KOLLUCHA: Škola je pro lidi s ADHD vážný problém

ty jo, tak to nevim, jak dokazali udelat skoly lidi pred tim, nez se ve spolecnosti adhd znicehonic objevilo.

VALENTINA: Zaprvé psycholog a terapie. Existují lidi, kteří jsou placení za to, že budou se synem pracovat a pomůžou mu líp sebe sama poznat a zvládat. Mohou ho naučit různé dovednosti a dát mu psychologické nástroje, které mu budou sloužit celý život. Zadruhé léky. Já jsem si dala léky poprvé ve čtyřiceti, ale pomohlo mi to šíleně strašně neuvěřitelně moc. Chce to akorát šikovného psychiatra, který nedá pokoj, dokud ve spolupráci s vámi nenajde ideální lék a ideální dávkování. V praxi se nejlíp osvědčila kombinace obého.

Další věc je to, že je nutné klukovi říct, že to není jeho vina. Je super, že ho nemlátíš. Ale lidi s ADHD prostě potřebují slyšet pochvalu víc než jiní, protože je pro ně všechno mnohem těžší a navíc pochvala způsobí vylučování dopaminu, kterého máme my s ADHD nedostatek :-) On je prostě takový a bude fajn, když bude vědět, že ho máte rádi takového, jaký je.

A nakonec, hodila bych řeč s učitelkou. Nevím, jak je to tady, ale na Západě je celkem běžné, že podobné věci berou ve škole v potaz. Mnohdy pomůže jen malé přizpůsobení. Některé děti mají dovoleno se kdykoli při vyučování zvednout, jiným pomáhá psaní testů v klidu v kabinetu. Cokoli, co vás mohlo napadnout. Jestli má problémy se psaním a čtením, možná by pomohlo testování ústně namísto písemně.

Škola je pro lidi s ADHD vážný problém a je to samozřejmě na úkor celého života. Tak je super, že máš o to starost*

MORKANT: Říkám si, zda by nepomohlo mít při vyučování tablet nebo notebook a psát si poznámky elektronicky. Jinak ta kopírka je samozřejmě #1 nápad :-)

VALENTINA: Hehe jako kdybys mluvila o mně. Zvlášť s tím splachováním jsem měla jeden čas problém :-))) Ale musím říct, že na tyhle problémy mi obrovsky pomohla ta Strattera.

TRISSIE: Pravda, u výraznějších případů to může hrát roli. Ale třeba ten náš je opravdu spíš o nervech, než opatřeních - leda by si to doma mleli do prášků na uklidnění :-D Nebo jsou nějaké příplatky podle počtu diagnóz bez ohledu na reálné náklady? :-)) Každopádně jsi mě tím přivedla na myšlenku zeptat se, jestli by nechtěli opapírovat mladšího syna. Chodí jim do školy psycholožka dělat s chlapečky (... vždycky jsou to chlapečci :-D) něco, čemu říkám "doučování z jemné motoriky" - tam už by se jim možná něco hodilo.

VALENTINA: To chápu :-( "Poraďte mi co a já to s radostí a velkou péčí udělám." Vypracovala jsem si obrannou reakci spočívající v tom, že zahrnuji učitelky soucitem a obdivem (hrát vskutku nemusím ani jedno), nejčastěji končí vzájemná komunikace tak, že si vzájemně přejeme pevné nervy. :-))

SARGO: papír třeba v našem případě znamená finance pro školu, takže věci, které by jinak financovali ze svého, mají proplacené z kraje. pro malou školu sakra rozdíl.

VALENTINA: Podobně trpí manžel. On vzorné dítě, první trojku dostal někdy na gymplu, poznámku nikdy v životě... :-D Ovšem střídavá péče... co si budem... to je úplně přesně to, co hyperáč nepotřebuje :-/

Stupně podpory, to ani neznám, to musím nastudovat :-D Na prvním stupni to vůbec neřešili, přesněji řečeno, přijali informaci o hyperaktivitě, zařídili se, prostě to fungovalo. Malá škola, všichni tam znali všechny, skvělá komunikace... rozmazlilo nás to :-D Současný pobyt na druhém stupni na klasické základce je tak trochu jako přechod z rodinné firmy do korporátu. Bleh. Naštěstí má kliku na třídní - bohužel je mladičká, neumí se za něj před ostatními postavit tak, jak by sama ráda.
Naštěstí je problém omezený jen asi na jednoho nebo dva učitele... je to bída, s papírováním. Beztak je to o tom, že buď to ti učitelé zvládají, nebo ne. Jak chtějí papír, je to špatné znamení.

ZUZKAOU: je v 6, právě tohle je zlomový rok, doteď to celkem šlo, měli tolerantního, možná až moc mírného pana učitele. teď dostal píučku, co je asi dobrá pro děti, co půjdou studovat, ale pro tyhle případy asi ne. ¨
zatím to děláme tak, že kouknu do jeho zápisu, co přečtu, to přečtu, zbytek hledám v učebnici a pak mu to prostě předříkávám a on to opakuje, prostě doufám, že něco tam uvízne...

VALENTINA: dožaduje se na poradně konkrétních doporučení a konstruktivních řešení, třeba je vyprudíš směrem k nějaké aktivitě...

ale s tou střídavkou mi to nedošlo, to je dvojí zlo v tomhle :-(
chudák kluk a chudák ty.

