No toto?!
Hledal jsem uuuplne neco jineho, navic Radima Uzla ndmam nijak zvlast rad, ale naproti tomu mam rad cestopisy lidi, kteri se dostali ven az po 1989. Je na tom hezke to diveni se, to srovnani kazdodennosti a malosti s sirkou a delkou sveta.
Ma generace tohle jaxi nemela. Povazovali jsme schopnost prekrocit vsechny hranice, za samozrejmou, stejne jako mnozi z nas nevideli v cestovani moc vic odvahy, nez v ceste na nakup do vedlejsiho krajskeho mesta...
Porad myslim, ze se to zmeni. Taky, kdyz jsem si sednul vedle pavouci site, od ktere me mistni klidili, ze jinak rychle umru, nebo, kdyz mi na hlavu (taky dik mistnim) jen nahodou nespadlo prezrale mango, ktere by mne zabilo, taky, kdyz mi poprve zmizel batoh se vsim, krom pasu, ale vcetne penez, nebo, kdyz jsem zkocil sipku z 10m skaly vedle Pote du Guarde (pot de gaaard) do reky, nebo, kdyz jsem se jen v plavkach, dokonce i bez hodinek, ztratil v kanonu na perejich,... tehdy jsem se naucil mit respekt k necemu, co neumim a neznam.
Nekdy proste nedostanes prilezitost to vymyslet.
A to mam rad na starych cestopisech, prece vsak z moji generace.
Ten udiv, ze svet je tak velky, a vsechno muze bit jinak.
Zadne holedbani, kdo ma v baglu min matra, nebo kdo jak brousi jaky luxusni nuz.
Rybicka a rizek mezi chleby.
A co uz... stejne je tam vsude okolo svet. Od ideologie odhlizet je relativne snadne.
Ne az tak snadne je to, ze po 2-3 mesicich mam na rukach poprve mozoly, a boli me kazdy sval, zato nohy, nohy ty mam na stole. Coz boli vic.
Cesty za romantikou a erotikou - MUDr. Radim Uzel - Knihy Google
https://books.google.cz/books?id=aCm2DwAAQBAJ&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false