CONTINUITY: Není to tak černobíle ;)

Nikdy bych se už po dřívějších zkušenostech nenastěhoval do čistě pánského bytu. Ale i když jsem teď šel k páru, co se nestalo, pár se rozešel a kde se o zbytky po jejím chlapovi předtím starala ženská, se o ně najednou nestaral nikdo.

Také zmiňuješ bydlení s dospělýma - to je další častý problém, to že mají lidé v občankách věk blízko třicítce, o dospělosti ale vůbec nevypovídá. Celý život mohli žít buď u maminky, nebo v péči někoho dalšího, nejsou naučeni žít sami a zajistit si "full service".

Jediná možnost, kde tohle můžeš rozumně uřídit, je když pronajímáš pokoj ve vlastním bytě a peníze navíc jsou ulehčením, ne nutností. Většina lidí se ale ke spolubydlení "s cizími" rozhodne především kvůli financím a lokalitě.

Jde bydlet sám v jednom bytě, ale cenové relace nájmů v Praze jsou vražedné a většina (nespárovaných) lidí si prostě nemůže dovolit luxus přestěhovat se do několikanásobně dražšího nebo platit poloprázdný byt.
Dá se i jít bydlet někam na okraj, díky čemuž pak do práce budeš dojíždět přes hodinu a nebudeš moci být venku po desáte, protože by ses pak už domu prostě nedostala.

A to je důvod, proč se to tolik lidí snaží nějak zkousnout a přežít za současného stavu - není to ideální, ale mohlo by být mnohem hůře.

Takže když to shrnu, jediná uspokojitelná forma bydlení je buď sám anebo ve dvojici (trojici,...) s partnerkou(ami), se kterými se tak nějak už počítá napořád.

Předpokládám, že ti co nalezli dospělé spolubydlící, se kterými se v naprosté většině parametrů (hygiena, hluk,...) shodnou, stojí je to rozumné peníze a jsou blízko práci, známým, zábavě,... tenhle klub nesledují :)

K tématu klubu obecně:

Myslím si, že bydlení s nepříjemnými spolubydlícími vůbec není nutné.
Dá se mu zabránit jednoduše tak, že člověk bydlí jen s lidmi, se kterými se na základní slušnosti shodne. Není to těžké, existují, je jich hodně, a s trochou zkušenosti se to dá rozpoznat i dopředu (na řadu věcí se dá prostě rovnou zeptat, a člověk buď dostane jasnou odpověď, nebo reakci, která něco napoví....).

Pokud se netrefíme, jediným řešením je odstěhovat buď sebe, nebo spolubydlícího, podle situace (když je to třeba náš byt nebo jsme většina, tak spolubydlícího, jinak sebe....).

Přijde mi, že lidi velmi často setrvávají v nepříjemné bytové situaci, ať už s rodiči nebo se spolubydlícími, jen z jakési setrvačnosti nebo obav ze změny.

Domov je docela důležitá věc, a pokud někdo narušuje jeho základní fungování, je to zásadní problém, kterej je potřeba řešit hned....

Tolik názor... Bydlela jsem za posledních 10 let se spoustou různých lidí, většinou to bylo ok, bylo pár problémů.... Dal by se k tomu napsat určitej manuál....základní slušný chování při sdílení domácnosti s jinýma dospělýma...
Pokud tohle lidi mají v sobě, tak ostatní věci jsou maličkosti... Jako teď, spolubydlící mě požádala, abych po sobě důsledněji úplně otírala dřez, když do něj vyleju zbytek čaje, apod., ok, je to pro ni důležitější než pro mně, respekuju, budu dělat, pohoda.... Na takových detailech se dá vždycky domluvit.

Pokud to v sobě nemají, a nejsou samostatní či ostatní nerespektují, tak to je problém. Někdy se s tím dá něco dělat, když ten člověk je otevřen vývoji a změně, domluvou.... Často se s tím nic dělat nedá, lidé prostě nevidí, že fakt není normální nechávat po sobě bordel, mluvit jiným dospělým do života nebo neplatit nájem.....a pak je na řadě to odstěhování nebo vystěhování....což v podstatě může pomoct i tomu člověku, který ten problém vyvolává, protože si v takovej moment může uvědomit, že by možná opravdu měl něco změnit :)

Teď mi třeba kamarád říkal, že spolubydlící do něj soustavně ryjou, když přijde z psytrance party, protože "mají strach kvůli tomu, že tam bere drogy" (je to normální, inteligentní, rozumnej člověk)....proboha, co to je?...si pletou sami sebe s jeho rodiči a jeho s malým capartem?...od takových lidí pryč, hned ;)))

btw. taky si ti vasi nalijou (a ohrejou) do varny konvice pres litr vody, jenom aby si zalili dvoudecku caje? :) jasny, to neni takovej problem, jako poloshnily rajcata na kuchynske desce, jen mne to mirne zarazi...

Ja jsem se po nekolika letech souziti a hadani se kdo ma uklizet rozhodla ze proste budu uklizet ja, samozdrejme krome najemnikova pokoje a jeho vlastniho nadobi. A musim rict, ze jsem na tom od te doby psichycky mnohem lip. Je vzdycky dobry za to chtit protisluzbu, neco co tomu druhymu neva nebo to dela rad jako ruzny opravy v byte nebo prace na zahrade. A nam to funguje.

OVERDRIVE: tak to kamos pokazde kdyz se pristehuje do novyho bytu naopak aspon pulku nadobi schova, aby ho tam nebylo moc a nepovalovalo se kolem porad spinavy. Tak aspon nestihne splesnivet nez je zase potreba

TRESEN: Měla jsem taky takové čuňátko na koleji... Třikrát denně si čistila zuby a sprchovala se, kosmetiky měla pro celý regiment, nesměla na sobě mít ani smítko, ale že se jí pod postelí válí chuchvalce prachu, to ji nechávalo chladnou.
Koupila jsem si tehdy vysavač, protože zametání už mě nebavilo. Vysávala jsem samozřejmě zásadně já, na těch 4 m² mi to naštěstí moc nevadilo. Ale jednou jsem přijela po delší době z domu a bylo vysáto. Pak se objevila spolubydlící a významně mi sdělila: "Tady zůstal takovej nepořádek, až jsem ho nakonec musela vyluxovat, TVÝM vysavačem!"
Holt když byl vysavač můj, tak se rozumělo, že luxovat budu přece já :D