...nicméně se školou docela peklo, já sama jsem roztržitá jak celý domov důchodců dohromady, takže hlídat dva exempláře zároveň se mi moc nedaří. U jednoho porucha pozornosti s hyperaktivitou, u druhého vývojová dysfázie = relativně dost doporučení co procvičovat, trénovat, zkoušet - každá jednotlivost by měla zabrat pár minut, udělejte z toho rutinu, maminko - ale KDY, probůh, pokud je chce člověk zároveň alespoň minimálně vyvenčit, každej blbej úkol se píše hodinu, protože se u toho zmetci kroutí jak užovky, těch "pár minut" zabere půl hodiny, než je k tomu naženu a zapnou spolupracující mód, večer už jsou zničení, a ještě bych hrozně ráda měla alespoň nějaký minimální prostor k tomu, že bychom spolu dělali i něco příjemného? :-))
Uznávám, že čím jsou starší, tím je to jednodušší. Nebo možná já laxnější, těžko říct :-D
VALENTINA: To je strašidelný. Já bych nešla učit druhý stupeň ani kdybych měla umřít hlady pod mostem :-D Nicméně já v té sedmé třídě kupříkladu měla za zapomínání poznámek snad desítky. Jenže já byla hodná holčička s dobrými známkami, nedělali s tím nic. Syn je torpédo, co to dotáhl na ředitelskou začátkem října :-D (Silný hlas, blbé nápady - a to zapomínání tomu jenom dodalo... :-))
CYBERWOLF: Fungují mi jenom rutiny. Všechno na svém místě, všechno stejným způsobem, vždycky ve stejnou chvíli kontrolovat. Mít lísteček se seznamem na jednom místě a být zvyklý se podívat :-D Na věci "tohle před odchodem" si prostě dávám budíka ve chvíli, kdy si vzpomenu. Jestli odcházíš pokaždé ve stejnou dobu, je to praktické, stačí ti ho nastavit si jen jednou :-D