• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    GATTA_NERADětské strachy a noční můry
    ELIZHANNAH
    ELIZHANNAH --- ---
    1 odpověď
    V dětství jsem se bála jako většina dětí tmy a pavouků... proč tmy, to ani nevím, asi, že v té tmě mohl někdo být... a těch pavouků asi proto, že jsem si jednou zkoušela babiččiny bačkory a z jedné na mě vylezl táááákoovejhle pavouk... a lezl a lezl, až mi vylezl až na rameno a já jsem nebyla schopná pohybu, jak jsem se bála. Pak asi spadl sám, nesetřepávala jsem ho.
    Jo a pak vlastně ještě strach ze soch... když mi byly asi tak tři, tak měla babička pohřeb a my jsme s mámou stály v předsíňce kostela, byl únor a celej den takový šero i venku a tam vůbec bylo málo světla. Na zdi visel ukřižovanej Kristus v nadživotní velikosti a hleděl tím umučeným zrakem na mě... brrr! A od té doby aspoň dalších pět let jsem měla fobii ze soch.
    No a pak jsem taky měla takovej odstup vůči cizím lidem, ale to bylo vlivem mojí introverze.
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    1 odpověď+1
    BIRMA: jj, soudružky snad měly nějaký kurs na zastrašování dětí :))
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    Dětské strachy | Moje-rodina.cz
    http://www.moje-rodina.cz/vychova-deti/detske-strachy
    BIRMA
    BIRMA --- ---
    1 odpověď+2
    To já jsem se bála, že bude válka, jako malá. Asi to bylo i tou atmosférou zač. 80. let, pořád se nacvičovaly ty jaderné výbuchy a útěky do krytu. Taky naše babička nám občas něco vyprávěla - ale největší psycho pro mě bylo, když nám ve 2. třídě vyprávěla naše "soužka" učitelka o zájezdu do Osvětimi. Hrozně živě jsme si to představovala a v noci jsem z toho nemohla spát - a to asi půl roku. Jít v noci na WC bylo psycho, představovala jsme si, že mi tam někdo pustí plyn a že se tam udusím. Hlavně jsem to vůbec nechápala (kdo to taky chápe, že? :) a možná právě proto to pro mě byl hrozněj a čirej děs.

    Přitom o půlnoci do lesa nebo okolo hřbitova jsem klidně šla- těchto věcí jsme se nebála. Vymýšlet si strašidelné historky o upírech a kostlivcích mě dokonce jako malou hodně bavilo (vymýšlením historek se shodou okolností částečně živím i teď :)
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    Já jsem v dětství nemohla spát, protože jsem slýchala kroky, to trvalo pár let, viděla jsem různé duchy a měla velmi barvité sny. Dodnes se mi špatně spí, asi se pořád bojím, kdo mě v noci navštíví....
    BIDA
    BIDA --- ---
    Jako předškolní mrně jsem ze spaní strašně křičela, s někým se hádala a často prý nebylo možný mě ani pořádně vzbudit. Tyhle noční můry či co to bylo trvaly asi dva roky co si pamatuju, nepomáhaly ani nějáký pilule na spaní od doktorky. Měla jsem společný pokoj se starším bráchou a když odjel do lázní, rodiče se báli, že to bude ještě horší. Paradoxně byl ale klid. Pak to tak nějak samo přešlo.

    Až celkem nedávno mi došlo, z čeho celá tahle sranda asi vznikla. Brácha je starší o pět let a dostal k devátým narozeninám od dědečka švýcarský zavírací nůž. No a jednou jsme se hádali o nějakou ptákovinu a on mi řekl, že mě v noci zabije. A pak se mi o něm docela často zdávalo no. Ani nevím, kdy přesně to přestalo, mám pocit, že když jsme začali chodit do školy a on na mě musel cestou dohlídnout.
    _BENNY
    _BENNY --- ---
    mohl bych o tom napsat stohy A4ek, ale zkracene: jako dite jsem mival halucinace (jednoduche az vylozene realne), dosud nevim proc presne k tomu doslo. ale trvalo to zhruba tak 3/4 roku, nez me rodice presvedcili o tom, ze vidim nesmysly a ze se na jejich pozorovani a analyzovani mam vykaslat. teprve za dalsich 10 let jsem zjistil, ze se za tyhle zkusenosti na cernem trhu dost dobre plati :))
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam