DEVCAGER: Ne, smlouvu by si opravdu člověk neměl sepisovat sám :) Oni si ti právníci svůj chleba zaslouží :) Pokud tedy není ultra jednoduchá. Používám smlouvu s otevřenými variacemi od právníka, a investoval jsem do právního překladu do angličtiny, aby se to dalo používat i globálně. Pokud dostávám smlouvu od protistrany, vždycky jde k právníkovi na posouzení. Smlouva byla pokaždé skvělá věc, ještě když jsem působil po regionech, protože okamžitě postavila do latě všelijaké takové chytráky z kaváren a firmiček, co chtěli grafickou práci, ale tím stylem "no vždyť jsme kamarádi, to bude v pohodě". Na tohle ale nehraju a osekal jsem jim licence opravdu jen na to, co mohli využít. Jakékoliv další jednání bylo v úplně jiné rovině, než když nebyla smlouva, velmi se změnilo jejich chování směrem ke korektnosti :D Jednoduše řečeno, okamžitě přestali zkoušet různé naučené podfuky. V ní můžeš zakotvit i finanční sankce za zpožděnou splatnost :)

Někdy ale smlouvu prostě nepoužiju a stačí mi konkrétně daná objednávka, s možnostmi užití atd. Dost záleží na klientech, s těmi, co mají dobrou pověst se dá při troše opatrnosti spolupracovat i bez smlouvy, pokud jde o nevýhradní využití. Jakmile je to výhradní, tak smlouva být musí.


A ještě k těm mikroplatbám - je to fakt, funguje to :D Od doby, co mám tablet s androidem jsem už utratil za aplikace... ani nechci vědět kolik :D Člověk se koukne a vidí - hm, aplikace 50kč, to je jedno pivo, tak co, šup tam s ní. Kdyby byl film nebo deska na tom podobně, tak člověk nemá potřebu platit accounty na úložištích, prolézat neustále blogy s odkazy a zadávat tu vyblízanou captchu, ale prostě klikne, peníze se odečtou z účtu, data se během pár minut stáhnou a je hotovo. A všichni jsou spokojení. V archivu mám cca 5000alb - pokud by jedno stálo těch 50kč, tak by to bylo celkem 250.000,- za muziku. Když to rozpočítám na roky, co ten archiv mám, tak je to úplně v pohodě. Čili by se takový objem hudby dal pořídit legálně celkem bez problému.

MEJLA77: No, to jsem rád, když jsem si to po sobě četl, tak jsem se trochu lekl, abych se tě nějak nedotknul.

Zkusím trochu probrat to, co píšeš a zkusím nějaké příklady:

- "Pokud jsem dostal za svůj obraz zaplaceno, pak ať si s ním jeho majitel provádí co chce, jinak bych mu přece omezoval jeho majetková práva, což mi přijde divné..." Tak a teď si představ, že k tomu člověku, kterému jsi ten obraz prodal, přijde jeho kamarád, který má shodou okolností funkci v nějaké velké nadnárodní firmě a může rozhodovat o reklamě. Ten obraz ho zaujme natolik, že by ho chtěl použít na etiketu jejich nového připravovaného nápoje. Domluví se s vlastníkem obrazu na tom, že si obraz nafotí ve studiu a agentura z něj zpracuje obal. I tak se stane a na trhu se objeví nový hit, který jde masivně na odbyt, motiv obrazu je nejenom na etiketě, ale na veškerých promomateriálech kolem (velmi široké spektrum užití). Firma na výrobku vydělává miliardy a všichni si mnou ruce - třeba i ten, komu jsi obraz prodal, protože mu jeho kamarád slíbil nějakou sumu za to, že mu ho "půjčil". Podle tvého vzoru by to bylo v pořádku - budeš sedět doma mezi složenkami za vodu, plyn, elektřinu a nájem a budeš přemýšlet, kde na to vzít, zatímco se ti příčí omezovat majitele tvého obrazu (nikoliv majitele duševní podstaty toho obrazu) a určit mu, jak může s obrazem nakládat a že v případě, že by se takováto situace vyskytla máš právo určit, jak a za jakých podmínek se obraz užije. A o tom celém je autorské právo a licence.

S tím, co píšeš o zneužití problematiky autorského práva coby záminky pro vyvinutí nového legislativního nástroje, který zasahuje hluboko do práv lidí naprosto souhlasím a myslel jsem, že to z toho příspěvku jasně vyplynulo. S celým tím odstavcem souhlasím.

Taky jsem jen řemeslník, a dělám prakticky jen komerční zakázky a krom toho pár věcí sám pro sebe. I přes to ale chci vědět, co se s těmi věcmi děje a v případě komerce chci mít jasně dané, co s tím dílem kdo může dělat a jak, viz první popsaný příklad. Vůbec nejde o to, že by člověk vytvořil zrovna něco tak úžasného a neopakovatelného, že by se za užití takové věci sekaly ruce. Já bych prostě nevydýchal, kdybych věděl, že se na mé věci někdo komerčně obohatil, aniž bych to mohl nějak ovlivnit, zatímco já tady sedím, a zvažuji, jestli tenhle rok vůbec jet na dovolenou nebo ne, protože na to nemám. To je celé. Proto když se to stalo, tak jsem podniknul právní kroky a kdykoliv se to stane příště, udělám to samé. Dokud jde o nevinné vylepování v tělocvičně nebo užití v přednáškách nebo článcích, tak je to ok, ale jakmile jde o to, že ta věc někomu pomůže k penězům a on nijak nezohlední autora, to podle mě prostě není fér a jinak, než licencemi pod autorským zákonem to vyřešit nejde - a myslím, že v současnosti je to dostatečně silný nástroj, i globálně, k ošetření většiny případů užití.

Další věcí je určité renomé a způsob, jakým se svými věcmi zacházet - proto si je licencemi a smlouvami držím pod kontrolou. Udělám dejme tomu logo a vizuální styl pro nějakou regionální firmu. Dostanu zaplaceno. Jak kolegové z oboru vědí, firma si po pár měsících začne s logem dělat co chce, pokud ho rovnou nezačne upravovat někdo od nich, tak to dá regionální reklamce, které se zrovna nevejde na materiály, tak ho normálně disproporčně zmenší... nebo nedodrží barvy, nebo ho vykuchá a přidá do něj ohavný nápis navíc... všechno tohle ničí práci a jméno toho, kdo to dělal. Můžu si říct - dostal jsem zaplaceno, ať si s tím dělají co chtějí. Ale tak to není - oni by měli dostat jasně daná práva k užití a zároveň určeno, co s logem mohou a co ne. Na základě tak jednoduchých pravidel, když přijedu do regionu a uvidím tam svoje zprzněné logo, tak jim můžu okamžitě zatrhnout jeho užívání v nové podobě, případně vyvodit jakékoliv sankce dané smlouvou. Je to zodpovědnost vůči tomu, co člověk dělá, i kdyby to bylo logo kavárny nebo klubu důchodců.

LEON_KOWALSKI: Je to tak, proto mluvím právě o tom, že problém není v chránění autorských věcí jako takových, ale že za tím je schovaný velmi nebezpečný nástroj pro legislativu zemí, které to podepíšou a odsouhlasí v parlamentech. Proto se zaměřovat na práva k kdejaké fotce je kamufláž, pod kterou se upekla věc, která dokáže zasáhnout pod záminkou autorských práv hluboko do soukromí lidí - a to je ten největší problém, ne to, jestli se někdo soudí v komerčním sporu o autorská práva. Samozřejmě, jako všem se mi nelíbí, že by mi mohl někdo šacovat na hranicích ntb nebo tablet, případně že by mi mohl někdo pomocí tohoto legislativního nástroje někdo lézt do cloudu s daty, případně je blokovat, mazat a podobně. A to nemluvím o tom všem ostatním. Možná jsem to v tom prvním příspěvku pojmenoval neobratně, ale celá myšlenka je v tom, nedívat se jen na spory o copyright, ale na to, co je pod záminkou boje proti jeho porušování potichu plánováno, protože to je nebezpečnější, než celé spory kolem copyrightu dohromady.

MEJLA77: Ona ta myslenka sama neni tak podstatna, jelikoz autorsky pravo chrani dilo, ktery je az nejakym zhmotnenim tyhle myslenky. Chrani formu a zpusob zhmotneni, ne myslenku samotnou. Tohle je taky celkem dulezity si uvedomit. Samozrejme vzdavat vlastni soukromi kvuli tomu, ze druha strana neni ochotna zmenit dostatecne pruzne obchodni model, se mi taky prici. A o nicem jinym dle myho tahle problematika neni. Utikaj penize za filmy a hudbu. To ostatni je chraneny uz ted zpusobem dostatecnym a skoro bych rek i respektovanym.

