je hrozne osvobozujici to tem lidem takhle vratit, proste nekompromisne NE, tohle se nedela, takhle komunikovat nebudeme, myslete si o me ze jsem treba krava, ale tohle je proste z ahranou a prede mnou to uz nikdy nerikejte...

AKI4CE: Jakkoli souhlasím s tím, co říkáš, udělala jsem kdysi velmi silnou zkušenost s tím, jak obrovsky se člověku změní vztah k sobě samému, když se dokáže za sebe postavit sám.

ELIZHANNAH: jj, nemusi to byt hned a taky to muze zustat uplne bez odezvy (taky takove pripady znam). Ale imho to za pokus stoji.

ARGANNAH: Myslim, že vztek vytěsnit nejde. Lidi, o kterých ostatní říkají “on je tak hodnej, on všem vyhoví…” si spíš nedokážou jakkoliv hlídat hranice anebo se strašně bojí jakýhokoliv odmítnutí nebo nesouhlasu, tak to raděj “spolknou” a otočí proti sobě.
A pak často zajidají (a je to tu)

Je pravda, že ne všichni musí hnedka vystřihnout scénu jak z Almodóvarova filmu, ale taky mi přijde, že když ti dotyční “vtipálci” nejsou úplní magoři a psychopati, tak jsou za to pak vlastně zpětně i rádi - to vím z vlastní zkušenosti, i z té opačné strany, kdy jsem si myslela, že je uplně Ok si z něčeho nebo někoho dělat srandu - a pak se člověk prostě chytí za nos.

MADIETTA: já vím, že jsou už staří, že se nejspíš nezmění, ale já bych se fakt ohradila. U nás doma neprobíhal ani tak bodyshaming, jako spíš psychický nátlak typu: proč sis ty děti pořizovala, když furt někde trajdáš, ty už zase nejsi doma atd..
Moje máma umí být taky slušně toxická, ale pochopila, že když se bude takhle chovat, tak se s ní prostě nebudeme chtít vídat. Hrozně jí podle mě nastavila zrcadlo dcera, která když to naní zkoušela, tak jí jasně dala najevo, že tohle teda ne, a už si na to dává pozor.
Jako měnit už se asi nebude, ale prostě blbé kecy si nechává pro sebe.

MADIETTA: to je mi hrozně líto. Něco takového by neměl poslouchat nikdo a už vůbec ne od vlastních rodičů. Je to nějaký jejich problém. Lidé mají obvykle největší potřebu u ostatních řešit to, co sami v sobě vyřešené nemají.

ELIZHANNAH: No, to možná platí o lidech, co svůj vztek dokážou opravdu úplně vytěsnit. My cholerici tohle dlouhodobě neumíme, nám nakonec stejně bouchne kotel. Akorát hodně potlačovaný vztek bouchne bohužel způsobem, který naopak dává tomu druhému pocit morální převahy ("neumíš se ovládat", "jak se to chováš", "ty jsi taková hysterka"). A je to tím jenom horší.

ARGANNAH: naopak, ohromně cenné je probudit svůj hněv (to k větě "idea, že člověk musí na těch terapiích nějak dojít do stavu, kdy mu tohle nebude vadit"). Protože pokud tohle dělá rodič dítěti odmalička, tak to zasáhne i do té fáze batolecích hysteráků. Hodné dítě je často vůbec nemá, byly potlačeny v zárodku. Jenomže ono ten svůj vztek, přístup k němu, potřebuje v pozdějším životě, aby se zdravě naštvalo a řeklo, že takhle se k němu nikdo chovat nebude.

MADIETTA: Asi nejlepší terapeutka, ke který jsem kdy chodila, mě naučila, že tyhle věci se musí ihned potrestat, jinak to ti lidi nikdy dělat nepřestanou. V mainstreamu koluje taková idea, že člověk musí na těch terapiích nějak dojít do stavu, kdy mu tohle nebude vadit, ale na tohle podle mě musí být člověk typ, kterému je to fakt od přírody úplně jedno, a takovému člověku to lidi právě nedělají, protože vidí, že to vůbec neúčinkuje. Což já FAKT nejsem, ale hrozně jsem se toho snažila dosáhnout a všech i pokorně vydržet (hlavně od mámy, u nas byla hlavní agresor ona). V důsledku jsem měla problém s nízkým sebevědomím dlouhé dekády, v podstatě jsem podvědomě chápala sama sebe jako červa, ke kterému si může kdokoli dovolit cokoli, protože si to zaslouží. A kompenzovala to občasnými cholerickými výbuchy vzteku, což to celé jen zhoršovalo. Ale tahle terapie mi pomohla, ta paní mě naučila se postavit matce dobrým způsobem - a strašně moc to všechno změnilo, fakt. Držím palce, ať máš taky kliku na terapeuta, který ti to pomůže zvrátit.