ARANIUS: Tyjo, to Ti dost zavidim...
Jinak napadlo me “ako z rozpravok”
Jak jsem lezel u ohnicku z kradenych olivovniku s marocany. Dedek, otec a syn, puvodne ridici nakladaku a autobusu. Mladej se jeste ani Neholil. Za praci na sberu ovoce a zeleniny ve spanu.
Kolovalo poro, varili sladkej matovej caj a neco si vykladali. Na nebi litaly perseidy a ja si pripadal jak v pohadce.
Ten jazyk byl jako vypraveni, a jak modulovali hlas, zrejme si fakt vypraveli nejaky pribeh a ja nerozumel ani slovo a presto jsem vnimal pribeh.
Pak mi zacaly tyct slzy, pac mi bylo osumnact, a uz druhy mesic jsem byl sam v cizi zemi, ve ktere oni byli taky cizi, ale byli rodina. Nerozumel jsem nikomu nic a nikdo me.
Uvazoval jsem, ze me doma nic neceka, krom nastupu na vysokou, a stejne nakonec rano zavolal domu, na ucet volaneho. Ne, ze bych mel co rict.
Ten smutek a ten pribeh, vonici ohen a hvezdy.
Projet si Iran musela byt parada.
Musim vypadnout z domu, aspon chvili byt sam nekde v polich.
Venku uz 3 dny prsi a jedine dobre, ake jen, co to nachvilku prestane, vemu drahu. Chybi mi cesta, ne cil.