KOLLUCHA: ale on má dlouhodobě zanedbávanou úzkostně depresivní poruchu s milionem a jedním důvodů proč neberat prášky, natož dlouhodobě, není v terapii, nemůže do stacionáře atd.

A teď přesvědčen, že to rozhodně tak není, protože to určitě je porucha pozornosti a když začne brát strateru či ritalin tak se stane zázrak a nejspíše je rozezlen na psychiatra, že to tak prostě nevidí. Možnost, že se mu stav po stimulantech ještě zhorší zjevně není v jeho zorném poli.

A jinak teda od diagnostikování jsou lékaři - v tomto případě psychiatři. Zejména pokud chce experimentovat s léky.

SRNECEK: imho ne a ani mi to nepřipadá jako dobrý nápad. Taky bych řekl, že se rychlého řešení nedočkáš, léky neléky.

Jen si s dovolením odložím čerstvý objev - protože správná slova, to je ta pravá magie! Velmi toužím použít (nejlépe na třídních schůzkách): "Mohu mu zkusit domluvit, ale víte, to opravdu není tak, že by pořád mluvil a řval, jen trpí hyperkinetickou dysfonií!" :-D

CYBERWOLF: dej si boty na ten vysavač :)

TRISSIE: třídní schůzky jsou velmi rafinovaný způsob mučení. Nejvtipnější je, že i těch pedagogů.

VYHULENY_UFO: to se nedivim, když píšeš knížku na internetu.

VALENTINA, ZUZKAOU: "domluvte mu, ať nevyrušuje/dává pozor" jsem slýchala od učitelky v přípravce (ano, v PŘÍPRAVNÉM ROČNÍKU určeném pro děti s odkladem, tedy logicky pro děti nemající požadovaný soubor schopností a dovedností k nástupu do první třídy) prakticky denně (osobně nebo ve formě stížností v notýsku). Prý to zdržovalo výuku.

ke konci, kdy už jsem pochopila, že se to prostě nezlepší a že nezbývá než to do konce školního roku doklepat, jsem už radši i zazdila třídní schůzky, abych na ni nezačala řvát, že co si jako myslela, když brala třídnictví ve třídě, kde 1/5 až 1/3 dětí má ADHD a jestli kdyby to dítě bylo třeba nedoslýchavý, tak by po mně taky chtěla, ať mu domluví, aby líp poslouchalo, a jestli by třeba nebylo jednodušší se řídit nějakými základními pravidly pro práci s tímhle typem dětí, když už má ve třídě čtyři.

ale zas současnou synovu třídní, která je prostě normální (no, dobře, víc než normální, je fakt dobrá a syna dokáže namotivovat k téměř bezproblémové (spolu)práci) miluju, jak se říká, celým svým srdcem, celou svou duší, a celou svou myslí :-)

VYHULENY_UFO: podle mě je hranice kde se z psaní stává umění poněkud výš, ale ok.

VALENTINA: já tady na toto zareaguju, oba moji kluci jsou trochu po mně, každej jinak, ale obou se syndromy víceméně tykaji. Občas, když dávám nějakej úkol, tak chci, aby mi hned zopakovali, co mají dělat. Starší prvňáček tu rekapitulaci zvládá v pohodě, mladší pro změnu nechce odpovídat. Tuhle jsem to z něj vymámil a bylo vidět, že ví o čem mluvím, jen to zapira. Ale jinak mají hlavy v pejru jak popisujete všechny. Bude to boj.
Stále můžeš zkusit MyQ, ty omega-3 kyseliny pry celkem fachci.