LEON_KOWALSKI: Když už, tak je šitá na míru producentům obsahu. Distribuce - tedy ISP - je na tom naopak bitá.

SUN_VU_KUNG: Nikomu by se nelíbilo, kdyby se na jeho díle napakoval někdo jiný, zatímco on sám maká a zaplatí sotva účty, bez perspektivy do budoucna, že se to jednou zlepší. Ten člověk prostě plácá o obecném autorském právu, ale nedokáže absolutně přemýšlet v intencích skutečných problémů, jaké autor má. To je fakt tak těžké se řídit tím, že když chci využít něčí práci pro svůj projekt, tak ho kontaktuji a nabídnu mu nějakou kompenzaci? Nic jiného v podstatě autory netrápí...

S tím souhlasím, problém je ale ten, že ACTA není šita na míru autorům, ale distribučním firmám. A zásahům státu do tvého soukromí. Protože když ti na hranicích zkontrolují notebook, tak i když ho budeš mít čistý od všeho nelegálního, tak se stejně dostanou i k tvým osobním a pracovním věcem.

Tohle je taky perla: "Dá-li však autor souhlas k digitalizaci svého díla, vstupuje na trh myšlenek a nápadů, v němž se sdílení odehrává s jiným poločasem rozpadu a podle jiných pravidel a musí se s tím smířit. Není důvod, aby privilegovaná skupina lidí měla právo chránit si své myšlenky autorskými právy a jiní ne. I myšlenka toho nejposlednějšího člověka by totiž také měla být chráněna. A pokud nějaký režisér, textař či spisovatel použije jedinou větu, která již byla někdy v historii použita, měl by k tomu mít souhlas autora a měl by za to zaplatit. Pokud sochař nebo malíř použije křivku, která není původní, měl by k tomu mít souhlas toho, kdo ji použil jako první. Pokud se režisérovi ve filmu objeví budova, auto, oblečení či jakýkoli předmět, měl by platit autorská práva."

já to nemůžu číst, ten člověk je tak neuvěřitelný demagog a populista, že se mi z toho chce zvracet :) Poločas rozpadu na internetu - takže hodnotu díla nám nově určuje to, jak dlouho se o díle na internetu laici baví? Tak to jsme to dopracovali :) Když mluvím o díle, tak myslím něco, co má prokazatelnou hodnotu, ale pán taková díla hodil klidně k jednorožcům a výblitkům puberťaček na blozích :) Vůbec žene věci do nesmyslného absurdna, jako je to s tou křivkou. Taky asi nikdy neslyšel o dílech volných, kterými je i řada jednotlivých prvků. A za použití aut, nebo obecně výrobků ve filmu, reklamě nebo PC hrách se samozřejmě platí licence, to je přece známá věc, protože to jsou KOMERČNÍ záležitosti, které přinášejí zisk někomu dalšímu a tak je fér se podělit s jednotlivými "subdodavateli". Navíc asi nikdy neviděl hollywoodský film, kde si firmy a značky svoji přítomnost dokonce platí (světe div se, taková nemorálnost!) Když nějaký fotograf vyfotí omlácenou fordku ve večerním světle u prašné dálnice kdesi na americkém západě, fotku vystaví na výstavě, případně pak prodá soukromému sběrateli, tak ho Ford určitě nebude žalovat za porušení autorských práv, jak se to tenhle demagog od svobodných snaží hysterizovat... Ale nadávat proti copyrightu je přeci v poslední době tak IN, co kdyby nám to přineslo nějaké to procentíčko v předvolebním období... hm...

MEJLA77: tohle je věc, která se nedá vyřešit pár odstavci textu, je to hrozně komplikované a podle mě daleko nebezpečnější, než nějaké dohody typu ACTA je to šílené zjednodušování, kterého jsme nyní svědkem v médiích, selektování společnosti na dobré a zlé, přesně podle černobílé šablony, kterou v posledních desetiletích svět tak rád užívá.

