ANICASE: podobné příklady právě nejsou, pokaždý je to jiný a v praxi takový věci řeším denně.
Já ani nehledám řešení pro sebe - já si prostě řekla, že když to na mě někdo na pohovoru vybalí tohle, tak prostě vybalím realitu a v nejhorším se rozloučíme. Že už to podstupovat nechci. Naštěstí naposled po mě nechtěli vůbec nic a ja hrozne doufam, ze v aktualni praci uz vydržím. Držte mi palce :)

Spíš se tak nějak dojímám nad lidma, co neměli to štěstí, co já. Fakt nevím, co bych dělala, kdyby mi nezaplatili střední školu. Stydim se za to hrozně. Byla bych na učňáku? Hecla bych se si to zaplatit sama? Fakt netuším...

CYBERWOLF: ano, srát na to. resp. jde jen o ten pocit, že nejsi ve stresu. kéžbych to dovedl :))

MAJKA: já si myslím, že to není časem, ale stresem. Čím víc stresu, tím míň mozku. Třeba ve škole jsem měl vždycky daleko lepší výsledky, když něco nebylo na známky.

Mě třeba na pohovory pomáhá si v hlavě hodit drzou aroganci (akorát se teda člověk nesmí do té role vžít tolik, aby to tak nevypadalo i navenek) a "vy si myslíte, že si mě tu zkoušíte, ale vlastně jsem se jenom přišel podívat, jestli by se mi tu chtělo makat". Jinak reálně na pohovorech lidi dělaj bejkárny, to je celkem normální. Neberou lidi, co to udělají bezchybně, ale prostě lidi, co to neposerou kriticky. Panika je nejhorší, takže je lepší na to spíš srát :)

Lidi, jak to máte s testama? Pohovorama? Zkoušeníma? Prezentacema?

Já jsem donedávna vůbec netušila proč (a až zpětně si uvědomuju, kolik dveří mi to zavřelo) , ale vždycky když jsem dostala časově omezenej test, tak mi vypnul mozek.

Takže samozřejmě u zkoušek na gympl jsem nedala ani trojčlenku, totální vata v hlavě, jakýkoliv větší testy na škole mi dělaly hrozný problémy a nejsmutnější to bylo na pohovorech. Tam mi totiž někdy dali tužku a papír, dali mi zadáni a odešli. A v tu chvíli mi vypnul mozek a nebyla jsem schopná nic. Takže jsem tam ze sebe udělala debila a pak jen dostala ten mail “Bohužel jsme našli vhodnějšího kandidáta”.

Stává se vám to? Jak to řešíte? Mne nepomohlo ani kdyz me tam nechali na jednom pohovoru sedet asi tri hodiny, porad totalni stres a vyplej mozek, počmáranejch 300 papírů - no nevzala bych se taky. A bylo to u kapacity z oboru, takže jsem za blbečka a chodím před tím člověkem teď kanálem.

KOIRA: mam stejnou zkusenost s libovolnym druhem tance, proste nezvladnu se soustredit na tolik veci najednou. Miluju naopak kruhovej trenink, kde se po velmi primerene kratkou dobu soustredis na jednu vec a nez se zacnes nudit, jdes delat jinou. Na hrane je pro me tabata (serie stejnyho cviku 8x30-50s za sebou s kratkou pauzou mezi), kde tech 8 serek je nekdy prilis vzdalena predstava, kdy uz to konecne bude hotovy. Bez pritomnyho krotitele/draba bych nedala ani jedno.

Jak se tu nekdo ptal na ty adrenaliny, vyzkousela jsem leccos, hlavne divokou vodu, ale jelikoz se mi po 25 zacalo adhd docela slusne vrazet do uzkosti, spis uz se tomu vyhejbam. Na adrenalin mi dneska staci jizda autem jako spolujezdec :)

MAJKA: No prave, deje se mi presne to samy, prestoze jakekoli tance jinak zvladnu, ale tahle davova psychoza "steptačů" mi teda nejak nejde. Joga je limit.

UNREALONE: ja toho do 16 nasportoval z donuceni tolik, ze s organizovanym sportem mam fakt problem.

Na druhou stranu, na projizdky a prochazky prirodou s detma nedam dopustit, ted teda prichazi decka do veku, kdy se s nima dostanu o dost dal a tfeba se kvulini jeste prekonam.

ANICASE: me staci prezit sem tam nejakej zaval nebo rozklepany leseni v 50m vysce, pri vykonu povolani, a na extremy me prejde chut. Naposled jsem se s kabelem v ruce plazil po brise z leseni na mostovku a kdyz jsem mel jit zpet kabel zpatky zapojit, tak jsem rekl, ze na to kaslu a ze radsi OBEJDU CELOU STAVBU.
A to jsem si frcel na strattere, pulz tak 160 a nemoh jsem zpat do rana. Vyvodil jsem dva zavery, nepatrim do vysky a stratteru brat pri praci nemuzu.