MORKANT: já si o školství myslím svoje a nic hezkého to není, zejména o tom, se kterým jsem přišel do styku. Ale tady neřešíme co má udělat škola, ale co by se proto dalo udělat. A co o tom tak zpětně přemýšlím, tak mě vždycky dokázala nakopnout nějaká informace, po které začaly věci dávat smysl. Třeba jednou takhle na střední nám učitel (na úplně jiný předmět) během deseti minut vysvětlil, jak funguje digitální foťák (protože učitel na předmět, kde jsme to měli řešit o tom věděl úplnou tužku a tak vykládal blbosti). No a já od té doby vím, ačkoliv jsem po tomhle poznání nijak zvlášť neprahnul, jak funguje digitální foťák.
MAJKA: ze svojí zkušenosti musím říct, že rutina na učení ani nic mentálně náročnějšího nefunguje. Je to super na věci jako vyčistit si ráno zuby, před odchodem si vzít klíče, vynášet odpad a tak, ale tím to hasne.
VALENTINA: jestli kreslení algoritmů k řešení rubikovy kostce není známkou motivace, pak nevím co. Chápu, že to není to ono, ale motivace tam evidentně je.
Když vytáhnu zase svůj životní příběh, tak jsem měl dost často na talíři, že jsem lajdák a nemám zájem o látku. No a když jsem teda postavil tu dvoumetrovou eifelovku z lega, ztrávil prázdniny výrobou deskovky s milionem (kus po kuse ručně vyráběných) dílků a tak, řekli mi, že bych se měl takhle věnovat učení, nebo vůbec něčemu užitečnému. Neříkám, že ne. Jen je fakt, že v průběhu let jsem nějak tu schopnost ztratit se ve vyrábění milionu dílků nebo budování eifelovky tak nějak ztratil a na schopnost věnovat se něčemu užitečnému to nemělo pozitivní efekt. Což je hrozně na pytel.
VALENTINA: dělat výpisky za něj imho nepomůže. Dřív nebo později to dojde do fáze, kdy už to nebudeš dávat. Řešení bych hledal spolu s PPP. Konzultoval bych s nimi i rady lidí z internetu. Sice to můžeme myslet dobře, ale to ještě neznamená, že radíme dobře.