Především, když budu teď něco psát k tomu článku - asi nejnaivnější (a černobílé myšlení podporující) je poslední věta: "Jako by naše svoboda být svobodnými tak nějak končila…" My jsme nikdy žádnou reálnou svobodu neměli. Představa lidí, že žili, žijí a budou žít ve svobodných zřízeních je neuvěřitelně naivní. Hierarchie moci je něco, co nikdy nepatřilo do rukou mas a pokaždé, když ji nakrátko získaly, tak o ni velmi rychle přišly. Tím chci jen říct, že používat autorská práva a současné věci kolem toho jako demonstraci ztráty svobody je naivní, směšné, ale spíš smutné, protože je vidět, že ti, kteří to takhle interpretují, nedokážou dohlédnout ani za první roh. Svoboda lidí opravdu netkví v možnosti stahovat zdarma filmy, MP3 a fotky zdarma...

Je zase naivní si myslet, že bizarní soudní spory o autorská práva jsou najednou až teď, po podpisu těch dohod. To je prostě jen mediální fikce a blbnutí lidí. Od doby, kdy se copyright objevil v právu, se o něj denně soudí tisíce lidí, za nejrůznějších podmínek a situací. Není vůbec pravda, že se to najednou začalo dít až teď. A rozhodnutí soudu - najednou nějaký soud z UK má precedentní rozsudek? Ale no tak... Proč by najednou měl mít ten verdikt tak obrovskou důležitost, když jindy rozhodnutí soudů odmítáme vzít vůbec na vědomí? No protože se to hodí skvěle do toho mediálního mlejnku. Za týden ten rozsudek někdo zruší, ale o tom se už nikdo v médiích nedozví - je potřeba udržovat obraz skutečnosti tak, jak se hodí.

V tom článku jsou hrozné míchanice úplně nesouvisejících věcí, např: "do řad potenciálních zločinců vhání miliony lidí, kteří si někdy vyfotili Hradčany, Eiffelovku nebo pyramidy" a pak to dá do vztahu ke konfliktu, který nastal mezi komerčními subjekty, které se perou o místo na trhu a copyright je samozřejmě vítanou zbraní v boji proti konkurenci. Nikdy nebude probíhat žádný soud, který by dal precedentní výsledek pokud bude jeden turista žalovat jiného za to, že má podobnou fotku, prostě nebude, a stavět tak takhle celou situaci mi přijde na hranici vytváření poplašné zprávy. Pokud jednou vlezete do byznysu s nějakými materiály, tak MUSÍTE počítat s tím, že se někdo může pokusit zpochybnit vaše práva s nimi disponovat.. proboha, ale o tohle se lidi soudili už před sto lety!

Ten výrok soudu je samozřejmě bizarní, ale není o nic bizarnější, než výroky soudu třeba v trestním právu, kdy loupežný vrah babičky dostane 5let nebo člověk, co okradl lidi o 20mega dostane podmínku. Bizarními výroky soudu se svět jenom hemží, ale my si, abychom zachovali černobílé myšlení, vytáhneme přesně ten, který potřebujeme! A ohneme realitu tak, aby vypadala jinak, než ve skutečnosti je. A to je přesně případ tohohle článku, případně dalších mediálních masáží o konci svobodného světa (který nikdy neexistoval).

A ještě trochu k těm přirovnáním, co jsi použil, nezlob se na mě, ale tohle je demagogie: "to bychom mohli prohlásit za zločince mnichy, kteří ve středověku opisovali knihy" - to přece nemůžeš srovnávat - ti to opisovali proto, že nebyl ještě vynalezený knihtisk, a ruční opisy byly jedinou možností, jak rozmnožit důležité listiny - ti mniši nebyli nic jiného, než středověká náhrada kopírky, tam žádné osobnostní nebo výtvarné ambice nebyly. A naopak jedinečné výtvarné práce typu kodexů atd. existují v jednom kuse, a pokud by je už někdo opisoval, tak proto, že šlo o uchování jedinečné vzácnosti, a ne pro parazitování na myšlenkách jiného. A nemluvě o tom, že ve středověku bylo pojetí tvorby nebo dokonce umění úplně odlišné od toho dnes. Podobně zcestné je to přirovnání k impresionismu, koukni se na celé ty školy autorů v renesanci, nebo v baroku, kolik jich je, a jak podobný měli výtvarný projev - ale to je kontext doby, nelze si myslet, že dějiny umění jsou dlážděné naprosto odlišnými charaktery a přístupy tvorby. A taky si nemyslím, že dnešní pobláznění konzumní a komerční pojetí života a všeho co s ním souvisí, by mohlo být retroaktivní.

