VALENTINA: Zaprvé psycholog a terapie. Existují lidi, kteří jsou placení za to, že budou se synem pracovat a pomůžou mu líp sebe sama poznat a zvládat. Mohou ho naučit různé dovednosti a dát mu psychologické nástroje, které mu budou sloužit celý život. Zadruhé léky. Já jsem si dala léky poprvé ve čtyřiceti, ale pomohlo mi to šíleně strašně neuvěřitelně moc. Chce to akorát šikovného psychiatra, který nedá pokoj, dokud ve spolupráci s vámi nenajde ideální lék a ideální dávkování. V praxi se nejlíp osvědčila kombinace obého.
Další věc je to, že je nutné klukovi říct, že to není jeho vina. Je super, že ho nemlátíš. Ale lidi s ADHD prostě potřebují slyšet pochvalu víc než jiní, protože je pro ně všechno mnohem těžší a navíc pochvala způsobí vylučování dopaminu, kterého máme my s ADHD nedostatek :-) On je prostě takový a bude fajn, když bude vědět, že ho máte rádi takového, jaký je.
A nakonec, hodila bych řeč s učitelkou. Nevím, jak je to tady, ale na Západě je celkem běžné, že podobné věci berou ve škole v potaz. Mnohdy pomůže jen malé přizpůsobení. Některé děti mají dovoleno se kdykoli při vyučování zvednout, jiným pomáhá psaní testů v klidu v kabinetu. Cokoli, co vás mohlo napadnout. Jestli má problémy se psaním a čtením, možná by pomohlo testování ústně namísto písemně.
Škola je pro lidi s ADHD vážný problém a je to samozřejmě na úkor celého života. Tak je super, že máš o to starost*
MORKANT: Říkám si, zda by nepomohlo mít při vyučování tablet nebo notebook a psát si poznámky elektronicky. Jinak ta kopírka je samozřejmě #1 nápad :-)
VALENTINA: Hehe jako kdybys mluvila o mně. Zvlášť s tím splachováním jsem měla jeden čas problém :-))) Ale musím říct, že na tyhle problémy mi obrovsky pomohla ta Strattera.