MADIETTA: jj, je to složitější. Prosté celkové zmenšení přijatého množství jídla není samospásné.

K tomu, jak když chce člověk zhubnout, je nutné málo jíst. Posledních několik dní jsem neplánovaně a nechtěně měla příjem hluboko pod svůj bazál (1486 kcal), řekněme tak kolem 1000 kcal za den a míň. Výsledek? Kilo a půl nahoře.

Já nemám šanci už nikdy nic zhubnout, prostě ne.

ARGANNAH: heeej. jak jako smíšený pocity? to že ti mizí otok je naprosto bezva ne? :) nezapomínej slavit úspěchy.
gratuluju.

Slíbila jsem, že napíšu výsledky měření kompozice. Akorátže jediná spolehlivá informace je, že ze mě po tom roce cvičení odteklo třináct litrů extracelulární vody. Což samozřejmě nadělalo v tom měření totální chaos, takže se tanita tváří, že mám po roce posilování o víc než deset kilo svalů míň a o víc než deset kilo tuku víc. Což je objektivně pitomost už proto, že číslo kalhot mám plus mínus nastejno (u některých střihů stejný, u jinejchch o číslo menší, prostě to tělo se možná vyloženě nesmrsklo, ale má trochu jiný tvary než mívalo). Kdybych přibrala deset kilo tuku, musela bych si naopak koupit oblečení nejmíň o číslo větší. S nutriční jsem to probrala, poradila mi orientovat se teď hlavně podle měření obvodů, který je sice hrozně nepřesný, ale má recht, že je to asi to nejlepší, co je teď na skladě.

Mám z toho smíšený pocity, zejména mě štve, že nemám lepší kontrolu nad tou kompozicí. Ale že ten lipedém začal odtejkat, to vidím už měsíce a je to samo o sobě skvělá zpráva. Ne že bych si dělala naděje, že potáhne do prdele úplně, ale snad ho zvládnu srazit ještě o kus. Takže nezbejvá než letět naslepo, pokračovat s tréninkem, zas na chvíli stáhnout příjem a modlit se. Držte mi palce, roger, over.

Já ještě přidám svoji zkušenost.
Po vyhlazovacích dietach (termín mého muže :)) jsem začala pomalu jíst skoro normálně. Hrozně jsem se bála, že přiberu. Tak jsem dál sportovala a hlídala množství. A nebylo to noc platné. Tělo po tom nedostatku vyhodnotí i přísun na bazál plný dobrých živin jako příležitost ukládat. Celkem jsem nabrala asi 30 kilo za nevím, kolik let. 10 byl návrat k normální váze a zbytek bohužel navíc. Pravda, že z těch 30 kg byko asi 10 kg aktivní hmoty. A zbytek tuk.
Ten sport taky nebyl úplně v pohodě - v době diet to bylo spíš ploužení v leginach, jak jsem neměla energii. V době největšího přibírání to taky moc nešlo a s tou váhou to je taky náročný.

Teď nejak bojuju, za měsíc vysadím léky, tak třeba klesne otok.

Ale co cho říci je, že po drastickém omezení příjmu kalorií a živin v podstatě není netloustnoucí cesta zpátky. I při opatrné realimentaci si to tělo uloží cokolik. Je to vlastně součást té podvyzivy, která přichází se zpožděním.

ARGANNAH: To píšeš úplně přesně. Já jsem kdysi takto byla vegetarián a posléze dokonce nějaký čas vegan. Do toho jsem v podstatě nejedla cukr (bílý cukr), v ovoci jo. Většinu věcí jsem kupovala ještě bio. Pečivo jsem jedla minimálně. A k tomu jsem běhala a ještě cvičila doma. Jako jo, dostala jsem se na 68 kg při výšce 174 cm (jak by řekla Moody, jsem typ valkýra), takže to bylo na mě opravdu málo. Zpětně vidím, že mi tak na 1000% chyběly minerály a vitaminy. Když jsme začala jíst maso a pečivo, úplně se to zvrhlo. Jako měla jsem chuť stále na hovězí a krevety, věřím, že mi chybělo železo a kdo ví co ještě. Přepnula jsem se na režim “jím cokoliv v jakémkoliv množství”, vykašlala jsem se na pohyb. Za 4 roky jsem přibrala skoro 40 kg. Ted jsem na váze cca 79 kg, ale šlo to dolu zase 4 roky a uz jsem nedělala žádné drastické změny, jen male postupné kroky.

LUSINDA: Takže přesně, snad tohle nebude tvůj případ.. Mám taky pocit, že jsi hodně striktní. Ale samozřejmě se mohu mýlit.
Nedávno ses ptala na recepty, mela jsi na mysli něco konkrétního?