No a teď ještě něco tedy osobnějšího - podle mě není problém těhle dohod vůbec v autorském právu. To je jen záminka. Ten, kdo podobné věci vytváří tím sleduje nějaký cíl. Proto bouřit se z pohledu autorských práv mi přijde krátkozraké, kdo to správně odhadl jsou lidé, kteří přenesli skryté věci v těch dohodách do dalších práv a zjistili, co všechno pak může konkrétní legislativa dělat. Pod záminkou boje proti padělkům a kopiím pak získávají určité mocenské struktury neobvyklé možnosti. A to je podle mě ten největší problém, ne to, že jeden turista má stejnou fotku jako druhý a soudí se kvůli tomu.

Já nejsem pro oslovské dodržování copyrightu jako svatého slova. Ale autor musí být nějak chráněn, protože jde o jeho nehmotné vlastnictví, ke kterému nějak dospěl. Je něco jiného, když si pár lidí stáhne tvůj obrázek a vylepí si výtisk v tělocvičně, protože se jim líbí a protože ty stěny tam jsou tak uniformní, mezi tím, když tvoji věc použije někdo, kdo díky jejímu potenciálu získá obohacení bez ohledu na to, abys o tom vůbec věděl. Já vůbec nechci vypadat jako nějaký kazatel autorského práva, to vůbec. Už proto, že tyhle věci jsou velmi komplikované, a nelze je vzít černobíle, je potřeba k nim přistupovat s rozumem, vyhnout se nesmyslným soudním výrokům, ale stejně tak mít možnost, jak autora ochránit proti zneužití jeho práce...

A nakonec ještě poznámka (neber to nějak osobně): "Já osobně se považuji spíše za řemeslníka, dostatečné je pro mě dostat za svou práci zaplacenou smluvenou cenu, další život výtvoru ponechávám jeho osudu... jakmile mám jednou zaplaceno, již to neřeším" - promiň, ale v tom případě ještě nejsi úplný řemeslník. Nechat svoji práci vlastnímu osudu, to je něco, co dobrý řemeslník neudělá, pokud si své práce cení a představuje pro něj hodnotu. Druhou věcí je to, že se tímhle evidentně připravuješ o výdělek, protože "dostat zaplacenou smluvenou cenu" rozhodně není vše, na co máš nárok. Zhotovení věci je jedna část, ale právě poskytnutí licence, tj. práv k užití té věci, je část druhá. Díky těm nenáviděným autorským právům se ti může klidně stát to, že vytvoříš nějakou věc, dostaneš za ni zaplaceno a na licencích dostaneš jednou tolik, s tím, že pokud se bude tvoje práce užívat dál, můžeš vydělat ještě víc. V podstatě jedna práce ti tak může vygenerovat násobný zisk, nebo postupný, podle toho, jak je licence formulovaná. Dělal sem věci, na kterých jsem na právech vydělal víc, než na nich samotných, nemluvě o jednom právním sporu, který díky autorským právům znamenalo odškodné, kterého bych se bez nich nikdy nedomohl.

A aby to nevypadalo, že všude za každým mým slovem je slovo peníze - jistě se najde dostatek "alternativních" troubů, kteří mě obviní z mamonářství s tím, že nemusíme mít přece za všechno peníze - peníze jsou jen prostředek, pokud žije člověk jen pro ně, je to špatně. Já za nimi ale vidím konkrétní věci, a byl bych blázen, kdybych, i přes to, že mi to licenční právo umožňuje, toho nevyužil. Většina autorů nejsou lidi, co chtějí díky silným zákonům vybouchat co nejvíc peněz a všem ostatním všechno zakázat. Ale právě výdělky jim umožňují mít čas na odpočinek, aby měli sílu na tvorbu nových věcí, umožňují jim cestovat, sebevzdělávat se, prostě se rozvíjet. A autoři potřebují mít svoje práva nějak ukotvená, stejně jako každý jiný. To, jak ta práva budou vypadat je už jinou věcí, ale apriori hodit autorská práva do stoupy, protože nás serou a my z nich, jako neautoři, nic nemáme, je nesmysl.