SIRIEN: Není rozptyl spíš opačnou veličinou k precision?

High diffusion = low precission

GUMBA: přesnost a rozptyl.

Koukam, ze cas od casu je potreba zopakovat rozdil mezi presnosti a presnosti ;)

SUCHRE: Ano, ale zacinat odhad tim, ze PI=3.99999999998 nebyva nejstastnejsi :)

Nekdy by bylo presny mereni tak drahy, ze kvalifikovanej odhad je v ramci tolerovany odchylky presnejsi. Jsou v zivote lidskym chvile, kdy i pi=4.

ARCHIMEDES: a teď si představ, že takhle přesný čísla generujou projektanti na základě vágních odhadů nějakýho kolíka u vrtačky, kterej se "snaží" posoudit geomechanický vlastnosti hornin, který lítají těch 20-30% minimálně. k tomu pak ještě přidají keofecient jistoty a staťák je na světě.
samozřejmě když jsou na to peníze a poptávka, dají se udělat laboratorní rozbory na neporušených vzorcích, jenže ten pak reprezentuje hodnoty pro nesmyslně velkou plochu/úsek. občas může reprezentovat i nepříbuzný materiály.
úplně stejně to funguje i v hydrogeologii. pokud nejsou peníze na hydrodynamickou zkoušku, tak se koeficient filtrace odhaduje v řádech podle "předpokládaných"/obvyklých vlastností materiálů. a pak z toho zase někdo počítá přesný čísla.

KENJIRO: Protože:

BROUKOID: já si ještě vzpomínám, že v nastavení koeficientů bylo potřeba zohlednit i to, jestli je daný prvek kritický pro funkčnost a jak snadno je nahraditelný (uváděli to na příkladu uchycení zrcátka tramvaje - že tam stačí koeficient těsně nad 1, protože bez zrcátka tramvaj furt jede a navíc jde jednoduše navařit nové - oproti třeba uchycení jeřábu, kde jsou ty koeficienty řádově vyšší).
Ale taky jsem do konstrukce nešla, takže praxi neznám.

MAKOSHARK: S těma kreativníma řešeníma někdy mívají problém učitelé. Na střední nám onemocněla profesorka matematiky a dostaly jsme jinou, která neuznávala postupy který neučila. Dostal jsem z několika písemek za 5 ačkoliv výsledky byly správně, jenže postupy jsem měl jiný, pro mě jednodušší, než nás učila. Do teď si vzpomínám jak mi vysvětluje že i²⁵ si musím rozepsat jako i² x i²...... x i¹ a pak to roznásobit. A já se ji marně snačil přesvedčit že stačí 25 vydělit 4 se zbytkem a ten zbytek představuje tu hledanou mocninu.

ARCHIMEDES: toleranci si nepamatuju.. je dost mozny ze vstupni hodnoty davaly nejakej "rucne spocitatelnej vysledek" typu 15.25 apod - to si zpetne domejslim podle toho, ze si nepamatuju ze bych se toleranci nejak trapil..

Jinak co se "empirickejch koeficientu" tyce - na strojarne sme meli na skoro kazdou konstrukci "bezpecnostni koeficient" - jeho hodnoty byly v tabulkach, nicmene taky takovejch "vagnich" (tj. neco jako "automobilovy prumysl", "zemedelstvi", "vojenska technika", atd) - nicmene to plati pro konstrukci.

Co bylo v ty pisemce z mechaniky tekutin byly spis veci fyzikalni - jako napr. (vymejslim si - nepamatuju si to):
- jakej bude pokles tlaku v potrubi ktery bude mit takovej a takovej tvar
- jaka bude rychlost plynu na vytoku z lavalovy trysky pri takovejch a takovejch podminkach
- atd.

- tj. tam byly hodnoty ktery bezpecnostnima koeficientama zatizeny nebyly (vetsinou) - spis to byly hodnoty, ktery by mohly bejt vstupem pro vypocet nejaky konstrukce, kde by se pak uz samozrejme bezpecnostni koeficienty pouzily..


A kdyz uz sem zase u "bezpecnostnich koeficientu" - hodnoty se bezne pohybovaly mezi 2-10, pricemz ta hodnota byla hodne ovlivnena mnoha faktorama:

* jak moc se da verit tomu, ze hodnoty vlastnosti materialu platej pro kazdej kus (napr. valcovana ocel podle normy XY ma vlastnosti stejny at je vyrobena v zime nebo v lete, v nemecku nebo v cesku; a napr. u betonu uz je rozptyl vlastnosti vetsi)
* jak moc zalezi na hmotnosti (letadla muzou mit 2-3, zemedelska technika klidne 20 (muj odhad))
* jak moc zalezi na bezpecnosti (vytah bude mit vic nez sekacka na travu..)
* v jakym prostredi (z hlediska namahani a opotrebeni) se to bude provozovat (laborator vs. zemedelstvi)
* jak moc dobre se da dana vec spocitat/nasimulovat
* atd, atd.

Nicmene to sou 20 let stary informace.. mozna je to dneska jinak.. ve strojarstvi sem nezustal..

BROUKOID: Jakou dal toleranci na výsledek? Inženýrský přístup je (co pozoruju, co se částečně mezi strojaři pohybuju) spočítat to, výsledek uvést na nesmyslný počet cifer (ve fyzikálním praktiku bych to studentům vrátil k zaokrouhlení) a pak kouknout do norem a přidat čistě empirický koeficient jistoty ve výši tak 30-400%. Funguje to, ale to lovení přesných hodnot mi stále nepřestalo připadat komické.