ZUZKAOU: ot? Řadila bych do námětů na román ;) ČIli to sem patří, myslim ;)

ARGANNAH: mno, kdyby fakt moc chtěla chlapíka co se bojí konfliktů, s absolutní převahou racionality a výrazně sníženou schopností vyjadřovat emoce (+ klasické plázkovo SlušnýSlabýSpolehlivý), tak takovejch je docela dost. I v Británii, aby měl ten správný akcent. Ti nebyli pachatelé šikany na britských internátních školách jsou většinou vychováni právě do takovéhle podoby.

Měla bych na skladě třeba jednoho důstojníka námořnictva jejího královského veličenstva, toho času v Bristolu. Ale musí být aktivní v ulovení si ho a trochu - víc - hysterická, aby reagoval. Ale pokud není jinak naprosto úžasná, tak kontakt nepředám. Jednu britskou slepici má momentálně na skladě a sice by se rád rozešel, ale nějak to neumí, protože ... viz první odstavec ;-)

(ale to už je fakt OT)

ARGANNAH: teď mě tak napadá - co hrozného se v dětství musí člověku stát, aby se zamiloval do Darcyho a žil proto sám?...

TANAIS: To rozhodně. A zase za to nemohl ten film - z toho, co mi vyprávěla o svém dětství, bylo celkem jasné, co za tím je

ARGANNAH: že se pozná ona, to je jedno, hlavně, že jí nepoznáme my... hmm.. možná.. :-)

ZUZKAOU: Marka Darcyho z Bridget Jones (kruci, jestli je na nyxu, tak teď se pozná)

ARGANNAH: a do jakýho?

ARGANNAH: to už je však patologický jev :)

KAIRRA: otázkou je, kým je hlavně milostná literatura vyčleňována, že ano.
Docla zajímavý postřeh z literatury fantasy - kolik znáte fantasy autorek? Tedy těch, co se prosadily? Já shodou okolností osobně Petru Neomillnerovou a ta dodává k problematice ženského psaní, že píše-li žena, která chce, aby jí akceptovali muži, musí být dvakrát tak drsná a krutá ve své tvorbě, aby na to chlapi přistoupili.
Ono vůbec... pojem "ženské psaní" je už trochu dehonestující.

ZUZKAOU: Tak to já znám dámu, která byla tak zamilovaná do jednoho úžasného hrdiny z jistého amerického filmu, že zůstala sama, protože nedokázala najít nikoho, kdo by se mu podobal. :)

KAIRRA: Tohle téma sem naopak zapadá perfektně, se podívej na záhlaví. :)

ZUZKAOU: to mě uklidnilo, zažívám v posledních předtřicítkových letech to samé :D

ARGANNAH:
ZUZKAOU:
blbý je, že já s váma souhlasím a ta debata asi umře :))) rozhodně jsme se dostaly k tématu, které je už dost široké a ne příliš zapadající do klubu. Ale i tak: je rozhodně zajímavé, že se milostná literatura (film, seriály,..) staly nejsilnějším symptomem nějakého společenského problému/ů, ať už jejich samotná obliba a produkce, nebo ono opovržení a upozaděnost

Jinak na uhrančivé hrdiny jsem nikdy nebyla. A jediní dva hrdinové, kteří ve mě vzbuzovali nějaké větší citové zaujetí byl Vinetou (9-11 let) a 10. Doctor Who (29 let). Ale to není milostná literatura ale skoro... scifi...

A kde jsem k takovéhle opožděné pubertě přišla moc netuším, jako rozklíčovala jsem kvůli jakým aspektům, a že to vlastně mám i u reálných patrnerů, ale jako byl to fakt divný stav ;-)

Ale uklidnila mě kolegyně (psychiatrička - psychoterapeutka) 42 let, 5 letý syn, skutečně spokojené manželství, která se přiznala, že platonicky miluje toho upíra ze Stmívání.

zajímavá debata, škoda, že se nestíhám účastnit... nehledě na to, že - jak koukám - nemám ani potřebné znalosti :)

KAIRRA: A ty si myslíš, nadneseně řečeno, že všechny ty ženy čtou Cartlandku a touží po svém démonickém vévodovi? Imho tohle má o moc víc společného s klimatem ve společnosti, které není zrovna nakloněné trvalým vztahům, než s červenou knihovnou nebo s pornem. Udám-li svůj vlastní příklad, já si např. čtením o lásce právě kompenzuju to, že žiju ve šťastném, monogamním svazku, který nehodlám ničit kvůli nějakým hormonálním hnutím, ale přesto mě mrzí, že už nikdy nezažiju s nějakým chlapem tu fázi zamilovanosti. Imho červená knihovna v tomhle má naopak blahodárný vliv - ženská si uleví při čtení knížky a pak nemá tolik tendenci hledat si romance v reálném světě.

KAIRRA:
ZUZKAOU: čímž nechci říkat že je to vina té literatury! Jen že není pravda, že se to neděje a bohužel asi dost často