STARE_CASY: kdyz pise o tom, ze protony jsou nezajimave. Ale elektronu bide radove vice. Tak mu jde o hustotu castic .. koncemtraci. Nemuze jit o klasickou hustotu, protoze ta, je ze zadani stejna jako ta soucasna.
Takze ma urcite pravdu GUMBA, kdyz pise o kvantovych jevech .. srazky elektronu by tam asi nebyly nic vyjmecneho.
Problem je, ze my nevime nico cernych dirach, donedavna jsme ani nevedeli, ze 2-3 hmotnosti Slunce (99% hmotnosti Slunce jsou protony) muzou byt dost .. Navic nikdo ani nevi co to cerna dira je, zname jenom jeji vnejsi vlastnosti .. takze mi v podstate cele to tvrzeni pripada jako vtip. Tedy vlastne podle teorie tresku tusime, ze cerne diry budou asi protony .. ale jiste to neni.
Nicmene, muzeme si takovy elektronovy mesic predstavit jako prak, ze ktereho jsou elektrostaticky vystrelovany elektrony velkymi rychlostmi, no a kdyz se srazi dva elektrony velkych rychlosti, premeni se jejich energie na svetlo. Svetlo by zase excitovalo jine elektrony atd. Nevim, proc by se to nemelo hnedka rozpadnout, a melo by to kolapsovat. Mne pripada, ze kazdy okamzik je vnejsi vrstva cim dal tim od spodnich vrstev. Nevidim nic, co by tyto vnejsi elektrony tlacilo nazpet.

HOWKING: ve skutecnosti jenom cca 21.5 roku, nicmene fskutecnosti 13.8 miliard let, protoze Heebicka je supersymeticky partner celyho vesmirku..

a tričko FAT EARTH SOCIETY furt nic :(

HOWKING: to asi nutně potřebuji...

bmw. mysleli jste někdy, že budete o věcech z internetu říkat, že jsou čtvrt století staré? :)

BROUKOID: Tyjo. To je tak čtvrt století staré! To je dávno, co jsem to neviděl!

takovyto zpusob vedeckych vtipu, zda se mi nestastny, tady to lip vysvetluje modifikovana libenska koule (Heebicka):

STARE_CASY: Ten princip je imho pořád stejný jako u těch kvarků a gluonů v protonu: i ta interakční energie mezi elektrony přispěje k celkové (relativistické) hmotnosti takového elektronového Měsíce. Je celkem jedno, jestli ty elektrony budou v klidu a interagovat spolu (mít obrovskou potenciální energii a žádnou kinetickou), nebo se rozpohybují (část té interakce se převede na kinetickou energii) atd. (V reálu se vždy rozpohybují, statický soubor elektronů není stabilní - to plyne už z klasického Earnshawova teorému.) V příspěvku do hmotnosti je to podle teorie relativity jedno a totéž.
Každopádně jak je elektron o víc než tři řády lehčí, takže jich tam bude podstatně víc než protonů, tím víc interakcí, větší energie, větší hmotnost...
Nevím, jestli se na tom nepodepíše i fakt, že zatímco u protonové Země by ty protony držely pohromadě kromě gravitace i díky jaderným silám (v reálu by možná ale asi zkonvertovaly na neutrony a vzniklé pozitrony někam vyfičely pryč, jako u neutronových hvězd), tak u elektronů žádná taková krátkodosahová přitažlivá interakce není a držely by pohromadě jen gravitací. (Nemám teď rozmyšlené, jestli přítomnost té jaderné interakce sníží energii. To by se muselo spočítat, jaké budou v obou případech rovnovážné vzdálenosti mezi těmi částicemi. Protože teoreticky může být energie elektronového Měsíce větší také z toho důvodu, že elektrony v tomto hypotetickém případě "zkondenzují" do výrazně menšího objemu než protony - a tím ještě více vzroste ta energie a potažmo hmotnost. Tipuju, že to roli hrát bude, když jim vyšla tak výrazně větší hmotnost - jinak by to bylo oproti protonům jiné jen o cca ty tři řády)
Ale jak je psáno v tom what if, klidně se může v takovém stavu už fyzika porouchat a bude se to chovat úplně jinak :)

STARE_CASY: Počítat to nebudu, ale menší cement zkusím:
I u normální hmoty je běžné, že nějaká část hmotnosti objektu je dána (relativistickou) energií jeho součástí. U atomových jader je ten podíl energie ještě celkem malý (součet klidových hmotností nukleonů se příliš neliší od hmotnosti jádra), ale u hadronů už je to naopak. Např. hmotnost protonu je dána z 99 procent kinetickou energií těch tří kvarků uvnitř a tím ansámblem gluonů, co to drží pohromadě,. A klidová hmotnost těch kvarků je jenom to zbylé procento hmotnosti protonu. Tohle ještě jde "změřit" dnešními urychlovači. (Malá odbočka: přijde mi celkem psycho, že parametry kvarků - spin, náboj, atd. - přispívají do výsledných hodnot pro proton jaksi "statisticky", tj. mají poměrně široké distribuce svých příspěvků. Takže pozorovaný výsledný spin, náboj, apod. protonu je jen průměrná hodnota, jak se to tam uvnitř všechno brutálně mele. Je to samozřejmě logické, když např. většina spinu protonu jde na vrub orbitálním momentům těch kvarků... )
Každopádně tady někde dnešní stav poznání má své neostré a stále se posouvající hranice. Ono se to dost blbě zkoumá, protože ta vnitřní struktura prostě nejde pozorovat přímo, ale jen velmi zprostředkovaně přes produkty energetických srážek a to modelovat, dopočítávat, dedukovat, ... A zatím jsou prostě stále mnohé otevřené otázky i ve struktuře protonu (např. v Drellově–Yanově procesu vychází příspevky jinak než 1/3 na kvark atd.). Je docela pravděpodobné, že se to časem podaří vybádat. Pak možná přijdou na řady otázky typu, zda třeba i kvarky mají nějakou vnitřní strukturu. No, ale leptony (elektrony), to je ještě o další level jinde.
Takže jak se v tom odkazovaném textu what if píše, nikdo nemá (a naprosto nemůže mít) tušení. U těch elektronů to prostě vychází o příliš mnoho řádů dál, než dosáhneme nebo kdekoliv vidíme. Jako kdyby nejrychlejší pohyb, který vůbec známe, byla rychlost pohybu hlemýždě. A chtěli bychom s fyzikou vybudovanou na takových znalostech zkoumat, co se bude dít při srážce dvou černých děr. Prostě může to být tak (nabitá černá díra) a nebo taky dost jinak (úplně jiná, nová fyzika, kterou neznáme, protože ty energie jsou zcela mimo dosah).

STARE_CASY: Jenže si nedosáhl Duty Calls efektu (https://xkcd.com/386/ )

STARE_CASY: tak z toho udělej strip a Teapack ti to vysvětlí!