MADIETTA: já vím, že jsou už staří, že se nejspíš nezmění, ale já bych se fakt ohradila. U nás doma neprobíhal ani tak bodyshaming, jako spíš psychický nátlak typu: proč sis ty děti pořizovala, když furt někde trajdáš, ty už zase nejsi doma atd..
Moje máma umí být taky slušně toxická, ale pochopila, že když se bude takhle chovat, tak se s ní prostě nebudeme chtít vídat. Hrozně jí podle mě nastavila zrcadlo dcera, která když to naní zkoušela, tak jí jasně dala najevo, že tohle teda ne, a už si na to dává pozor.
Jako měnit už se asi nebude, ale prostě blbé kecy si nechává pro sebe.

MADIETTA: to je mi hrozně líto. Něco takového by neměl poslouchat nikdo a už vůbec ne od vlastních rodičů. Je to nějaký jejich problém. Lidé mají obvykle největší potřebu u ostatních řešit to, co sami v sobě vyřešené nemají.

ELIZHANNAH: No, to možná platí o lidech, co svůj vztek dokážou opravdu úplně vytěsnit. My cholerici tohle dlouhodobě neumíme, nám nakonec stejně bouchne kotel. Akorát hodně potlačovaný vztek bouchne bohužel způsobem, který naopak dává tomu druhému pocit morální převahy ("neumíš se ovládat", "jak se to chováš", "ty jsi taková hysterka"). A je to tím jenom horší.

ARGANNAH: naopak, ohromně cenné je probudit svůj hněv (to k větě "idea, že člověk musí na těch terapiích nějak dojít do stavu, kdy mu tohle nebude vadit"). Protože pokud tohle dělá rodič dítěti odmalička, tak to zasáhne i do té fáze batolecích hysteráků. Hodné dítě je často vůbec nemá, byly potlačeny v zárodku. Jenomže ono ten svůj vztek, přístup k němu, potřebuje v pozdějším životě, aby se zdravě naštvalo a řeklo, že takhle se k němu nikdo chovat nebude.

MADIETTA: Asi nejlepší terapeutka, ke který jsem kdy chodila, mě naučila, že tyhle věci se musí ihned potrestat, jinak to ti lidi nikdy dělat nepřestanou. V mainstreamu koluje taková idea, že člověk musí na těch terapiích nějak dojít do stavu, kdy mu tohle nebude vadit, ale na tohle podle mě musí být člověk typ, kterému je to fakt od přírody úplně jedno, a takovému člověku to lidi právě nedělají, protože vidí, že to vůbec neúčinkuje. Což já FAKT nejsem, ale hrozně jsem se toho snažila dosáhnout a všech i pokorně vydržet (hlavně od mámy, u nas byla hlavní agresor ona). V důsledku jsem měla problém s nízkým sebevědomím dlouhé dekády, v podstatě jsem podvědomě chápala sama sebe jako červa, ke kterému si může kdokoli dovolit cokoli, protože si to zaslouží. A kompenzovala to občasnými cholerickými výbuchy vzteku, což to celé jen zhoršovalo. Ale tahle terapie mi pomohla, ta paní mě naučila se postavit matce dobrým způsobem - a strašně moc to všechno změnilo, fakt. Držím palce, ať máš taky kliku na terapeuta, který ti to pomůže zvrátit.

MADIETTA: tu cenu by to mělo, pro tebe, žes na to řekla svoje. Oni by si jeli svou, své racionalizace, proč by to jako nemohli říkat, vždyť je to neškodné (a ty přecitlivělá) nebo jenom takový humor (a ty bez smyslu pro humor).

MADIETTA: vyzkousej, ja se az divila tomu efektu

MADIETTA: to je fakt hrozne.
Zkouselas mu to rict nebo nejak vybuchnout? Muj otec k podobnymu mel driv taky sklony, ale kdyz jsem se pak po dlouhe dobe odhodlala mu rict, ze to je moje vec a nechci od nej nic k tomuhle slyset (nebyla to postava, ale naky jiny veci), tak tech reci nechal.

BERUSKA_CA: já fakt doufala, že to dělali proto, že nás chtěli vychovávat a dělat z nás lepší lidi, jrnom blbě.
Ne že si někdo chladí žáhu.

ELIZHANNAH: Proto to delaj, ale ja fakt doufala, ze tohle vyhyne s generaci mych rodicu a zjevne ne, plevel se jen tak neda.

BERUSKA_CA: Wtf?
Tohle je fakt ubohý. To je ještě horší než když "zertuje" nadřízený s podřízeným

BERUSKA_CA: velmi snadný terč, který se musí nechat, protože toho rodiče potřebuje. Hrozně nefér

BERUSKA_CA: cože?!