OMNIHASH: Sigh. Tohle je takový evergreen, ale není to tak.
Ta úloha typicky obashuje změření několika jednoduchých závislostí, málokdy je to nějaké složitější vyhodnocování. Takže časové náklady jsou imho:
- přečtení studijního textu (odborně to obvykle znají z přednášek, jde si spíše o doplnění či připomenutí) a příprava na měření (rozmyslet si, co budu dělat) ... cca 1 hodina
- vlastní měření, kdy s exp. setupem je vyučující seznámí, vlastní měření typicky rovnou píší do počítače a na konci měření mají obvykle už příslušné grafy ... 4 vyučovací hodiny tj. 3 hodiny
- sepsání protokolu ... ano, tohle může zvlášť ze začátku zabrat více času, nicméně často si to přinesou významně předzpracované už z měření, takže jde obvykle spíše o čas na sepsání teoretického úvodu, diskuse, nějakou finální kontrolu atd. Po nabrání zkušeností tohle nemůže zabrat víc než 2 hodiny. Pokud samozřejmě student netuší, jak nafitovat lineární závislost nebo jak spočítat standardní odchylku, tak se to protáhne... (Pozn.: mají k tomu absolvovaný dvouhodinový předmět v předchozím semestru, dále mohou konzultovat s vyučujícími v praktiku.)
Celkově to tedy fakt nevyjde na 2 dny týdně. Ale tyhle přepálené časové rámce někteří studenti rádi sdělují svým senátorům ze SKASu, jako že jim protokol zabral desítky hodin a podobně, pak se to řeší s proděkanem, který je odborností myslím počítačový lingvistik, takže to je pak celé takový pěkný vědecký vtip.
Ta neoblíbenost praktik imho pochází ze zaměření, se kterým studenti na fakultu nastupují. Ono obecně je trochu potíž vysvětlit studentům, kteří právě nastoupili nebo jsou v prvních dvou třech semestrech, že ve fyzice existuje taky něco jiného než teoretická fyzika a astronomie, a že to "něco" tvoří asi tak 95 % fyziky. Prostě tak přijdou přednastavení, a když se je nepovede včas přesvědčit, tak ty zmíněné obory tedy i absolvují (diplomka na fázové transformace v černé díře je vlastně celkem fajn zábava, no offense), akorát pak teda většina skončí v institucích typu ČNB, McKinsey, ...