mě nejvíc pomáhalo chodit do studovny, nebo studovat v knihovně

UNREALONE: To je výborně řečeno, zabavit tu část hlavy, která těká.

ANICASE: Mě na to funguje hudba, ale musím jí natolik znát, aby nerušila. V podstatě mám pocit, že hlasitou a známou hudbou přetluču nepředvídatelné rušivé zvuky.

UNREALONE: nejhorší je ale, že se mi zdá, že i když třeba jednou něco z toho funguje, tak jindy zas ne...nebo je to tím, že člověk zrovna nemá morál...nevím :-D

ANICASE: no tedy ehm ono člověk zkouší lecos - asi to znáš :-D

Chvíli jsem o tom musel přemýšlet abych to dokázal popsat...tak to zkusím.
Já to vidím tak, že když mám problém soustředit se na věc A (netriviální věc, co vyžaduje hodně soustředění) a zrovna hlava nespolupracuje, tak si najdu věc B (jednoduchou až triviální, takže poslouží účelu, že hlava přestane těkat a přivede pozornost zpátky do reality).

Těžko se to popisuje, ale cítím, že to má docela potenciál.

Jeden příklad je ta uklidňující hudba. Zrádné je, že nefunguje pokaždé ta samá tak dobře, abych se pak mohl soustředit. Někdy mi docela právě fungovalo pustit víc věcí přes sebe - nějakou hudbu - třeba "lofi hiphop" (moc mi to hiphop nepřipomíná), přes to zvuk bouřky - déšť a hřmění a přes to ještě mluvené slovo - docela mám rád přednášky Alana Wattse - hlasitost upravím tak, že bouřka je slyšet nejvíc a přes to je malinko slyšet to ostatní.
Výsledek je ten, že mám šumící kulisu a ten zbytek je tak málo zřetelný, že neruší. Zároveň ale nějakou elementární pozornost vyžaduje, takže plní tu funkci "zabavení" čertů co se mnou šijou :-)

Ještě mě napadlo takové mentální cvičení na "zabavení" - představovat si jednoduchou věc, která ale vyžaduje trochu pozornosti - např. bych si představoval rotující trojúhelník, nebo číslice od jedné do pěti, atp. - prostě nějakou trivialitu, která ale vyžaduje tu pozornost. Může to být něco jako když se člověk snaží soustředit na svůj dech, aby se uklidnil.

ad ještě to memorování - u státic se taky stalo, že když se není zbytí, tak se 100 stran navrčim za pět dní, na tu krátkou chvíli zvládnu mobilizovat vsechno a naučit se. Jenom to může být na chvíli a ne pemanentní situace, kdy se co týden učim na nějakou písemku. Samozřejmě co nejblíž před deadlinem, průběžné učení neznám.

K té hudbě a zklidnění - když toho mám ze stresu a naštvání a nesoustředění plný zuby, tak mě teda zklidní akorát tak metal. žádný šum vody.

VALKYRA: no mě se právě osvědčilo nějak "zabavit" tu část hlavy, která těká sem tam a pak může zbytek fungovat skoro normálně :-)

zajímalo by mě čím to je...jestli je to nějaká chemická nerovnováha v těle nebo co...

PALEONTOLOG: Myslím, že to bylo Cool Edit Pro nebo tak něco :-)

UNREALONE: brainwavegenerator ? :D ten se u mě nikdy nechytnul, zato jsem slyšel, že kamarádova matka ulítla na psychowalkmanu.

Na gymplu jsem experimentoval se synchronizaci mozkových vln :-D
v jednom programu na pc jsem vygeneroval bílý šum a pak to mělo přímo funkci na zakódování určitých frekvencí do toho zvuku... přesný pricip už nevím, ale mělo to při poslechu naladit mozkové vlny na konkrétní frekvence podle toho jestli chce člověk relaxovat nebo se učit a tak... nevím jestli to fungovalo, ale šum si uší byl celkem příjemný

řekl bych, že problémy, které jsou primárně od nesoustředěnosti jsem se už docela naučil ehm no naučil jsem se s tím pracovat, ale občas mám do toho různé depky, úzkostné stavy, nepokojnost... zrovna minulý týden jsem balil na hory a možná to bylo tím, že jsem potřeboval udělat víc věcí a přebíhal jsem z jedné na druhou, tak jsem byl úplně jak na trní a nemohl jsem zůstat stát na místě, pořád jsem se ošíval a bylo mi vůbec divně - nejhorší je když to na mě přijde v práci... docela asi pomáhá třeba vhodně zvolená hudba - dělal jsem třeba i to, že jsem si pustil víc věcí dohromady - zvuk deště, nějaký trance nebo chillout, do toho ještě třeba nějaké mluvené slovo a všechno tak aby to moc nerušilo...

zkoušky: z toho jsem míval dost stres, ale prostě jsem se kousnul... nakonec poslední roky na vš byly už celkem v pohodě, i když státnice samo taky stres jak hovado, ale to má asi každý

pohovory: za ty roky jsem si vypěstoval chorobný optimismus a s ním i trochu sebevědomé vystupování, které je částečně podpořené tím, že teď už mám nějaké zkušenosti

testy v rámci pohovorů moc rád nemám, zvlášť když jsou na čas, což většinou jsou - to pak zmatkuju více či méně dle situace

řekl bych, že s časem se to lepší a člověk se postupně naučí ti mít tak trochu v pr**** tedy někde to pochopitelně nejde

ještě ad tanec - výborně jsme se v tomhle doplňovali s jednou podobně nadanou slečnou - naše 2 nekoordinované živly byly kupodivu dohromady celkem koordinované :-)

ad tanec: hrozně mě baví a hrozně mi jde, ale jen ten nekoordinovaný :-D - u toho normálního se mi stává, že se mi rozjedou myšlenky a přestanu se soustředit... takže mi vypadnou kroky

to se mi občas stává třeba i když hraju na kytaru - v půlce písničky se zamyslím úplně na jiné téma a pak těžko hledám kde jsem

VALKYRA: njn, mam dojem ze nepostizeni to nemaji nebo to dovedou ovladnout.

ANICASE: a jak "vy ostatní" jste ty zkoušky složili? Nějak jste si to natrénovali? Nebo s tím problém nemáte? Me se proste povedlo ty zásadní písemky pofailovat, ostatním se vyhnout a slovní zkoušení mi trable nedělalo, jakmile se mluví, tak už mám přístup ke svému mozku, mám to jen s testama a písemkama. Právě proto se ptám, jak to máte :)

ANICASE: no na ten gympl bych se prave nedostala nikdy přes ty přijímačky. Tajný to není, jen tu nechci nudit svou story :) dělám UX design a dostala jsem se k tomu tak, že jsem prostě jednu dámu ukecala, že jsem k tomu ta pravá a pak to po nocích dostudovávala. Školy na to tehdy nebyly, studovala jsem IT.

ANICASE: podobné příklady právě nejsou, pokaždý je to jiný a v praxi takový věci řeším denně.
Já ani nehledám řešení pro sebe - já si prostě řekla, že když to na mě někdo na pohovoru vybalí tohle, tak prostě vybalím realitu a v nejhorším se rozloučíme. Že už to podstupovat nechci. Naštěstí naposled po mě nechtěli vůbec nic a ja hrozne doufam, ze v aktualni praci uz vydržím. Držte mi palce :)

Spíš se tak nějak dojímám nad lidma, co neměli to štěstí, co já. Fakt nevím, co bych dělala, kdyby mi nezaplatili střední školu. Stydim se za to hrozně. Byla bych na učňáku? Hecla bych se si to zaplatit sama? Fakt netuším...