VALENTINA: jak jsem teď byla nucena se na pár měsíců trvaleji vrátit k rodičům, tak jsem si najednou uvědomila, v čem jsem celé dětství a mládí žila.

(nasypu si k večeři misku 250 g rajčat !!!) "To všechno sežereš, jo? Nestačily by ti dvě tři? Já bych to teda všechno nejedla. Pak se divíš, jak vypadáš."
(jedeme autem) "Nechceš radši dozadu? Abych vůbec zvládnul řadit."
(otec mě učí obsluhovat kotel) "Já jsem tady udělal takový zábradlíčko, abych když se k tomu čerpadlu protahuju, nespadnul. Ale nevím nevím, protáhneš se tudy?"
(přijdu ráno dolů ještě v pyžamu - bílém) "Bože! Kosatka bílá, dravá!" (strašně vtipný)
(oblíkám se) "Tyhle šaty ti vůbec nesluší. Je v nich vidět, jak jsi obrovská."

Celkově se ke mně chovají, jako kdyby moje váha začínala sedmnáctkou a ne sedmičkou.

Já už to zamlada ani nevnímala, a po odstěhování, během maximálně jednodenních návštěv, se to nestihlo tak projevit. Ale teď jsem to zase měla denně a bylo to jak náraz do zdi.

Často přemýšlím, že těch pár diagnóz, co se u mě věkem urodily, zabránilo plíživému klimakterickému přibírání. Pomáhá vědomí, že něco nesmím, tak to nejím. To umím. Ale není, co závidět.

LUSINDA: Kolik ma ta mumie deti ze presne vi, jak s organismem zatoci hormony, kojeni, nevyspani a nedejboze nemocne dite?
(Odpoved znam.)

ELIZHANNAH: Umele jidlo taky vzniklo za valky - bylo potreba vsechny nasytit temer bez prace. Uz ve skole jsem se seznamila s tvrzenim, ze “neni valka, abychom zrali margarin!”

KURE: přesně, nechcípáme hlady, ale něčím jiným, báječný... aby se najedli všichni, tak jíme nejídla (výrobky potravinářského průmyslu, často směsi chemických látek a přidaných ingrediencí, které mají pouze vypadat jako jídlo). Protože upřímně řečeno, kdyby měli zdravě jíst všichni obyvatelé této planety, tak to tahle planeta nikdy neuživí.

MARINNE: já si vlastně uvědomuju, že už hodně dlouho (roky) kupujeme fakt prověřené potraviny a koukáme na složení. Třeba nadýchané do/rozpečené anipečivo se nám domů nedostane. To má vlastně dva efekty - jsem po těhle potravinách sytá a když je to občas něco mimo, vnímám, že to bylo mastný / sladký / a že jsem snědla dost.
Ale jsou věci, kde to musím hlídat. Je tu pekárna s vynikajícíma loupákama a ejhle, jeden má 110 g. Tak si prostě musím vzít půlku a opravdu myslet na to, že ta druhá je na zítra. Jo, je lehce tukový, lehce sladký a dobrý a člověk by ho snědl rád ke kávě celý.

Fastfood výjmečně a je pravda, že tam jím podle tabulek - prostě vím, co si mohu dát, objednám, zapíšu, sním a to, že to bylo dost, vidím v tabulkách. Podle chuti se v mekáči opravud jíst nedá, to je past.

MAR_TINA: Ja taky netvrdím že to je nejaka zlomyslnost padouchu.
Z určitého pohledu západní potravinarsky průmysl vyřešil potíže který nás trápili po milénia.
Jenže se ukazaly potíže jiný. Tak s nima bojujem.

TAPINA: Na to mi stacil i pes!

GOR: To teda zase funguje, musím říct. Mám ty malý bestie furt nalezlý v talíři, z každé porce mi zbyde tak půlka :D

LA_PIOVRA: Ale ano, je třeba hledat metafyziku. Je potřeba dívat se na obezitu jako na existenciální problém, komplexní propletenec příčin a souvislostí, kolektivních i individuálních, společenských, psychologických i fyzických. Obezita tu filosofickou nadstavbu nutně potřebuje. Jediná jiná alternativa je totiž nakrmit 30-70% populace GLP-1 agonisty. Já vím, že spousta lidí, včetně lékařů, si to tak skutečně představuje, ale za mě je to stejná chyba jako uvažovat stylem "na co potřebujeme psychoterapii, když stačí smutné a trápící se lidi napěchovat psychofarmaky." Nikdo nepopírá zásadní význam psychofarmak a léků na hubnutí, ale jako plošné řešení celospolečenského problému se mi to zdá poněkud dystopické.

MAR_TINA: bohužiaľ áno. Si vezmi krehké balené pečivo. Alebo krehké rozmrazené pečivo, nemusí mať ani plnku, je to jak papierik, spráskam polovicu denného príjmu než sa najem. To sa mi u domácik žemličiek nestane, sú príliš hutné.

Kým som ešte nemala zdravotné obmedzenie a mohla jesť čokoľvek tak som si všimla, že u fast foodu sa mi zväčšuje objem jedla aby som sa cítila príjemne plná. To žačneš cheeseburgerom s hranolkami a časom pridáš colu a potom zistíš že by si zvládla ešte niečo. Neviem, či je to nejalý vyšši zámer, ale časť populácie takto funguje, bohužiaľ.

GOR: Opatrne, aby to nebylo to posledni, co v zivote udelas :)

MOODYCAT: To pozoruju v mnoha zemich a povazuju to za bajecny pristup. Jen v cr se tohle s chuti urazlive komentuje, aniz by se autor/ka vyroku premeril/a v zrdcadle. A nevyhraje nikdo, povyseny kecy dostavaj tlusti i hubeni. A na koho si netroufaj, toho pomlouvaj. To se mi otvira kudla v kapse.

ARGANNAH: Takže přírodní rada zní:
Máš-li nadbytek potravy, rozmnož se tak, abys nadbytek potravy neměla!

Problém vyřešen, auditko můžeme uzavřít ;-) Jdu to oznámit manželce.

#pátek už ve čtvrtek

já jak poslouchala ten podcast Sádlo, tak jsem čuměla, co je zejména rodina schopna říct...