VALENTINA: hele, zvlášť jestli ta učitelka už tak má ve třídět děti s poruchou učení, tak nějaký ten plán a koordinaci úkolů pro rodiče užije pro všechny...

fakt je to jen na 1. stupeň podpory? my se s ADHD (pravda, v kombinaci s výrazným talentem na matematiku) dopracovali až ke trojce...
rozhodně bych víc zaangažovala poradnu, pokud teda stojí za to, "umí v tom chodit" mohli by navrhnout nějaký systém, který nezničí učitele a synovi (a i těm ostatním dětem s poruchou učení) pomůže.

a přeju pevné nervy, tobě i sobě (aktuálně řeším, že syn v té druhé třídě setrvale nosí dvojky z diktátů, protože v delších slovech zapomíná háčky a čárky - a jak dalece to řešit, protože to je sice ADHD-related, takže by teoreticky za to zhoršené známky dostávat neměl, jenže na druhou stranu když mu to projde, tak se to nikdy nenaučí, že)

...nicméně se školou docela peklo, já sama jsem roztržitá jak celý domov důchodců dohromady, takže hlídat dva exempláře zároveň se mi moc nedaří. U jednoho porucha pozornosti s hyperaktivitou, u druhého vývojová dysfázie = relativně dost doporučení co procvičovat, trénovat, zkoušet - každá jednotlivost by měla zabrat pár minut, udělejte z toho rutinu, maminko - ale KDY, probůh, pokud je chce člověk zároveň alespoň minimálně vyvenčit, každej blbej úkol se píše hodinu, protože se u toho zmetci kroutí jak užovky, těch "pár minut" zabere půl hodiny, než je k tomu naženu a zapnou spolupracující mód, večer už jsou zničení, a ještě bych hrozně ráda měla alespoň nějaký minimální prostor k tomu, že bychom spolu dělali i něco příjemného? :-))
Uznávám, že čím jsou starší, tím je to jednodušší. Nebo možná já laxnější, těžko říct :-D

VALENTINA: To je strašidelný. Já bych nešla učit druhý stupeň ani kdybych měla umřít hlady pod mostem :-D Nicméně já v té sedmé třídě kupříkladu měla za zapomínání poznámek snad desítky. Jenže já byla hodná holčička s dobrými známkami, nedělali s tím nic. Syn je torpédo, co to dotáhl na ředitelskou začátkem října :-D (Silný hlas, blbé nápady - a to zapomínání tomu jenom dodalo... :-))

CYBERWOLF: Fungují mi jenom rutiny. Všechno na svém místě, všechno stejným způsobem, vždycky ve stejnou chvíli kontrolovat. Mít lísteček se seznamem na jednom místě a být zvyklý se podívat :-D Na věci "tohle před odchodem" si prostě dávám budíka ve chvíli, kdy si vzpomenu. Jestli odcházíš pokaždé ve stejnou dobu, je to praktické, stačí ti ho nastavit si jen jednou :-D

VALENTINA: nj, hlavně ono už to 100x opakovat ani nemá cenu, protože sice víš že to máš udělat, ale prostě si na to zrovna nevzpomeneš. Akorát si pak připadáš jako o to větší debil.

Nějaké přípomínáky mi teda taky moc nefungujou. Co zabírá nejlíp, tak mít ty věci na očích. Třeba klíče si nechávám na místě, kde kolem nich musím cestou ven projít. Když mám někam jít a vzít si něco s sebou, tak si to připravím buď ke klíčům, nebo si dám tašku k botám a tak.

Ale třeba se mi ještě nepovedlo vymyslet trik, jak pustit robovysavač když jdu pryč. Protože ten si k botám nezaparkuju :)

SARGO: naše třída čítá cca 5 dětí s poruchami učení a 7 cizinců, ta učitelka musí mít nervy ze železa:)

ZUZKAOU: bohužel on je už 2.stupeň a tam se prostě předpokládá určitá míra samostatnosti, to, že učitel někam bude psát nějaký plán, je pro něj práce navíc, nevím, jestli to nich vůbec můžeme chtít.
Napadlo mě jedině, že by si ty zápisy od někoho prostě nafotil na mobil a že bychom to přepsali doma. jinak mobily jsou samozřejmě zakázané a dětí s podporou je tam víc, takže počítám, že používat mobil při vyučování, neprojde.
za literaturu díky, pokusím se nastudovat.

CYBERWOLF: haha, jako bys byl u nás doma, na dveřích má nápis: nezapomeň klíče, svačinu, zamkni:) na wc nápis "spláchni". Jako lidi s "normálníma" dětma tomu nevěří, ale tady může člověk něco opakovat 100x a je to fuk.
ano, naše zš je normální zš, kde si o individuálním přístupu můžeme nechat zdát, ale má tam kamarády, nedělá scény, že tam nechce, prostě to bere jako hotovou věc. V docházkové vzdálenosti je škola se třídou pro děti s poruchami učení, ale i chování, nevím, jestli není lepší ho nechat mezi běžnou třídou...

CYBERWOLF: rutinu jsem myslela tak, ze se malej pokazdy nez opusti tridu treba zepta nekoho ve tride, co je všechno za úkoly. Pokud ale nemá žádný kámoše, tak to je samo blbý a teda minimálně stejně velkej problém.