Ahoj, jmenuji se Vítek a jsem...
Svou diagnózu jsem se dozvěděl před několika dny, je mi 36 a díky kolísání nálad, což souvisí s jinou veselou diagnózou, ale podle některých příspěvků to souvisí vše se vším kruh je uzavřen , ale abych se vrátil, krom kolísání nálad na svém životě neshledávám nic záporného. Uvědomil jsem si, že žiju, zkouším, říkám si kecal a radil a sběratel pocitu a zážitků. Dlouho jen říkal, teď to již pár let dělám, protože můžu a proč NE?
Nevim, jestli se to děje všem, neumím se soustředit potichu, když poslouchám a třeba jsem se učil, vnímal jsem obojí a lezlo mi to do hlavy obstojně.
Krom Mirtazapinu na Panickou úzkostnou poruchu, neužívám žádné léčivo.
Jak omezuje váš život nebo naopak rozšiřuje? Vím o sobě, že si všímám detailů, pamatuji si situace, dost dopodrobna, dávám si vnitřně dost úkolů, aby veci, co dělám opakovaně měly efektivní postup, ujíždím si na pravidlech
Jsem z toho nadšen správně nebo je to špatně, že to máme?