LUSINDA: To je ovšem klasická hubnoucí rétorika, kterou tu všichni známe a která má následující vývoj. a) Jsme uprostřed režimu, všechno jde skvěle, tělo pracuje s tím, co má, nic nechce, nic nepotřebuje. Jsme na keto? Fuj, sacharidy ani vidět. Jsme na lowfat? Je nám úplně blbě při pohledu na vepřo knedlo, jak to někdo vůbec může jíst. Jedeme klasickou hladovku? Jak se ti lidi vůbec můžou v té pracovní jídelně tak přežírat, podívejte se na to, polívka, hlavní jídlo a ještě moučník, kdo to jakživ slyšel, není divu, že svět zmítá pandemie obezity, já si dám tady svůj salát a jsem přežraná. b) Něco se stane, stresík, krize, nevyspání, do toho se člověk náhodně octne v blízkosti pokušení (stačí jít kolem cukrárny nebo se na něj v jídelně obzvlášť sugestivně zasměje zmíněný moučník) a podlehne. V první fázi si člověk, zaplaven výčitkami svědomí, přísahá, že to byla výjimka a už nikdy. Jenomže pokud stresor trvá a stresové hormony začnou zásadně měnit chutě, začne se lámat chleba. A nastává c), kdy se člověku sečtou všechny kraviny, které za ty poslední měsíce nadělal. Pokud byl jeho režim rozumný a jídlo dostatečné, pokud je člověk schopen funkční psychohygieny a umí zacházet se stresem i emocemi, nemusí se stát nic hrozného. Prostě debilní období, nahodí se dvě tři kila, pak se to ukočíruje, přibírání se zastaví a většinou následuje pauza do doby, než se člověk dá úplně dohromady a začne se cítit na další pokus. Pokud ale člověk žral nesmysly nebo pokud se podjídal, nastává psychopeklo, které trvá měsíce. V poslední době se v digitálním prostoru kolem mě třeba vyskytují pánové, co posilují, jedí carnivore a libují si dlouhé měsíce, jak jim to vyhovuje. Jenže pak začnou zničehonic vyprávět, jak jsou závislí na sladkostech, jak pečou sami pro sebe štrůdl nebo dracují cukrárny, a to celé trvá třeba rok, než se tělo pološílené z toho nesmyslně extrémního režimu trochu uklidní. Pána to ovšem stojí třeba deset nebo patnáct kilo navíc, pod kterými se schovají pracně budované svaly, a na konci procesu stojí s hrůzou před zrcadlem a nechápe, co se to stalo. Dtto běžná hladovkářka, která proboha, samozřejmě během režimu hlad nemá, těch pár soust je až až. Inu, proč by tělo taky obtěžovalo pocitemhladu, když žije v přesvědčení, že potraviny prostě nejsou a posílat zoufalé signály o potřebě se najíst nemá dávno smysl. Běda ale, když tam nečekaně pošlem pár dortů nebo hambáč, ideálně víckrát za sebou - hurá, potravy je zas dost, zapínáme všechny povypínané signály a jdeme na to. Tradá, všechno má zpátky a úroky navíc.

Já do tvého jídelníčku samozřejmě nevidím, a i kdyby ses podjídala, jakože všichni tušíme, že se podjídáš, je to tvoje věc a tvoje právo. Chraň bůh, abych ti to vymlouvala. Nicméně tyhle průpovídky o tom, na co člověk nemá vůbec chuť, znám za ty léta zpátky dobře, sama jsem je mockrát vykládala, a fakt na mě žádný dojem nedělají. Bude efektivnější přijít nám o tom popovídat za tři nebo čtyři roky, až budeš mít lámání chleba mockrát za sebou a ukáže se, jak ses o svoje tělo starala. A opravdu upřímně ti držím palce, abys za ty čtyři roky nemusela plakat krvavé slzy.

No já nevím. Po tom půl roce co jim fakt zdravě a dávám si pozor co jim na tyhle věci vůbec chuť nemám. Sladký pečivo mi přijde preslazeny, ani hranolky a chipsy už vůbec ne. Ty čočkový celkem ujdou, ale už nemám chuť sníst celý pytlík. 😅

ELIZHANNAH: Celý jeden rok na VŠ som žila výhradne na čokoláde, čokoládovom muesli v mlieku a instantnej káve s mliekom. Žiadna jedlo z kantýny. Nikdy sa mi to neomrzelo, doteraz to milujem a keby som mohla tak sa tak stravujem aj dnes. Ešte som bola k tomu štíhla jak laňka.

Vlastne s takýmito obsesívnymi stravovacími sklonmi mám ešte šťastie, že ma nikdy extra nebrali cigy, alkohol a z ostatným drog mám strach.

ARGANNAH: na mě jsou moc Slaný, ale užrat bych se mohla popcornu

MADIETTA: VŠECHNY (mám tentýž problém). Ještě jak jsou tam ty mrchy úhledně naskládané.

ARGANNAH: Toto mám so všetkým sladkým a chipsami. Nesmiem to mať doma, inak to zjem.

ARGANNAH: mno. :D Já nemusím vůbec žádné chipsy kromě pringles. K pringles se ani nepřibližuju, protože jsem ještě nepřišla na to, jaké množství bych jich musela sníst, aby se mi omrzely.

Tak ja bych to potrebovala aplikovat na cokoladu, chipsy prejdu bez povsimnuti:)

ARGANNAH: Hehe, brambůrky řeším taky, ale já na ně nějak pozvolna přestala mít chuť od té doby, co si hlídám dávku proteinu. Byť nevím, jak by to mohlo souviset. Leda tak, že celkově nemám žádné blbě zvladatelné chutě, těším se na jídlo, co jím, a netoužím po ničem dalším. Uvidíme, jak dlouho.

ARGANNAH: To je dobry postup. :) Moje nemesis jsou slaninovy bohemia chips, takze presne vim, o jakym puzeni mluvis...

KEMENTARI: Ne nutně. Ten psycholog mi tehdy poradil koupit si kartón, každou cigaretu z něj si užít a vědět, že až skončím, už se k tomu nevrátím. Můj mlhavej plán v tuhle chvíli je koupit si třeba deset nebo patnáct balení a prostě si povolit jíst to kdykoli a v jakýmkoli množství. Blbě mi z toho nepochybně bude, ale hlavně bych chtěla, aby to zevšednělo. Aby zmizel ten efekt zakázanýho ovoce. Aby výsledek experimentu byl, že se mi tu nějaký zbylý pytlíky budou válet a já si budu říkat "chipsy, fuj, už to nemůžu ani vidět." :)